Osobní zkušenost s afirmacemi

Tento příspěvek je takovým odbočením z našeho seriálu o afirmacích, jenž začíná článkem "Co jsou to afirmace a jak fungují?" Pokud jste jej tedy nečetli, doporučuji začít u něj a postupně se přes odkazy v dalších článcích dostanete až sem. Nepřijdete tak o možné souvislosti a lepší pochopení tématu afirmací.

Když jsem se rozhodl používat afirmace, vážil jsem 108 kg. Zaměřil jsem se hlavně na afirmace ohledně zdravého životního stylu a pohybu. Využil jsem afirmace k tomu, abych se pustil do akce - více pečoval o své zdraví a nebyl lenivý se trochu hýbat.

Začal jsem si psát: "Věnuji pohybu stále více času." "Rád chodím na procházky." "Rád běhám." "Rád jezdím na kole." "Mám sportovní postavu a 88 kg" "Cítím se fantasticky a jsem plný energie!"... 

Když jsem si to poprvé psal, nebyla to pravda. V tomto momentě spousta lidí s afirmacemi končí, protože pochybují, jak by mohly způsobit to, co absolutně neodpovídá realitě. V tom je ale právě kouzlo afirmací. Ony tu realitu pomáhají vytvářet. Proto je tak zásadní vědět, jakou realitu chcete zažívat.

 

Musíte vědět, co chcete

Nemůžete se dívat na to, co máte nyní, ale co chcete mít. Co chcete zažívat. Vesmíru je to jedno, to vy se pro to musíte rozhodnout. On se celý váš život naopak snaží pochopit, co vlastně chcete. A jelikož skáčete z jedné myšlenky na druhou od různých témat a činností sem a tam, absolutně netuší, co tedy do háje chcete...

Přestože to nebyla pravda, rozhodně jsem to nevnímal tak, že bych si něco nalhával. Naopak v tom byla radost, pro jaký nový život jsem se rozhodl. Bylo to o jasném rozhodnutí, jak má můj nový život po všech stránkách vypadat. Jaké tam jsou postoje, názory, radosti, situace, výsledky.

Dosavadní zkušenosti nehrály roli. Ty je potřeba zahodit a vytvářet si novou verzi sebe sama a svého nového života. Není důvod stavět budoucnost na své minulosti, to bychom toho asi moc nepostavili, respektive z minulosti jsme si vytvořili naši současnost. Když se nad tím hlouběji zamyslíte, zjistíte, jak skvěle jste si svůj současný stav v minulosti "vyafirmovali"...

Já si třeba roky namlouval, jak je v dnešní době "těžké sehnat dobrého zaměstnance". Logicky jsem zažíval se svými zaměstnanci nespokojenost, která se další a další pozorností upřenou na tento problém jen stupňovala. Změna se odehrála až poté, co jsem si sedl a začal si psát, jakou realitu chci v případě svých zaměstnanců zažívat: "Na své zaměstnance se mohu spolehnout." "Zaměstnávám skvělé lidi." "Sehnat ideálního zaměstnance je snadné." "Za své zaměstnance jsem vděčný."

K tomu jsem si po letech zaměstnávání lidí napsal, co vlastně od takového ideálního zaměstnance vlastně očekávám a každý bod jsem psal formou afirmace, jako reálnou hotovou a pevně danou věc. Trvalo to asi dva týdny a okolnosti se tak geniálně vyvinuly, že tři zaměstnanci, z nichž jsem stručně řečeno "neměl dobrý pocit" z firmy zmizely tou nejsnadnější cestou a jedna nově přijatá zaměstnankyně je všechny svým přístupem strčila do kapsy takovým způsobem, že jsem nechápal... 

Neřešte jen jednu oblast

Jednotlivé složky našeho života jsou propojené nádoby, a proto je dobré řešit všechny nádoby a nezaměřit se jen na jednu. Pak vidíte ten neuvěřitelný posun a jen žasnete, co se vše může změnit, byť se to zdálo být "zakleté". Jedno pak ovlivní druhé a zatímco dříve se to ovlivňovalo negativně, s novým pojetím myšlení se to ovlivňuje pozitivně.

Rázem jsem chodil do práce s úplně jinými pocity, rázem se o to snadněji realizovaly i mé "finanční afirmace" a tím snáze se realizovaly afirmace v osobním životě, ve zdraví atd. Krásně se vše propojilo a můj život začal být skutečně "lepší a lepší ve všech ohledech" (za mě je zrovna toto rozhodně zásadní afirmace!).

Když jsem si na samém začátku psal svou vysněnou realitu ve všech možných oblastech (zaměstnanci, finance, vztahy, zdraví, pohyb, postava, strava...), necítil jsem energii "nesplněného přání", ale energii skvělého rozhodnutí a dobrého pocitu, jak skvělé dělám rozhodnutí. Bylo v tom PEVNÉ ROZHODNUTÍ.

Má pozornost začala orientovat od stížností na cokoliv směrem k pozitivním cílům. 

 

Kam směřuje naše pozornost

Začal jsem se méně vrtat v tom, co mi nedělá radost a více si všímat toho, co mi radost dělá. Jakmile jsem nezažíval u něčeho dobrý pocit, zvažoval jsem, jak to svou pozorností a přes afirmace vylepšit. 

Osobně se mi osvědčilo, mít afirmací spoustu. Neomezit se jen na "jsem zdravý", "jsem šťastný", "jsem bohatý", "mám skvělou rodinu", "vše se mi daří". Každé téma je třeba rozvíjet. Ideálně způsobem, kdy uvidíte pokroky, nebo kde je pokrok součástí afirmace. 

Afirmace za mě nejsou o tom, že něco stále a dokola tupě opakujete do omrzení. Afirmace jsou o tom, že naopak necháváte svůj mozek, ať je aktivní a sám pěkně vymýšlí nové a nové afirmace a prociťuje jejich zrealizovanou podobu. V tu chvíli totiž vnímáte vysněný stav a jen pro něj hledáte vhodná slova! 

Nestačí tedy opakovat "jsem zdravý", ale rozepisovat a rozepisovat, co to pro vás vlastně znamená, být zdravý (např. "Věnuji pohybu stále více času." "Jím samá zdravá jídla." "Mám rád vodu s citrónem." "Krásně spím." "Mám rovné zdravé tělo." "Jsem často na zdravém vzduchu." "Dělám samé zdraví prospěšné činnosti.") 

 

Nezapomínejte na vděčnost

Důležitou součástí práce s afirmacemi je též vděčnost. Jakmile se začnete radovat z toho, co máte, přitahujete si toho do života stále více. Když budete vděční za současné zdraví, dáváte energii zdraví. Když budete nadávat na svou výplatu, pak si to vytváříte i pro časy budoucí. Když nadáváte na sousedy, tvoříte si špatné sousedy i do budoucnosti. Kdybyste měli ještě horší sousedy, horší výplatu, horší zdravotní stav, byli byste za vaši nynější realitu paradoxně velmi vděční. 

Začněte tedy u vděčnosti už nyní a buďte vděční za vše, co máte. Neodbývejte to jednou afirmací ("Jsem vděčný za vše, co mám."), ale hrajte si s každým detailem a opravdu u toho pociťujte vděčnost. Někomu to může znít hloupě, ale jakmile budete vděční za své oči, zdravé nohy, milou manželku, jezdící auto, chladící ledničku, vanu plnou teplé vody, pauzu na oběd, krásné počasí atd., neuvěřitelným způsobem to naučí vaše podvědomí doslova vyhledávat důvody, za co být vděčný. 

Je to vaše volba, jestli si pořád na něco stěžujete, nebo jste pořád za něco vděční. Jen jste si doteď možná neuvědomili, že si stěžovat nemusíte. Je to hloupý zvyk. Nic víc, nic míň...

Vděčnost je téma samo pro sebe, ale o tom to přesně je... Nejde afirmace odtrhnout od těchto návazností. Jakmile si vděčnost pustíte do života, rázem si místo večerních zpráv v televizi raději pustíte nějaké povídání na téma vděčnosti nebo zdraví nebo finanční hojnosti a hup, ani nevíte, jak se to děje, posouváte se v životě doslova mílovými kroky vpřed. 

Jakmile jsem se rozhodl, že jsem zdravý a ještě jsem za to vděčný, rázem jsem si začal uvědomovat každou maličkost, která šla proti tomuto přesvědčení. Začnete si sami všímat, jak se kroutíte na židli nebo na gauči, jak zatěžujete oči před spaním civěním do mobilu, jak nevhodné máte boty, že pro dobrý spánek potřebujete dobrou postel a matraci, že když sedíte celý den na židli, měla by být kvalitní, že do prvního patra můžete jít po schodech a ne se pohodlně svézt výtahem atd. 

Celkem automaticky zjednáte nápravu a hned pocítíte vděčnost. Nejen proto, že jste si to uvědomili, ale že jste zjednali nápravu. A pak ji cítíte opakovaně pokaždé, když si znovu uvědomíte, že máte sedět rovně. Tudíž se pak narovnáte a znovu cítíte vděčnost, že jste se narovnali... Tak jednoduše to funguje a doslova se to nabaluje. 

A i když se někdy vrátíte do starých kolejí, opět vyhraje vděčnost, že jste si toho všimli a druhá vděčnost, že jste opět zjednali nápravu... Je to úplně jiný stav "bytí", než když zaměřujete pozornost na kritiku, pomlouvání, hodnocení, diskutování a zkrátka řešení čehokoliv, co vás třeba flustruje či jinak dráždí (a často to ani nemáte jak ovlivnit, když jde o druhé lidi). 

 

Co dovedou afirmace

Mně osobně se díky afirmacím a pozitivnímu myšlení podařilo splnit to, co jsem si předsevzal. Můj život dostal úplně novou podobu. Změnil jsem životní styl, váhu (skutečně 88 kg), stravu, nakládání s časem, zaměstnance, finanční výsledky a spoustu dalšího. Následně jsem se tak trochu "zasekl" a do mého uspokojení se začaly vkrádat "staré koleje".

Znovu jsem proto začal afirmacím věnovat více pozornosti a zopakoval postup, o němž v tomto seriálu pojednávám. Znovu jsem si vyjasnil, kam hodlám směrovat a jaké pocity chci denně zažívat. A teď pozor! Nemusíte se obávat, že když budete chtít od života více radosti, že jste hamižní a očekáváte tím dražší auto, větší dům, lepší dovolenou apod. Naopak se postupně začnete radovat ze stále menších (či větších?) maličkostí.

A začnete dělat věci, které jste si dříve ani s radostí nespojovali. Co si budeme povídat, obtloustlý a na pohyb lenivý člověk, jehož pořád bolí hlava a záda, úplně nesní o tom, že jednou bude pravidelně meditovat, každé ráno se otužovat, chodit na jógu, přestane jíst maso, nebude pít alkohol, vyřadí ze svého jídelníčku sladkosti apod. Tomu je opravdu na hony vzdálený (vibračně vzdálený).

Ani já jsem si nic z toho na sebe nevymýšlel, ale postupně to tak nějak přirozeně přišlo. Jakmile jsem opustil svou starou verzi, do nové verze to zapadlo, aniž bych to plánoval. A světe div se, takovéto "vyšší levely" jsou spojeny i s vyšší dávkou sebeuspokojení, co vše dokážu zahrnout do svého života a z čeho všeho dokážu mít skvělý pocit. Rázem jen žasnete. 

Neděláte vlastně nic jiného, než že si přes afirmace dopřejte pro vás to nejlepší. Pokud byste to nechali na hlavě (rozumu, egu), tak by vás možná strkal do hmotných radostí, ale když to necháte na "vesmíru", postará se přednostně o vaši duši. Není divu, že vám ego nikdy neřeklo, že se duše může radovat už jen z toho, že vám před nosem proletí motýl. Koho by napadlo (čí mozek by napadlo) si afirmovat "mám radost, když kolem mne proletí motýl".

Nechte proto klidně úplně volně, co krásného vám do života má vstoupit, jen to afirmacemi umožněte a neblokujte... Afirmace z mého života doslova odplavily vše nepotřebné, což se projevilo i na těle. Váhu již tak zoufale neřeším jako kdysi, ale pro pořádek uvedu, že mám za mě optimálních 78 kg a tak dobře jsem se nikdy necítil. 

Příště si prozradíme, jak často afirmace používat. Článek zveřejníme hned zítra.