Také Hill spojoval úspěch v životě s částicemi světla

K mému překvapení se o molekulách, atomech, elektronech "a ještě dál" rozepisoval už Napoleon Hill před cca sto lety. Na tom by nebylo možná nic zvláštního, kdyby šlo o pojednání o fyzice, ale on se těmto částicím věnoval v souvislostech se zákony úspěchu v lidském životě. 

"Chceme-li pochopit proces, jímž získáváme, uspořádáváme a třídíme vědomosti, musíme začít těmi nejmenšími částicemi hmoty," překvapuje a dále vysvětluje, že úplně vše ve vesmíru je jen souhrnem pro nás neviditelných částic. Ty jsou přitom všude. Ať již daleko ve vesmíru, tak kdekoliv kolem nás (včetně nás samých).

Neskrýval nadšení, jak každá tato částice obíhá nepředstavitelnou rychlostí. "Každá částice hmoty je neustále ve stavu vysoce bouřlivého pohybu. Nikdy nic není v klidu, ačkoli se prostému oku může většina hmotných věcí jevit jako nepohyblivá. Žádná pevná hmota neexistuje. I ta nejtvrdší ocel je jen uspořádanou masou rotujících molekul. Navíc elektrony v kousku oceli jsou stejné povahy jako elektrony ve zlatě, stříbře, mosazi či cínu, ale pohybují se odlišnými rychlostmi."

Nespočet forem hmoty v nás může vyvolávat zdání, že se jedna liší od druhé. V každé částici hmoty se však skrývá síla, která způsobuje, že atomy se pohybují nepředstavitelnou rychlostí. Zde mluvíme o vibraci. Rychlost této síly určuje povahu hmotných věcí ve vesmíru. Jeden její "druh" způsobuje to, co známe jako zvuk. 

"Lidské ucho je schopno zachycovat pouze zvuk, který je vytvářen vibracemi od dvaatřiceti do osmatřiceti tisíc kmitů za vteřinu. Jakmile počet vibrací za vteřinu překročí hranice toho, co vnímáme jako zvuk, začnou se projevovat ve formě tepla. K tomu dochází asi při půldruhém milionu kmitů za vteřinu. Pokud půjdeme po této stupnici ještě dál, začneme vibrace vnímat ve formě světla… Pokud půjdeme ještě dál, vytvoří vibrace sílu našich myšlenek."

Napoleon Hill věřil, že ta část vibrací, z nichž pramení veškeré známé formy energie, je ve své podstatě univerzální, že "proudící" zvuk je stejný jako "proudící" světlo, takže rozdíl mezi zvukem a světlem spočívá jen v rychlosti vibrací. I "proudící" myšlení je tedy navlas stejné jako zvuk, teplo a světlo, od nichž se liší pouze počtem kmitů za vteřinu. 

Hill vycházel z úvah Alexandera Grahama Bella, svého současníka. Tohoto vynálezce mikrofonu, telefonu, gramofonu a dalších přístrojů osobně zpovídal spolu se stovkami dalších úspěšných lidí. Jak se k této práci dostal, jsme rozebrali v příspěvku "Osudové setkání Napoleona Hilla s Andrewem Carnegiem". Pokud vás téma vibrací zaujalo, doporučuji knihu Napoleona Hilla, která u nás vyšla pod názvem "Úspěch".