Můžete komunikovat s bohem?

Od dětství jsem občas chodil s babičkou do kostela. Pokud jste měli dobrý vztah s babičkou, jistě mi dáte za pravdu, že propojení babička vnouček nebo vnučka babička je mnohem lepší, tedy z dětského pohledu, než jakékoliv vztahy s rodiči. Samozřejmě, protože babičky už většinou nevychovávají, ale užívají si to, co nestihly u svých dětí, tedy u našich rodičů.
 
Proto jsem s babičkou chodil kamkoliv, neboť vždy byla šance, že z toho bude nějaká legrace či profit, který by určitě ze strany rodičů nebyl. Ale vraťme se k tomu kostelu. I když tamní pobyt na mne působil mnohdy až strašidelně, protože pan farář byl z mého pohledu moc urputný, díky přítomnosti babičky jsem to nějak ustál a užíval si všechno včetně cesty domů, kdy mne vzala do cukrárny nebo do restaurace na limonádu. 
 
Již tehdy mi přišla témata o bohu velmi nátlaková a nechápal jsem, jak se mám bát někoho, koho jsem nikdy neviděl, ale někdo jiný mi o něm vypráví, jako by to byl jeho kámoš, ale také ho ve skutečnosti ještě nespatřil. Vždy jsem se ptal babičky na tyto pro mne nepochopitelné věci a zajímavé bylo, že postupně mi ani nevadilo, že jsem pána boha neviděl, ale spíš to, že nemám jasno v problematice, jako kdo mu tam vaří a stará se o jeho běžné věci.
 
Tomu pak nasadil korunu můj dědeček, který na moji otázku „Kdo tam tedy pánu bohu vaří?“, pouze stroze odpověděl: „Božka Tichá tam má vedlejšák“ a šel si zapnout televizi. Božka Tichá byla tehdy kamarádka naší babičky a zároveň kuchařka v naší mateřské školce. Nicméně toto vysvětlení mi stačilo a už mne zajímaly věci jako jak tam za ním Božka létá apod.
 
To byly mé první dětské kontakty s tím katolickým bohem. Od dětství jsem měl však mnoho různých zážitků, které jsem přikládal pohádkovým bytostem. Komunikoval jsem s vílami, různými bytostmi, kterých byl náš les za domem plný a přišlo mi to naprosto normální. S rostoucím věkem jsem tyto „hry“ opustil, ale v dospělosti mi stále přicházely informace jakoby odněkud z poza mé duše. 
 
Nejprve jsem si myslel, jestli mi lidově řečeno nehrabe, ale ty debaty měly svoji logiku. Postupně jsem se naučil zautomatizovat přísun těchto informací a vytvořil metodu čtení z kvantového pole, což zároveň dnes vyučuji na svých webinářích. Díky této dovednosti jsem pochopil, že skutečný bůh, který je označován za pratvůrce všeho míra, je naší součástí, tedy zřejmě opačně, my jsme součástí jeho.

Podstatné je, že k nám při troše dobré vůle může i promlouvat skrze naše nadvědomí a stává se to poměrně snadné v okamžiku, když člověk nechá všechno volně plynout a pouze mimoděk přijímá tyto informace.
 
Právě tak se mi podařilo udělat unikátní rozhovor s tvůrcem, chcete-li s bohem a celý jsem jej přepsal do elektronické publikace „Co na to Bůh?“ Zde jsem dostal odpověď na své otázky, které mne přepadávaly již od dětství a pochopil, že s ním mohu komunikovat kdekoliv a kdykoliv. Ostatně i vy máte tu možnost a stačí se pro to pouze rozhodnout. Nemusíte se nic učit, protože vy to máte v sobě. 
 
Jakmile člověk pochopí, že skrze něj promlouvá bůh, pak jistě dospěje k rozhodnutí, že není třeba soupeřit, bojovat či jinak dokazovat vlastní nadřazenost a  začne zcela měnit svoji filozofii na pomoc, podporu či soudržnost ve spojení s univerzálními zákony.