Začal jsem si zpívat tuto latinskou větu. To, co následovalo, mě překvapilo.

Každý den si v hlavě opakujeme stovky, možná tisíce vět. Většinu z nich ani nevnímáme. Jsou to myšlenky, které se opakují stále dokola a postupně vytvářejí náš pohled na svět i na sebe sama. Když si člověk dlouhodobě opakuje, že nemá štěstí, že se mu nedaří nebo že není dost dobrý, začne tomu po čase skutečně věřit. A právě tehdy se podobné přesvědčení začne promítat do jeho života.

Proto jsem se rozhodl podělit o jednoduchý latinský nápěvek, který si zpívám téměř každý den. Nejde o žádné kouzlo ani magickou formulku. Je to způsob, jak vědomě pracovat se svým podvědomím a připomínat si hodnoty, které chci ve svém životě posilovat. Možná Vás překvapí, že melodie není moje. Naučil mě ji před mnoha lety můj dobrý přítel Břeťa Slováček, na kterého dodnes s vděčností vzpomínám. Původní text však zněl jinak. Když jsem se nad jeho významem po letech zamyslel, uvědomil jsem si, že vlastně vyjadřuje přesný opak toho, co bych si přál ve svém životě podporovat.

Původní slova znějí: Ego sum pauper, nihil habeo, omnia dabo. V překladu: Jsem chudý, nic nemám, všechno dám. Nehodnotím, proč tento text vznikl, ani jaký měl historický význam. Jen jsem si položil jednoduchou otázku. Co asi dělá s naším podvědomím, pokud si podobnou větu zpíváme opakovaně celé roky?

Proto jsem vytvořil vlastní text: Ego sum dives, amore plenus, aurum me sequitur. V překladu znamená: Jsem bohatý, jsem plný lásky, zlato mě následuje. Není to pouze o penězích. Slovo bohatství pro mě znamená mnohem více. Může představovat zdraví, harmonické vztahy, přátele, vděčnost, radost ze života i schopnost vidět krásu v obyčejných věcech.

Stejně tak slovo aurum nemusí představovat pouze zlato jako drahý kov. Každý si pod ním může představit něco jiného. Pro někoho jsou tímto zlatem peníze, pro jiného milující partner, zdravé děti, dobré vztahy nebo nové životní příležitosti. Důležité je, že si pod tímto slovem vědomě vytvoříte vlastní význam. Když si tento nápěvek zpívám, nesnažím se přesvědčit vesmír, aby mi něco dal. Především připomínám sám sobě, v jakém nastavení chci žít. Chci být člověkem, který vnímá hojnost místo nedostatku. Člověkem, který dokáže cítit lásku a vděčnost i za zdánlivě obyčejné věci. Právě z tohoto vnitřního nastavení potom přicházejí jiná rozhodnutí, jiné emoce a často i jiné životní příležitosti.