Jak se odpoutat od strachu?

Jak už jste na webu Kvantové cesty z vyklí, přinášíme Vám naše video také v textové podobě. Můžete se tak rozhodnout, zda si raději pustíte video (s titulky) nebo přečtete tento článek.

Krásný den, milí přátelé, srdečně vás vítám u dnešního videa a za dnešní téma jsem vybral jedno takové, které je velmi časté. Je to naše klíčové téma jako lidstva a myslím si, že nikdy není málo informací o tomto tématu. A co je to za téma? Je to strach. 

Já jsem o strachu dělal už mnoho videí, ale dnes bych se chtěl o strachu bavit trošičku v jiném směru a vybral jsem si k tomu takové zvláštní místo, které, když jsem dnes projížděl, tak jsem si řekl, tady musíš zastavit, to musíš lidem sdělit, protože to je opravdu k tomuto tématu velmi příznačné. 

Nacházím se na místě, které se jmenuje Dargovské bojisko. Tady to je památník dargovským hrdinům a zde se v druhé světové válce při osvobozování Československa odehrála obrovská bitva. Zemřelo zde mnoho vojáků, asi 20 000 vojáků na ruské straně, asi 4000 vojáků na německé straně. Ale o tom tady nechci mluvit, chci tady mluvit o jedné věci. Každý máme přátele, každý máme známé, každý máme lidi, kteří jsou nějakým způsobem k nám vázáni. 

Já mám přátele v Čechách, jsem narozený v Čechách, tak mám přátele v Čechách a ty přátelé mám rád samozřejmě. Krom toho mám přátele na Slovensku, protože miluju Slovensko, mám zde kořeny, teď v tuto chvíli se nacházím na Slovensku a žiji tady. Krom toho mám přátele na Ukrajině. Jsou to moji přátelé, mám je rád. No jo, ale já mám přátele v Rusku. A taky je mám rád. Mám přátele v Německu a taky je mám rád, stejně jako mám přátele ve Spojených státech, taky je mám rád. Mám přátele v arabských zemích a taky je mám rád.

Proč vám tohle tady celou dobu říkám? Úplně z jednoduchého důvodu, přátelé, protože když si uvědomíme jako lidé, že my jsme propojeni po celé planetě, po celém světě, je jedno, jestli máme barvu pleti černou, červenou, žlutou, bílou, to je úplně jedno. Je jedno, jakou řečí mluvíme, protože všichni máme společné to, že jsme bytosti zvané homo sapiens, tzn. člověk moudrý, i když já si říkám, že mnohdy to na nás nesedí, že by tam mělo být trošku něco jiného. 

Ale pojďme k tomu strachu. Ten strach nám byl uměle vetknut právě k tomu, abychom se něčeho báli, abychom se pouštěli těch svých lidských zvyklostí, těch svých lidských možností, schopností, těch svých lidských návyků. A bohužel mnoho lidí na tuto hru přistoupilo. A teď si představte, že vy máte přátele všude možně po světě, jak jsem řekl, já mám přátele všude a teď najednou někdo přijde a řekne: Támhleta země tě ohrožuje.

Ohrožuje tě támhle stát, který leží někde na konci světa, to je úplně jedno, prosím vás, já nechci záměrně říkat žádné jméno státu, aby si to nikoho nedotklo, nebo aby to nikdo nevztáhl osobně. To znamená, řeknou mi, támhleto je tvůj nepřítel a jestli ho ty neeliminuješ, tak on eliminuje tebe.

A co se stane? Já dostanu strach. Protože on by mě mohl zničit, on by mohl zničit moji zemi, on by mohl zničit nás všechny tady. No, tak jdu a jdu se s ním bít. A to je princip válek. To, že na tom někdo ještě bohatne, to, že na tom někdo vydělává, to je druhá věc, ale podstatné je, že ty masy těch obyčejných normálních lidí, ne těch debilů nahoře, kteří ty lidi straší a nutí je do toho jít, ale těch obyčejných lidí je hodně a jsou to hodní lidé, většina. 

Myslíte si, že ten Němec na té jedné straně toho bojiště dargovského, který měl doma rodinu, děti, byl horší člověk než ten Rus, který byl na druhé straně a střílel sem na něj ty kaťuše nebo ten Ukrajinec dneska, který tam musí bojovat proti Rusovi a oba vlastně jsou na tom stejně? Ty obyčejní lidi, pominu ty šílence, který tam jdou dobrovolně, pominu ty, který to řídí ze shora atd., ale ty obyčejný lidi. Ty jsou tam hnáni strachem, prosím vás. A ten strach, ten byl v lidech vyvoláván vždycky. 

A teď si představte, že my můžeme s tím strachem pracovat i jiným způsobem. Nemusíme chodit do toho, co by se nám mohlo stát nejhůř, protože o tom bylo jiné video a o tom si můžeme třeba povědět zase v jiném videu. Ale když jsem tady na tomto místě, na tom dargovském bojišti, tak bych rád mluvil o strachu ve spojitosti s tím, jak lidé jsou manipulováni do toho, aby třeba ubližovali druhým lidem. 

Vy si můžete vybrat. Vy si můžete říct, tak teďka to, co mi říkají, tak já půjdu a půjdu ubližovat těm druhým lidem. Anebo si řeknu, ne, já nepůjdu, protože ten druhý člověk mi neublížil. A co si myslíte, když by to udělala většina lidí, která by se nebála? To znamená, řekla by si, no co, tak co, tak mě zavřou. Tak co, tak mě popravěj. A myslíte si, že popravěj milion lidí z celé společnosti? Ani náhodou. Ani náhodou se to nestane, protože samozřejmě je počítáno vždy s tím, že lidé budou mít strach a nechají se do těch jatek nahnat. Chápete to? 

To znamená, zkuste si říct, že vás nikdo nemůže v tomto slova smyslu do ničeho nutit a nahnat vám strach. Nemůže prostě, protože v momentě, když to přijmete, tak vám nikdo strach nenažene. Takže to je podstatné, abyste nad tím přemýšleli. V momentě totiž, když si necháte nahnat strach, když se necháte manipulovat strachem, tak jste v síti a můžete si jenom stěžovat, jak je vláda blbá, jak jsou ti nahoře blbí, jak vás do něčeho nutí, ale ve skutečnosti jste blbí vy, že jste se nechali do toho nahnat. 

Protože každý je zodpovědný sám za sebe. Já vím, že teď se zvedne vlna nevole, protože jsem o někom řekl, že on je blbej, ale já to myslím v tom globálu u lidí, kteří nezapojí mozek a nechají se ovládnout někým jiným. Ve skutečnosti, pokud bychom se rozhodli, že to uděláme po svém, že se budeme družit s lidma, že se budeme přátelit třeba s lidmi v jiné zemi, tak najednou zjistíme, že máme blízko stejně k tomu Rusovi jako k tomu Ukrajinci, že máme blízko stejně k tomu Američanovi nebo k tomu Mongolovi nebo k tomu Afričanovi, to je úplně jedno, prosím vás.

Podstatné je dát pryč ten zažitý strach, který si držíme stovky, tisíce a možná i desítky tisíc let. Představte si, že lidé žijí neustále v tom, co by kdyby. Ale co kdyby udělali něco trošičku třeba neobvyklého, ale to, co jim vyhovuje. To znamená, chcete po mně, abych šel proti jiné lidské bytosti, a proto, abych šel vlastně proti svému bratrovi, abych šel proti člověku, který mi nikdy nic neudělal, tak si tam běžte sami, já tam nejdu. 

A pokud v sobě najdeme tuto odvahu a vlastně zpracujeme si tento strach, tak potom můžeme dospět i k závěru, že můžeme být na sebe pyšní, že můžeme být na sebe hrdí, protože ve skutečnosti to riziko, že by nás někdo chtěl zničit, je minimální, protože ty konflikty vždycky vyvolává někdo, kdo z toho těží. A to jsou ty naháněči strachu. Pokuste se na strach podívat tímto způsobem, zkuste si říct, já půjdu jiným způsobem a budu dělat to, co je mi příjemné. To znamená to, co mi strach nenahání. 

Protože jednou ustoupím tomu, kdo mi nahání strach a on mi začne nahánět strach dalším způsobem. Proč? No, protože zjistí, že to funguje. Ale v momentě, když řeknu STOP, zkoušej to na někoho jiného, já mám tady svůj život, své cíle, své sny, své plány, svoji rodinu, své věci, které mám rád, své činnosti, které mám rád a nebudu dělat to, co chceš ty jenom proto, že ty někomu posluhuješ nebo proto, že tobě se to líbí a chceš na tom vydělat.

A toto když zkusíte, tak zase se přiblížíte k tomu, že budete víc a víc jednak svobodní, jednak víc a víc vědomé bytosti, protože vědomá bytost, to není jenom to, že si umíme kvantováním přitahovat a vytvářet věci, ale vědomá bytost, to je vlastně člověk, který přebírá svoji zodpovědnost sám za sebe. A toto když uděláte, toto když začnete ctít, tak budete vy těmi vítězi sami ve svém životě, prosím vás. 

To je to, co jsem vám dneska chtěl říct. Samozřejmě, pokud mi někdo teď bude říkat, že to je těžký, že to se nedá. Tak to nejdřív zkuste a potom mi řekněte, že se to nedá. Zkuste to. To znamená, když vám někdo nahání strach a teď můžeme jít pryč od těch válečných zvěrstev a hrůz, co dělá spousta lidí, myslím tím, co dělá spousta těch nahoře, že nahání lidem hrůzu proto, aby proti sobě válčili. 

Ale pojďme do něčeho podobného, ale v menším měřítku. Jste v nějaké zahraniční korporaci a šéf vás tlačí do něčeho, do výsledků, do výkonu, ale do něčeho, co vám se prostě nelíbí. Tak prostě máte zase dvě možnosti. Říct mu, že s tím nesouhlasíte a sbalit si kufry, anebo tam budete poslušně a stáváte se tím otrokem. A teď vám to řeknu možná na plnou hubu, ale takhle to funguje. Dokud my budeme dělat to, co nám říká někdo druhý a nebudeme řídit vlastním rozumem, vlastní intuicí, vlastním srdcem, tak budeme pořád těmi otroky.

A když vám někdo řekne, tak jestli nebudeš dělat to, co chci, abys dělal, tak půjdeš z tohohle zaměstnání pryč, no, tak půjdu, tak si najdu jiný, ale my totiž jsme líní. Abychom nemuseli zvednout tu svoji prdel a jít si hledat svoje nějaký jiný zaměstnání nebo něco, co nás baví, můžeme dělat opravdu tisíce věcí, které nás baví, tak mi řeknou, pro mě už není práce... 

Já slyším mnoho lidí plakat nad tím, jak pro ně není práce, ale prosím vás, zkuste zvednout zadek a jít a najít si třeba to, co vás baví. Najít si to, co bude ve vašem životě vašim nejen zaměstnáním, nejen vaší prací, ale i třeba vaší radostí, vaším koníčkem. Zkuste to. A v momentě, když to vyzkoušíte, tak najednou zjistíte, že váš život se absolutně změnil k nepoznání. Ale je potřeba, abyste přestali už s tím, se věčně něčeho bát. 

A teď zapomeňte na můj návod, hledat na tom to nejhorší, ale udělejte to nejlepší, co cítíte v tom životě. To je taky návod, jak se strachem skoncovat. Víte proč? Protože vy, když se budete cítit dobře, když si řeknete, ta práce mě už tak se..., ale já tam musím chodit, protože musím uživit rodinu, musím splácet hypotéku, musím živit děti, musím tohle, musím támhleto, tisíc důvodů, proč to musím dělat a najednou si řeknete, kašlu na to, je mi to šumák, ono to dopadne, já si najdu jinou práci, protože já jsem exkluzivní člověk, já si sám sebe vážím, tak jdu do jiné práce.

Najednou zjistíte, že si jednak sebe vážíte, že máte přesně to, co jste chtěli, že máte to zaměstnání, které jste chtěli a že možná tu rodinu uživíte daleko líp a ještě s větší pohodu. A najednou se smějete. Možná to jsem teď nepatří, co řeknu, ale ráno, když jsem odjížděl z domova, tak jsem se zastavil koupit úplatky pro pejsky, já si tak jako uplácím tady dva takový skvělý pejsky a kupuju jim vždycky buřty, ačkoliv sám jsem vegan, tak já vím, že ti psi kromě naší Kelišový mrkev nejedí, tak jim koupím buřty. 

A přišel jsem do toho obchodu, do té Jednoty a já jsem si říkal, proč jsou tam tak ty lidi zamračený, protože to přece není normální. Je neděle, mají volno, mají pohodu, můžou si nakupovat. Říkám si, ono to je dneska právě tím, že v nás je prohlubován ten strach. Ten strach, který prostě nemá opodstatnění ve skutečnosti, ale protože my to nevíme, my si myslíme, že musíme se neustále něčeho bát, no, tak prostě máme ten pocit, že se musíme pořád dostávat do situace, kdy se musíme jakoby chránit. No, a člověk už radši je lepší být takhle, než bejt vysmátej od rána a prostě vypadat tak, že byste láskou sežrali celý svět, protože jste najednou nápadný tím, že se smějete.

Ale teď zase možná trošku nepůjdu přímo k tomu strachu, ale v momentě, když si začnete pěstovat úsměv na tváři, slyšíte dobře, pěstovat úsměv na tváři, tak najednou zjistíte, že se vám daleko líp žije, protože do krve se vám dostávají endorfiny, najednou začínáte mít daleko lepší příležitosti v životě, najednou máte daleko více pozitivních lidí ve svém životě.

A teď si představte, co se mi stalo. Já jsem v určitém bodu, jak jsem říkal o té dnešní příhodě v obchodě, tak jsem to tam přerušil, to tam vidíte, že tam je přerušený film, přerušený video. A nepřerušil jsem ho náhodou, protože najednou se tady u mě objevili dva lidé, Bolek a Anička, jak se představili. Byli to lidé z Polska. A oni si tak dělají výlety, bydlí někde na úrovni Českého Těšína, ve Slezsku, ale teď mají volno, takže si prodloužili víkend a jsou tady až asi do třetího, co říkali, na východním Slovensku a teď na cestě do Viniček se zastavili tady na Dargově.

Povídali jsme, skamarádili jsme se, vyměnili jsme si i facebookový adresy a spoustu věcí jsme si tak jakoby řekli, ale z nich bylo cítit to, že oni jsou takový pozitivní na tý vlně toho, že si užívají ten svůj život. A proč najednou tito lidé, když jsem začal dělat toto pozitivní video, proč najednou se se mnou začali bavit? No to jsou právě ty vibrace, které my vysíláme. Já v tuto chvíli nemám strach, nemám z ničeho strach, a to, že tady sleduju tento památník, tak ten ve mně spíš vzbuzuje úctu a respekt vůči těm lidem, kteří podlehli tomu strachu. 

Někdo řekne, museli jít bojovat, já řeknu, byli tam nahnáni, protože prostě v nich byl vyvolán strach. A to je jedno, jestli to byli ti Rusové nebo ti Němci. To, jak nám Němci ubližovali za války, to neomlouvám, ale jenom říkám tu věc, i ti Němci byli do toho donuceni strachem. Nicméně já nechci tady někoho obhajovat, někoho hájit a někoho hanit. To není cílem tohoto videa. Cílem je, abyste si každý uvědomili sám za sebe, že pokud to neuděláme my sami, pokud my sami se nerozhodneme, že nebudeme poslouchat nějaký kecy o tom, že nás někdo straší, že nás někdo chce někam dotlačit, tak budou nadále přibývat tyto památníky. 

Té války se zúčastnila celá Evropa, celý svět a představte si, že mě teď právě ti lidé, s kterými jsem se seznámil z Polska, tak říkali, že takovéto památníky v Polsku nenajdete, protože prý byly zlikvidovány. Takhle se to řeší. Místo, aby každý člověk začal od sebe, místo aby se lidé přestali bát něčeho, to už je jedno čeho, tak pořád si hledají viníky. A dokud budeme hledat viníky, budeme hledat i oběti. A dokud ty oběti budeme mít a budou okolo nás, tak to nemůžeme nikdy zastavit. A tyto památníky budou na všech stranách přibývat.

Jakmile si každý řekneme, přebírám za sebe svoji zodpovědnost. Je to můj život, já ten strach hážu někam do hajzlu a budu si svůj život řídit tak, jak chci, a budu si tvořit svoji realitu takovou, jakou chci a budu dělat to, co mě baví a budu a budu a budu... Ale bude to ke mně vztaženo. Tak se začne svět měnit. Věřte tomu. 

To, co se děje, tak má nějaký smysl a možná to má jenom smysl, aby to vyburcovalo každého z nás, abychom začali přemýšlet na úrovni každého jednotlivce a abychom začali svůj život konečně řešit. Takže přátelé, chcete-li si tvořit svůj vlastní život, svoji vlastní realitu, tak jedna z věcí je, pochopit tyto strachy. Pochopit, že si strachy nemusíte nechat od někoho vnucovat, ale vy se rozhodnete, jestli se chcete bát nebo nechcete. 

Já si myslím, že dnes jsem toho už řekl hodně. Přeji vám jenom to nejlepší, přeji vám, abyste dali pryč vaše strachy a začali si konečně řídit svůj vlastní život tak, jak vy chcete, ne tak, jak někdo chce, abyste žili, ale tak, jak vy chcete. A uvidíte, že se změní spousta věcí a samozřejmě, pokud vám teď nejde kvantování, tak tím, že přijmete zodpovědnost a budete řešit sami sebe, budete tvořit na své vlastní úrovni, tak vám to půjde daleko lépe, protože vy najednou odhodíte další emoci, emoci strachu.

Tak, co vy na to? Zkusíme to? Já vám přeju jenom to nejlepší. Za tým Kvantové cesty se s vámi loučím a věřím, že se setkáme u dalšího nějakého videa, které pro vás bude jistě přínosem a pokud toto video je pro vás přínosem, pokud se vám toto video líbí, tak budu moc rád, když nám dáte lajk, když si přihlásíte odběr, anebo když naše videa budete doporučovat svým známým a přátelům, protože pokud to pomůže vám, může to pomoci i jim. Mějte se hezky a brzy zase na viděnou a na slyšenou.

Jiří Lexa

Autor je lektor kvantování a kvantový terapeut. Jeho kurzy prošlo již několik tisíc absolventů. Podobně jako ve světě např. Esther Hicks umí načítat informace z kvantového pole a předává tuto dovednost ostatním. Zde o něm najdete více informací.

Základní principy spokojeného života

Chcete změnit svůj život k lepšímu?

Pokud nežijete život plný radosti a pozitivní energie, je nutné něco změnit. Každá hra má svá pravidla, a to platí i pro spokojený život. Jeho pravidla jsou přitom jednoduchá a pochopí je každý. Hrajte podle jeho pravidel a stanete se šťastnými vítězi. Rádi Vám pomůžeme na Vaší cestě k novému životu, který si zasloužíte.

ANCHOR_TOP_TITLE

Tento web využívá cookies

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“ vyjadřujete souhlas k použití všech cookies. Zobrazit podrobnosti Zobrazit podrobnosti

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Zobrazit podrobnosti