Když se ztratíš sám sobě

Měl jsem své sny, cíle, tužby, plány a přání. Jel jsem si tak, jak jsem považoval za vhodné a věřil, že všechno půjde hladce. Ale nestalo se tak. V určitém bodě jsem si uvědomil, že nejsem šťastný. Ve 45 letech jsem si musel přiznat, že nic nemám. Ztratil jsem sebevědomí, měl jsem strach a měl pocit, že můj život řídí něco, co neumím pojmenovat.

Možná se v tom poznáváš. Možná si taky pamatuješ, jak jsi do života vstupoval s nadšením a plánem, že to bude procházka růžovou zahradou. Jenže místo toho se ta procházka vytratila. Místo radosti přišly pochybnosti, nedůvěra v sebe a nejasnost, kde se ten plán vlastně ztratil.

Až později mi došlo, že jsem svůj život nechal řídit autopilotem. Tím autopilotem bylo mé podvědomí. To neznamená, že jsem nebyl zodpovědný. Pro ostatní jsem tu byl vždy. Ale pro sebe ne. Byl jsem poslední v pořadí. Všechno jsem splnil ostatním, ale sám sobě jsem nedal nic.

A pak to prasklo. Doma mě přestali brát vážně. Moje úspěchy z minulosti nikoho nezajímaly. Měl jsem pocit, že nevidím cíl, ke kterému jdu. A když nevidíš cíl, ztratíš směr. Přesně to se stalo mně. Ale jednoho dne jsem si řekl: Takhle to nenechám. A začal jsem znovu. Nevěděl jsem přesně jak, ale začal jsem si psát nový plán. Jako když mi bylo 20. Znovu jsem si hrál se svými sny. A co se stalo? Začalo to fungovat.

Zjistil jsem, že mě neustále stahují staré vzorce z dětství. Vzorce, které si neseme všichni. Ať už to byla slova rodičů, zážitky nebo momenty, které nás ovlivnily. Tyto programy ovládaly můj život – a nefungovaly v můj prospěch.

Začal jsem s nimi pracovat. Nejdřív jsem si myslel, že je problém jen v mojí psychice. Ale pak se přidalo tělo. Ve 45 letech jsem vážil téměř 140 kilo. Dnes mám 111. Ne kvůli dietě. Ne kvůli sportu. Ale kvůli tomu, že jsem uvolnil staré bolesti, nenávist k sobě, a začal jsem přepisovat programy, které mě ničily.

A co je nejdůležitější? To, co jsem dokázal já, můžeš i ty.

Možná teď máš pocit, že je pozdě. Možná ti je 40, 50 nebo víc. Ale pokud máš před sebou ještě dalších 30–40 let, opravdu je chceš prožít naštvaně, zacyklený, bez směru a naděje? Nebo je chceš tvořit vědomě, s radostí a lehkostí?

Já jsem se rozhodl, že to zkusím. A díky tomu dnes vím, že podvědomé programy se dají přepsat. Ne vědomím – to ovládá jen 5 % našeho života. Ale tím, že půjdeme tam, kde vznikly. A tam je přepíšeme. To je princip, na kterém stavím seminář Kvantové návraty.

Naučím tě, jak si své podvědomí přepsat. Ukážu ti jednoduché techniky, které můžeš používat každý den. Pomůžu ti vzít si zpět vládu nad svým životem. Protože nikdo jiný to za tebe neudělá. Jen ty.

Pokud cítíš, že je čas na změnu, jsi srdečně zván. Vše začíná jedním rozhodnutím. Chceš to? Tak pojď.