Co když se váš skutečný příběh odehrál dávno před tímto životem?

E-book Cesta jedné duše vznikl jinak než cokoliv, co mu předcházelo. Ne proto, že by šlo o nejdelší text nebo nejsložitější téma. Ale proto, že bylo třeba jít hlouběji. Hlouběji do nitra, až do vrstev vědomí, které většina lidí v běžném životě vůbec nevnímá – a přesto je v sobě všichni neseme. Tentokrát to nebylo o psaní hlavou. Nebyl to vymyšlený příběh. Nešlo o koncept, který by se dal načrtnout na papír a pak promyšleně rozvést. Vznikal jinak. Přes kvantové pole. Buď přišlo – nebo nepřišlo nic. A i to nic mělo svůj význam. Nešlo totiž o kontrolu nebo výkon. Ale o důvěru. O odevzdání se procesu, který si sám určuje rytmus.

Text zůstal uložený na disku dlouhé roky. Bez nátlaku. Bez termínů. Bez „musím“. Jen jako semínko, které čeká na správný čas. A když ten čas přišel, příběh se začal skládat. Ne lineárně. Ne podle běžných pravidel vyprávění. Ale jako střípky obrazů z jiných realit, jiných životů, jiných světů. Některé scény nebyly fikcí – spíš vzpomínkou. Ne z tohoto života, ale z jiných inkarnací, z paralelních časoprostorových rovin, kde vědomí pokračuje ve své cestě. Kvantové pole umožnilo znovu se s těmito obrazy spojit a přivést je na světlo. Možná to pro někoho zní „příliš“, ale realita vědomí se neřídí tím, co považujeme za možné. Prostě je.

Kniha není určena pro logické čtení. Nenabízí historická fakta ani chronologickou osu. Nejde o příběh v tradičním slova smyslu. Spíše o zrcadlo. O prostor pro zamyšlení, pro hlubší prožitek. O možnost zahlédnout sebe sama z jiného úhlu. V příbězích se objevují postavy, místa, světy – známé i neznámé. Ne proto, že by byly důležité ony samy, ale proto, že nesou otisk něčeho, co přesahuje běžné vnímání reality. Nejde o důkaz reinkarnace, kvantového čtení nebo existence paralelních vesmírů. Nejde o přesvědčování. Spíš o nabídku. Možnost na chvíli se zastavit, ponořit se do příběhu a nechat se jím vést. Ne rozumem, ale vnitřním pocitem. Intuicí. Vědomím.

Cesta jedné duše není návod. Je to symbol. Zrcadlo. Otevřená možnost. A zároveň důkaz, že skutečně hluboké příběhy nemusíme vymýšlet. Někdy k nám prostě přijdou. Nebo se rozvzpomínáme na to, co v nás dávno je.