Sílu slov většina lidí neumí stále docenit

Každé slovo má svou energii, svou vibraci. Totéž můžeme říct o nás samotných. Proto má někdo problém třeba jen mluvit o lásce, zatímco jiný má problém vyslovit vulgární slovo. Proto někdo vypouští ze svých úst samá pozitivní slova a jiného slovník je plný vzteku. Odráží to naše naladění.

Kdo si sílu slov uvědomuje, velmi pečlivě váží, jaká slova si pustí do úst. Velmi pečlivě váží, jaká slova si pustí do uší. A velmi pečlivě váží, jaká slova si pustí i do "obyčejného" myšlení. Ví, že negativními slovy si snižuje vibrace a jde naproti komplikovanému životu, zatímco pozitivními slovy jde vstříc radosti a harmonii.

Zatímco u některých slov je naprosto zjevné, kde se na té "energetické škále" nacházejí, jiná slovíčka jsou poněkud záludnější. Nemyslím teď již poměrně "profláknuté příklady", jako je "hrozně tě miluji", "strašně dobře", "šíleně pěkná" apod. Záludné je také obyčejné "chci", "přeji si", "jestli" nebo třeba "kdyby". 

Vyjadřují totiž pochybnosti a nedostatek. Na první pohled je velmi pozitivní, přát si to nejlepší nebo chtít pro sebe něco krásného, ovšem pro vesmír je to jasný signál, že to nemáte. Vezeme se tak na energii nedostatku a chtění. Mnoho vět a slov z nás "padá" tak nějak automaticky. Podvědomě. Respektive nevědomky. 

Prostě mluvíme, jak jsme zvyklí. Mluvíme, jak jsme to slýchávali od druhých, s nimiž jsme se stýkali. Podrobte svou mluvu vaší pozornosti nebo si všímejte, jak mluví ostatní. Nepoučujte je, ale všímejte si jejich slov. Zjistíte, že skvěle korespondují s tím, jak žijí, co prožívají, co od života dostávají a co druhým předávají...