Když se dveře pootevřou – ale ne vždy jimi projdeme hned

Jsou chvíle, kdy nás něco zaujme. Něco nás volá, a přesto necítíme potřebu ihned reagovat. Možná čekáme na znamení. Možná na odvahu. Možná na klidnější fázi v životě. A to je naprosto v pořádku.

Kvantové pole je trpělivé. Nechce nás nikam tlačit. Jen nás jemně zve. Ukazuje se těm, kteří mu dají prostor. A i když dveře neotevřeme hned, něco v nás se už proměnilo. Jen tím, že jsme na chvíli naslouchali.

Zkušenosti lidí, kteří se k tomuto ladění vrátili později, jsou často ještě silnější. Protože vnitřní zralost, se kterou přicházíme, ovlivňuje vše, co v poli najdeme.

Všichni jsme na cestě. A každý krok – i ten malý, tichý – se počítá. I jen to, že jste si dnes přečetli tyto řádky, mění něco v poli. Možná v sobě. Možná v druhých.

Děkuji za to. A pokud vás pole přece jen zavolá blíž, cesta je otevřená…
🔗 https://kvantovacesta.cz/cteni-z-kvantoveho-pole-objevovani-pricin