Snažíte se změnit život, ale pořád se vracíte zpět? Tohle může být důvod

Kolikrát jste si už řekli, že od zítřka bude všechno jinak? Že začnete nový život, něco konečně změníte, přestanete dělat věci, které vám neprospívají, a naopak začnete dělat ty, o kterých už dávno víte, že by vám mohly pomoci? Možná jste si řekli, že tentokrát už opravdu něco uděláte se svým vztahem, financemi, prací nebo jednoduše s pocitem, že váš život už dlouho není takový, jaký byste si přáli.

A ono to skutečně začne. První den jste plní odhodlání, druhý den také. Možná vám to vydrží týden nebo ještě déle. Jenže potom se něco stane. Ani pořádně nevíte co, ale postupně sklouznete zpátky. Začnete reagovat stejně jako předtím, znovu odkládáte rozhodnutí, které jste chtěli udělat, vrátí se staré pochybnosti a po nějaké době zjistíte, že jste prakticky na stejném místě.

A právě tehdy přichází jedna hodně nepříjemná otázka: „Proč to zase nedokážu?“ Možná si začnete vyčítat, že nemáte dostatečně pevnou vůli. Možná máte pocit, že jste málo disciplinovaní nebo že byste se měli snažit ještě víc. Jenže co když problém vůbec není v tom, že se snažíte málo? Co když se celou dobu pokoušíte změnit něco na místě, kde skutečná příčina vašeho problému vůbec neleží?

Víte, co chcete změnit. Ale stejně to neuděláte

Za svou praxi jsem se setkal s mnoha lidmi, kteří velice dobře věděli, co by měli ve svém životě změnit. Nemusel jsem jim vysvětlovat, že jejich vztah už dávno není takový, jaký by chtěli mít. Oni to věděli. Nemusel jsem jim říkat, že roky odkládají něco, co by je ve skutečnosti bavilo a naplňovalo. Věděli to také. A často dokonce velmi dobře chápali, že jejich vztah k penězům, vlastní hodnotě nebo k sobě samotným není úplně v pořádku. Jenže jedna věc je něco vědět a úplně jiná věc je dokázat podle toho skutečně žít.

Člověk si může stokrát říct, že odteď bude reagovat jinak. Může přečíst desítky knih, sledovat videa, chodit na přednášky a přesně vědět, co by měl udělat. Ale potom přijde konkrétní životní situace a on zareaguje úplně stejně jako vždycky. Znovu raději mlčí, aby nebyl konflikt. Znovu neudělá rozhodnutí, protože se bojí následků. Znovu něco odloží na později. A právě tady má podle mě smysl přestat se na chvíli zabývat pouze tím, co děláme, a začít hledat odpověď na otázku, proč to pořád děláme stejným způsobem.

Některé naše vzorce mohou vzniknout mnohem dříve

Představte si malé dítě. Přichází do světa bez životních zkušeností dospělého člověka a všechno, co se kolem něj děje, se teprve učí chápat. Nerozumí vztahům rodičů, jejich starostem, finančním problémům, únavě ani tomu, co si sami nesou ze svého života. Jen pozoruje svět kolem sebe a vytváří si vlastní vysvětlení toho, co vidí a prožívá.

Představte si například, že se rodiče pohádají. Dospělý člověk může vědět, že skutečným důvodem hádky byly peníze, práce, únava nebo dlouhodobé napětí mezi partnery. Jenže malé dítě může celou situaci pochopit úplně jinak. Může si v duchu říct: „Hádají se kvůli mně. Zase jsem zlobil. Kdybych byl hodnější, maminka by nebyla smutná. Je to moje vina.“

Z pohledu dospělého člověka takový závěr nemusí dávat žádný smysl. Jenomže dítě není dospělý člověk. Vnímá situaci prostřednictvím možností, které v daném věku má. A právě podobné zkušenosti a jejich interpretace se podle způsobu práce, kterému se věnuji, mohou stát základem určitých podvědomých vzorců, které si člověk nese dál. Samotnou událost může časem úplně zapomenout. Nemusí si vzpomenout na konkrétní hádku rodičů ani na větu, kterou před desítkami let slyšel. Přesto se určitý způsob prožívání nebo reagování může objevovat znovu v situacích, které v něm něco podobného vyvolají.

A najednou je vám čtyřicet, padesát nebo šedesát let

Máte za sebou velkou část života. Něco jste dokázali, vybudovali jste si práci, rodinu, zázemí a překonali spoustu problémů. Lidé kolem vás vás možná dokonce považují za silného člověka, který si vždycky dokáže poradit. Jenže vy sami uvnitř cítíte, že v některé oblasti vašeho života něco nefunguje.

Možná jste dvacet nebo třicet let ve vztahu a začínáte si uvědomovat, že spolu sice fungujete, řešíte domácnost, práci, děti a běžný život, ale něco důležitého mezi vámi postupně zmizelo. Možná se celý život snažíte finančně posunout, pracujete, vzděláváte se nebo podnikáte, ale pořád máte zvláštní pocit, jako kdyby vám peníze protékaly mezi prsty. Nebo přesně víte, jaké rozhodnutí byste chtěli udělat, jenže pokaždé, když se k němu přiblížíte, objeví se strach.

Co když to nezvládnu? Co když udělám chybu? Co když někomu ublížím? Co když na to nemám? A tak své rozhodnutí znovu odložíte. Potom si to vyčítáte, znovu se namotivujete, chvíli se snažíte a za nějaký čas jste zase ve stejném bodě. A právě proto nemusí být řešením snažit se ještě víc. Možná je potřeba zjistit, co vás uvnitř opakovaně vrací zpátky.