Co se děje mezi inkarnacemi? Pohled za oponu života

Každý začátek má svůj konec. Ale v pravdě – nic nekončí. Když naše fyzické tělo odejde, duše neulpívá v nicotě. Přechází do jemné reality za hranicemi hmotného světa – do prostoru mezi inkarnacemi.

V tomto prostoru není třeba slov. Všechno je sdíleno skrze obrazy, pocity a hluboké vlnění světla. Duše je obklopena láskyplnými bytostmi, které jí pomáhají pochopit zkušenosti, které nasbírala.

Je to chvíle klidu. Je to možnost vidět celý příběh života jako film – včetně emocí, skrytých motivů a následků našich činů. Žádné soudy. Jen pochopení.

Říká se, že duše si v tomto období vybírá, co se bude učit příště. Kde by chtěla posílit své světlo. Jaké výzvy přijme. Je to vědomá a láskyplná volba – přestože z lidského pohledu někdy může vypadat bolestivě.

Občas ve snech zahlédneme záblesky těchto světů. Podivné, a přesto známé scenérie, neznámé bytosti, ale známé pocity. Naše duše nám šeptá vzpomínky, když jsme dostatečně tiší, abychom je slyšeli.

Tento mezisvět není oddělený od nás. Je stále s námi – v tichých chvílích, v hluboké meditaci, v doteku čisté radosti.

Vědomí toho, že naše cesta nikdy nekončí, přináší klid. Smrt přestává být děsivým koncem a stává se jen dalším krokem v nekonečném putování duše.

A tak, až se příště zadíváte do hlubokého ticha hvězd, možná ucítíte jemné volání: "Jsem stále tady. A cesta teprve začíná."