Také jste stále s něčím nespokojeni?

Stal se z toho zvyk. Je to nedílnou součástí našich životů. Valí se na nás ze všech stran. Nespokojenost. Jako by většina lidí potřebovala zažít horší časy, aby si uvědomila, jak skvěle se má právě teď. 

Co kdybychom se od té laviny nespokojenosti odpoutali a přestali se s ní bratříčkovat? Co kdybychom se bratříčkovali s její opomíjenou sestřičkou - spokojeností. Můžeme jí též říkat vděčnost. Pokud se rozhodneme, že jí ve svém životě dáme více prostoru než nespokojenosti, najednou se začne objevovat všude.

Můžete ji pociťovat dokonce okamžitě. Ano, hned teď. I tyto řádky můžete číst s pocitem spokojenosti a vděčnosti, že se právě teď věnujete sami sobě, svému rozvoji a své spokojenosti. Můžete cítit spokojenost či vděčnost za prostředí, v němž se nyní nacházíte. Nebo jste na tom skutečně tak špatně, že by s vámi nikdo neměnil? Vidíte, možná že na této planetě žijí miliony či dokonce miliardy lidí, kteří by s vámi měnili okamžitě a s obrovskou vděčností. 

Lidé se přes média a jejich neustálé hledání důvodů k nespokojenosti odvykli radovat. Radovat z maličkostí. Být spokojení se svým partnerem či partnerkou, se svými dětmi, se svými rodiči nebo prarodiči, se svými přáteli či sousedy, se svým bydlením, zaměstnáním či hmotným majetkem. Na všem naopak hledají důvody k nespokojenosti a kupodivu je na všem nacházejí ve velkém. Dokonce i sami na sobě. 

Pokud si sami sebe vážíte a jste se sebou spokojeni, pak jste ve svém osobním rozvoji ušli zjevně obrovský kus cesty, protože tuto samozřejmost pociťuje dnes málokdo. I to je smyslem těchto řádků a posláním Kvantové cesty, přinášet tato drobná uvědomění, při nichž si dopřejete zastavení a třeba i něco ve svém životě změníte. A třeba teď začnete věnovat mnohem více pozornosti spokojenosti a vděčnosti. Víc k té spokojenosti skutečně nepotřebujete... Je tu s námi se všemi. Jen otevřít oči.