Proč jsou hodní lidé často nejvíce nešťastní? Skutečná příčina je mnohem hlubší, než si myslíte

Mnoho lidí si myslí, že být hodný znamená být šťastný. Že když pomáháme druhým, vrátí se nám to v podobě lásky, uznání nebo vděčnosti. Jenže život často ukazuje úplně jiný obraz. Právě lidé, kteří se rozdávají ostatním, bývají uvnitř nejvíce vyčerpaní. Ne proto, že by neuměli milovat, ale proto, že zapomněli milovat sami sebe.

Ve své praxi se s tímto setkávám velmi často. Přicházejí za mnou lidé, kteří celý život pomáhali partnerovi, dětem, rodičům, kolegům i přátelům. Když ale přijde chvíle, kdy sami potřebují podporu, zjistí, že kolem nich zůstalo podivné ticho. A právě tehdy si začnou klást otázku, kde udělali chybu.

Ve skutečnosti nemusí být problém v jejich dobrotě. Často za tím stojí jedno ze skrytých zranění, které vzniklo už v dětství. Člověk se tehdy naučí, že jeho hodnota spočívá v tom, co udělá pro druhé. Má pocit, že lásku si musí zasloužit, že musí být užitečný, obětavý a ochotný. Když se jednou postaví sám za sebe, začne mít výčitky svědomí, jako by udělal něco špatného.

Tito lidé velmi těžko říkají slovo „ne“. Bojí se, že druhé zklamou nebo raní. Často udělají vše pro ostatní, i když sami nemají sílu pokračovat. A právě proto je okolí začne brát jako samozřejmost. Ne proto, že by bylo zlé, ale proto, že si na tuto jejich ochotu zvykne.

Jedním z typických projevů tohoto zranění je také to, že si člověk dělá legraci sám ze sebe. Na první pohled působí jako veselý bavič, který rozdává dobrou náladu. Jen málokdo ale tuší, že za tímto humorem se často skrývá hluboká bolest a touha být přijatý takový, jaký skutečně je.