Chcete změnit svůj život? Tyhle 3 věci dělejte každý den

Mnoho lidí se dnes intenzivně věnuje osobnímu rozvoji. Čtou knihy, navštěvují semináře a webináře, kupují si online kurzy a sledují videa. A to je samozřejmě dobře. Jenže potom se s některými z těchto lidí potkám například při konzultaci a slyším větu: „Já už jsem toho vyzkoušel tolik, ale mně to prostě nefunguje.“ Když se potom začneme dívat trochu hlouběji na to, co skutečně dělají, často zjistíme jednu zajímavou věc. Člověk získává stále další informace, ale ve svém každodenním životě podle nich prakticky nic nezměnil. Jako kdyby samotné přečtení knihy nebo absolvování semináře mělo automaticky spustit změnu. Jenže takhle to podle mě nefunguje.

Představte si autopilota. Jeho výhodou je, že pokud ho správně nastavíte, nemusíte neustále přemýšlet nad každým jednotlivým krokem. Něco podobného se odehrává také v našem každodenním životě. Máme svoje návyky, automatické reakce, způsob přemýšlení a určité vnitřní vzorce, podle kterých reagujeme na svět kolem sebe. A právě proto nestačí jednou slyšet zajímavou myšlenku a očekávat, že od zítřka bude všechno jinak. Pokud chceme vytvořit nový návyk, musíme ho opakovat. Znovu a znovu, dokud se nestane přirozenější součástí našeho života. A právě tady začíná první z věcí, které bych vám doporučil vyzkoušet.

Začněte si více všímat toho, jak přemýšlíte a jak mluvíte. Nejde o to nasadit si růžové brýle a předstírat, že problémy neexistují. Když se něco nepovede, nemusíte nadšeně vykřikovat, jak je úžasné, že jste neuspěli. Pozitivní přístup podle mě znamená něco jiného. Místo věty „zase se mi všechno pokazilo“ můžeme začít hledat, co s danou situací uděláme dál. Já mám rád tři jednoduché otázky: Co mě to má naučit? Proč mi to přišlo do života? A kam mě to má posunout? Už samotná změna otázky někdy dokáže změnit směr, kterým se naše myšlenky začnou ubírat.

Zkuste to třeba hned zítra ráno. Probudíte se, venku prší, máte před sebou náročný den a vůbec se vám nechce vstávat. První myšlenka může být: „Tak to zase bude den.“ Anebo si můžete říct: „Tohle je nejkrásnější den mého života a já ho chci prožít naplno.“ Netvrdím, že se v tu chvíli rozestoupí mraky a všechny vaše problémy zmizí. Jde o to, v jakém vnitřním nastavení do dne vstoupíte. A když vám to první den nepůjde, nevadí. Zkuste to druhý den, třetí den a pokračujte. Protože právě opakováním postupně vytváříme nový způsob, jakým na situace reagujeme.

Druhou věcí je něco, o čem se hodně mluví, ale podle mé zkušenosti to málokdo opravdu pravidelně dělá. Vděčnost. Velmi snadno totiž sklouzneme k tomu, co ještě nemáme. Máme výplatu, ale chtěli bychom vyšší. Máme auto, ale soused má lepší. Máme kde bydlet, ale představovali bychom si větší dům. A tím vůbec neříkám, že nemáme chtít růst nebo si přát něco lepšího. Jenže mezi přáním posunout se dál a neustálým pocitem nedostatku je obrovský rozdíl. Pokud celý den přemýšlím pouze nad tím, co mi chybí, velmi snadno přestanu vidět všechno, co už mám.

Já si proto vedu svůj Deník vděčnosti a každý den si zapisuji minimálně deset věcí, za které mohu poděkovat. Někdy jsou to velké věci, jindy úplné maličkosti. Děkuji za svoji ženu, za děti, za naše pejsky, za lidi kolem sebe, za svůj život a za svoje tělo. Dokážu poděkovat i za něco tak samozřejmého, jako je možnost normálně se nadechnout. Když jsem v minulosti zažil zdravotní situace, při kterých bylo dýchání velmi obtížné, najednou jsem pochopil, jak obrovským darem může být něco, čeho si běžně vůbec nevšímáme. A právě vděčnost za obyčejné věci dokáže podle mě velmi výrazně změnit způsob, jakým svůj život vnímáme.