Jak často afirmace používat?

Tento příspěvek je pokračováním našeho seriálu o afirmacích, jenž začíná článkem "Co jsou to afirmace a jak fungují?" Pokud jste jej tedy nečetli, doporučuji začít u něj a postupně se přes odkazy v dalších článcích dostanete až sem. Nepřijdete tak o možné souvislosti a lepší pochopení tématu afirmací.

Někomu vyhovuje si opakovat jednu afirmaci stále dokola, jindy je vhodnější si číst třeba více afirmací za sebou. Zde ale pozor, aby byly na jedno konkrétní téma a nemíchali jste jablka s hruškami. Pak nestihnete takovou afirmaci pořádně vstřebat a už jste od zdraví u peněz a vzápětí na vysněné dovolené a hned poté v posteli u ideálního partnera. 

Slova jsou u afirmací spíše pomůckou. To podstatné obstarávají pocity. Dá se tedy říci, že čím déle budete setrvávat v těch správných pocitech, tím lépe.

Jestli se umíte do dobrých pocitů přenést mlčky, beze slov, bez myšlenek, ideál... Většinou nám ale v hlavě běhá směs všeho možného. Proto si přes afirmace vybíráme ta správná slova, z nichž máme ty nejlepší pocity a s jejichž pomocí si pak přitahujeme tu nejkrásnější realitu.

Skočit z dobrého pocitu ze svého zdraví honem k dobrému pocitu ze své výplaty a takto dál a dál, to sice není na škodu, ale lepší je se v každém dobrém pocitu náležitě udržet. 

Zrovna tak pozor na opakování téže afirmace stokrát dokola. Jakmile se vám tam začnou vkrádat myšlenky, že už je to unavující a otravné a  že si připadáte jak blbec, může si to vaše podvědomí vyložit tak, že je otravné být zdravý, šťastný nebo bohatý a při dalších pokusech afirmovat si navíc budete připadat jako blbec, takže jste ve výsledku svou situaci ještě zhoršili.

Dlouhé opakování ale může být snadno proveditelné třeba ve chvíli, kdy jste pohlceni nějakou zábavnou činností, vnitřně z ní máte velkou radost a začnete si k ní přidávat afirmace. 

Dělat něco skvělého a neustále si při tom uvědomovat, že děláte něco skvělého, je asi to nejlepší, co můžete dělat.

Paradoxně tyto chvíle můžete využít pro naklonování radostných pocitů také do jiných oblastí svého života. Pokud třeba vyběhnete ven a cítíte radost z běhu, pak by byla hloupost při tom myslet na starosti, které vás čekají až se vrátíte domů. Zrovna tak je škoda si tu radost z běhu nechat jen pro běh a říkat si "Jsem šťastný, že běžím. Jsem šťastný, když běhám. Pohyb mi dělá radost. Běh je úžasný."

Úžasní jste vy, že děláte něco úžasného. Je zásadní tento skvělý pocit náležitě procítit, aby si jej tělo pamatovalo a nespojovalo pouze s běháním. Příkladů jistě vymyslíte spoustu ("Miluju život! Život je nádherný! Cítím se skvěle! Je mi báječně! Jsem borec! Mám radost! Zažívám euforii! Nádhera! Krása! Radost! Jsem šťastný!")

Osobně jsem se takto již doslova "naprogramoval" a jakmile něco dělám (zejména to, k čemu jsem se dříve nemohl dokopat - procházka, jízda na kole, běh, mytí nádobí, sečení trávy...), zaplaví mne doslova blaho a automaticky se spustí afirmace, které mne pochválí a které danou situaci ještě znásobí. 

Např.: "To mám radost, že jsem vyrazil do přírody." "Paráda, je krásné počasí a já se jedu projet na kole." "Úžasný, odpočinu si od psaní, umyju nádobí, poslechnu si u toho zajímavé audio, umytým nádobím udělám radost i své ženě a nakonec to tu nádherně vypadá." "To je radost, dávám si studenou sprchu!" "Skvělé, zahlédl jsem přeplněný koš, hned ho bafnu a běžím s ním do popelnice."

Je to možná úsměvné, ale kolikrát koukáte na přeplněný koš a hlavou vám proběhne něco jako "Ach jo, ten koš je zase plnej, teď se mi ale nechce se s ním nést ven, řeknu dětem nebo ho vynesu později." Za pět minut jdete něco vyhodit a kolovrátek "afirmací" se rozběhne znovu. Tady máte odpověď, jak často afirmace používat. A hlavně jakým způsobem. 

Jak něco uděláte, formou afirmace si zvědomte tu radost, že to jdete dělat, že to právě teď děláte, že jste to právě teď dokončili, že máte právě teď skvělý pocit, že jste to dokončili...

Takto se budete přenášet od jedné radosti k druhé a stane se z toho automatická záležitost. Někomu to může znít praštěně, ale ten samý člověk přitom dělá přesný opak. Dělá téže činnosti, jen u toho cítí vztek a zlost, že je musí dělat, případně myslí na něco jiného a pořád brblá, jak je to všechno na houby...

Mluvím z vlastní zkušenosti a snažím se tu slovy popsat nepopsatelné, protože pokud to zkrátka nezažijete, neumíte si to tak dobře představit. Když si ale pustíte k tělu afirmace jako "Mám radost ze života", "Mám vždy dobrou náladu", brzy začnete zažívat překvapivě skvělé emoce u všeho, co děláte. Pro příklad nemusím chodit daleko. 

Mám radost z každé věty tohoto příspěvku. Píši tento příspěvek a najednou si uvědomím, že mám žízeň... Následuje radost, že jsem si to uvědomil. Jdu si pro pití a cítím radost, že jsi jdu pro pití, protože zároveň protáhnu tělo a odpočinou si oči. Dovedete si představit tu radost, když se napiju? A co teprve, když se spokojeně vrátím k psaní tohoto příspěvku! A teď si představte tu radost, až tento příspěvek dopíšu! Pak jej dokonce dáme na web, no to je další důvod k radosti. A nasdílíme na Facebook a začnou ho číst čtenáři. Tolik radosti... 

Skutečně jde o prožitek radosti! O UVĚDOMĚNÍ SI, že mám radost. Jsou to takové slastné záblesky, často spojené ještě s hlubokým nádechem a narovnáním zad. Ale to je zase na jiné téma a nebudeme to komplikovat... Zrovna tak bych mohl zabrousit na téma PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU, často opět mylně vykládaném. To jsou vše souvislosti, které pak vstupují do hry při používání pozitivních afirmací. 

Dnes už v podstatě nedělám nic, z čeho bych neměl radost. Chápu, že vaše ego vymyslí řadu pochybností a řadu "ale..." Cítí se těmito řádky ohroženo, ale mohu vás uklidnit, že pokud vás pustilo až sem, máte s ním dobrý vztah... Abych mohl vyvrátit všechna možná "ale" čtenářů těchto řádků, to bychom se asi museli bavit osobně, abych obavy a nápady ega mohl rozptýlit. Zde na to není prostor. 

Rozhodně jsem na začátku mého používání afirmací neplánoval, že budu mít radost z každé "blbosti". V tom jsou afirmace geniální, a proto je tak důležité, nelpět na konkrétních výsledcích a přesně definovaných cílech, ale mít tam vždy rezervu pro něco lepšího.  

Omlouvám se všem, kteří se chtěli naučit afirmovat si na ruku zlaté hodinky, porsche v garáži, víkend v Dubaji a dovolenou na Maledivách... Opravdu chcete cítit radost jen při myšlenkách na nějaký luxus? Nebylo by vhodnější se radovat ze všeho, co vám život přinese a těšit se, co dalšího pěkného pro vás chystá? Přát si luxusní záležitosti se s tím nevylučuje, ale radost chce zažívat i vaše duše, nejen ego...

A protože jsem se o afirmacích ještě nevypovídal dosyta, nabízím ještě poslední článek tohoto seriálu, tentokrát na téma "kdy a proč afirmace nefungují."