5 skrytých zranění, která řídí váš život

Někdy v životě reagujeme způsobem, kterému sami nerozumíme. Někdo nás kritizuje a my se okamžitě stáhneme. Někdo odejde a v nás se spustí panika. Někdo se nás dotkne jedinou větou a my máme pocit, že nás ponížil. Někdo udělá něco jinak, než jsme očekávali, a my máme potřebu začít všechno kontrolovat. Anebo se v nás objeví pocit křivdy, nespravedlnosti a vnitřního chladu.

A pak se sami sebe ptáme:
„Proč mě to tak vzalo?“
„Proč jsem tak reagoval?“
„Proč se mi podobné situace v životě pořád opakují?“

Jednou z možných odpovědí mohou být skrytá zranění uložená hluboko v našem podvědomí. Nejsou to zranění, která by byla vždy vidět na první pohled. Často se neprojevují tak, že bychom o nich vědomě věděli. Spíše ovlivňují naše automatické reakce, vztahy, emoce, rozhodování a někdy i způsob, jak vnímáme své tělo.

V tomto článku se podíváme na pět základních skrytých zranění: odmítnutí, opuštění, ponížení, zrada a křivda.

Zranění z odmítnutí

Zranění z odmítnutí patří mezi velmi hluboká vnitřní zranění. Člověk, který ho v sobě nese, může mít v sobě pocit, že není dost dobrý, že sem nepatří nebo že si nezaslouží být přijatý takový, jaký je.

Jedním z typických projevů bývá útěk.

Nemusí jít vždy o fyzický útěk. Někdy člověk uteče ze situace vnitřně. Stáhne se, odpojí se, přestane komunikovat nebo se snaží nebýt vidět. Konflikt, pozornost druhých lidí nebo silný projev lásky pro něj mohou být nepříjemné, protože v něm spouštějí starý pocit odmítnutí.

Takový člověk může být velmi schopný, citlivý a často i perfekcionista. Ale když má vystoupit před lidmi, být hodně vidět nebo přijmout ocenění, může se v něm objevit silná potřeba zmizet.

Ne proto, že by byl slabý. Ale proto, že uvnitř nese bolest, které sám často nerozumí.

Zranění z opuštění

Zranění z opuštění se často projevuje silným strachem ze samoty.

Člověk s tímto zraněním může mít potřebu být obklopen lidmi, mít kolem sebe publikum, pozornost, vztahy, komunitu nebo někoho, o koho se může opřít. Někdy se může stát závislým na partnerovi, na vztahu, na jídle, na věcech nebo na obdivu okolí.

Uvnitř může být hluboký pocit:
„Když zůstanu sám, nezvládnu to.“

Proto někteří lidé zůstávají i ve vztazích, které jim ubližují. Okolí jim může říkat: „Tak odejdi.“ Jenže pro člověka se zraněním z opuštění to nemusí být tak jednoduché. Strach ze samoty může být větší než bolest, kterou ve vztahu zažívá.

Toto zranění nás učí hledat oporu nejprve sami v sobě.

Zranění z ponížení

Zranění z ponížení často souvisí s pocitem studu, viny a potřebou pomáhat druhým na úkor sebe.

Člověk s tímto zraněním může být velmi dobrosrdečný, laskavý a ochotný. Pomáhá lidem okolo sebe, často až příliš. Dokáže se rozdat pro druhé, ale večer může cítit výčitky, že zase zapomněl sám na sebe.

Dalším projevem může být humor na vlastní účet.

Někteří lidé si ze sebe dělají legraci dřív, než by si ji z nich udělali ostatní. Může to působit jako nadhled, ale někdy je za tím snaha ochránit se před ponížením. Raději se ponížím sám, než aby to udělal někdo jiný.

Toto zranění může souviset i s tělem, obalováním se, přejídáním nebo pocitem, že si člověk musí nést určitou zátěž.

Cesta ven začíná tím, že si člověk přestane dokazovat hodnotu skrze službu druhým a začne vnímat i vlastní potřeby.