Také pořád myslíte na to, co nechcete?

Naučili jsme se neustále věnovat pozornost tomu, co vlastně nechceme. Místo zdraví se věnujeme nemocem, místo jedničkám ve škole se věnujeme vždy těm nejhorším známkám, místo hezkých událostí nám média předkládají to nejhorší, co se kde událo…

Výsledek je ten, že nám v hlavě koluje spousta myšlenek, které neustále upozorňují na nějaké nedostatky. Místo, abychom zcela automaticky (podvědomě) měli radost ze všeho krásného, co nás denně obklopuje, neustále hodnotíme, posuzujeme, odsuzujeme, komentujeme… 

Jako bychom museli mít na vše názor. Tudíž se vyjadřujeme prakticky ke všemu a je nám jedno, že o dané problematice nevíme nic nebo jen jakýsi zlomek, o němž jsme se navíc doslechli třeba jen z "druhé ruky". Jsme tak okouzleni svými myšlenkami, že jim ani nevěnujeme pozornost v tom smyslu, odkud se vlastně berou.

Jakmile začnete vnímat své myšlenky a postupně je otáčet do pozitivního duchu, začnou se dít zázraky. Jakmile si uvědomíte, že zase myslíte na něco negativního a neprospěšného, otočte to do pozitivního stylu. Hrajte si s tím a budete překvapeni, jak od života najednou začnete dostávat to, co chcete dostávat. Nebo chcete nějaký složitější návod a složitější vysvětlení? Spokojte se s tímto návod a jednoduše to zkuste a zaveďte do svého života.

Je libo pár příkladů? 

Když někam jedete a chcete dorazit včas, je velký rozdíl, zda myslíte na to, abyste dorazili včas nebo abyste "nepřijeli pozdě". 
Chcete něco vyhrát nebo "nechcete prohrát"? 
Chcete dobrou známku nebo "nechcete dostat špatnou"?
Jdete na poštu s tím, že to tam proběhne hladce, nebo že tam bude "hrozně lidí"?
Jdete ke kadeřnici s obavou, aby vás neostříhala blbě?
Chcete zvládnout svůj projev hladce, nebo máte obavu, abyste se nezakoktali?
Chcete, aby se k vám partner hezky choval, nebo "nechcete hádky"?