Anděl smrti s kosou nikoho nenahání

Ukázka z e-booku "Rozhovor s Andělem smrti":

Takže to není jako v těch pohádkách, kdy se smrtka již těší, že si někoho vezme s sebou na druhou stranu? 
Rozhodně ne. Je to přátelský duchovní vztah a duše si mne skutečně přivolá. Uvědom si, že mnoho lidí na druhé straně nikdo nečeká, obzvlášť v současnosti. Myslím vaši současnou dobu. Vy jste si odvykli ctít své předky. 

To má mimo jiné za následek, že ti předkové vás většinou neočekávají ve chvíli vašeho odchodu z hmotného světa. O předcích bychom si ještě mohli něco říci, protože vy jste si nechali doslova ukrást tu spojitost s kořeny předků a chybí vám. I když si to zatím neuvědomujete. 

Ano, určitě se tě ještě na předky zeptám, ale mám ještě jednu otázku, aby ses trochu lidem představil. Z tvého předchozího tvrzení vyplývá, že se s tebou každý setkáme? 
Ano i ne. 

Jak to myslíš? Tomu nerozumím. Říkal jsi, že každého doprovázíš. 
Ten, kdo odchází smířený a bez předsudků, mě pozná a bude mne vnímat jako přátelskou a mírumilovnou bytost. Ti, kteří odchází v útrapách a mylných představách, se přes své představy ke mně nepropracují, ale i tak jsem u nich. Pouze mě nevnímají a pocítí moji přítomnost až později. 

Jak, později? Rozveď to, prosím. 
Jednoduše. Když žijete v určitých vzorcích a přesvědčeních na zemi, pak si tato přesvědčení ještě chvíli promítáte i v jemnohmotném světě. Tam však záhy poznáte, že jakákoliv lež, sebeklam či přetvářka nefunguje, a jednoduše se toho pustíte. 

Proto si každá bytost musí doslova projít přechodem na „druhou stranu“ podle svého vlastního přesvědčení, a až „tam“ se jakoby sladí s okolím, dalšími bytostmi, a uvědomí si, jaké přešlapy a chybná přesvědčení zastávala v hmotě. Proto každý odchází trochu jiným způsobem, tedy vlastně tak, jak žil do chvíle „úmrtí“.