Problémy jsou od toho, aby se pustily

Jedním z největších omylů, jakým jsem desítky let věřil, je přijetí této myšlenky: "Problémy jsou od toho, aby se řešily." Co si budeme povídat, této tezi věří spousta lidí a mnozí z nich možná čtou tyto řádky a nechápou, co je na tomto tvrzení sporného. Rád vysvětlím.

Naše planeta je dokonalé místo pro život. Vše na ní funguje, jak má. Vše do sebe dokonale zapadá, vše se pohybuje ve svých rytmech a zákonitostech. My jsme se ale rozhodli, že si tu ten život vylepšíme. Že si ten život usnadníme. A nějak jsme si nevšimli, že jakýkoli zásah do těchto přirozených rytmů vytváří problém. Místo návratu zpět jdeme dál a dál.

Vzdalujeme se od toho fungujícího a přirozeného, co je nám vlastní a řešíme nabalující se problémy.

Ty v dnešní době dosahují extrémů. Sype se nám to pod rukama jako domeček z karet a my pořád nechápeme, že ty problémy vytváříme sami. A že jejich řešení není jet dál v zaběhnutých kolejích, ale vrátit se na samý začátek. Sami k sobě. Pochopit, že problémy jsou od toho, aby se pustily. 

Naše ega si nás dokonale podmanila. Hrají si s námi a skvěle se baví. Vezměte si, co je egoista schopen vše udělat ve chvíli, kdy ho nazvete třeba "debilem". Od nadávek, výhrůžek, odplaty, pomluv, fyzického násilí až po soudní spor... Nepochybně by se vyřádil.

Pokud by se tomu ale zasmál a pustil to, je po problému. 

Takhle jednoduché to je. A platí to o většině problémů, které vytváříme jen a jen naší pozorností.

Každý si může myslet, co chce, každý nechť si věří, čemu chce, proč druhého přesvědčovat o mylnosti jeho názoru? Je to jeho názor, ať si ho nechá. Proč si dělat problém třeba tím, že někdo něco řekne? Není to absurdní? Vnímáte tu hru ega? 

Jakmile se budeme navzájem respektovat, nebudeme mít potřebu druhé opravovat, posuzovat, hádat se s nimi, bojovat s nimi. Nebudeme jednoduše vytvářet problémy, ale vzájemný respekt. V takovém prostředí většina problémů automaticky odpadne. Respektive je nebude mít co a kdo vytvořit. 

Řada lidí je ve svých problémech tak daleko, že z nich vytvořila doslova horu. Nemohou je tak snadno pouštět, protože jsou vzájemné provázané, prolínají se, souvisí jeden s druhým. 

Tady pomůže nevytvářet problémy nové a vracet se co nejvíce k sobě, k přírodě, ke klidu, k harmonii, k lásce a k přijetí všeho a všech, dokonce i toho, co nazýváme "problémem". Dokonce i k přijetí toho, kdo nás nazývá "debilem" nebo koho my jako "debila" vnímáme. Jakmile začneme měnit svůj úhel pohledu a místo problémů řešit svou radost ze života, klid, pohodu a skvělé vztahy s ostatními lidmi, bude se místo problémů naopak nabalovat radost. 

Je to o naší pozornosti. 

Tak mi hlavně netvrďte, že to je problém...