Jak by mělo vypadat vzorové přijetí boha?

Ukázka z e-booku "Co na to Bůh?":

Jsi Bůh nebo máš jiné jméno?
"Bohem mne nazýváte vy lidé, ale jsem všechno, na co ukážeš. Nacházím se všude a stvořil jsem vše, co si jen dovedeš představit. Také tvé myšlenky jsem stvořil, o tobě nemluvě. Jsem něco, co svým rozumem nedovedete pochopit, a proto jste mne velmi často uctívali rozličnými způsoby, což bylo a je úplně zcestné." 

Proč sis vybral zrovna mě k rozhovoru, když jsou zde miliardy lidí, kteří tě hledají? Já osobně slovo bůh moc nemusím, protože bývalo a je velmi často zneužito. Tím netvrdím, že nevěřím v Universum, tedy v tebe. Jen to pojetí boha, jak nám ho vnucuje historie, církev a jiné „autority“ mi prostě nesedí. 
"Nevybral jsem si tě. Je to mnohem jednodušší. Jsme spolu v kontaktu celý tvůj pozemský, mimozemský a meziinkarnační život. Vím o tvé averzi. Proto ti trvalo tak dlouho, než jsi ke mně našel osobní cestu. Co se týče tvé averze ke slovu bůh, pochází z jedné tvé prožité inkarnace, ale k tomu se možná také dostaneme. Dlouho ti trvalo, než jsi pochopil, že jsem všude, tedy i v tobě, a přijal jsi to za své. Přišel jsi na tuto misi s určitým úkolem, který tu možná i rozebereme, pokud budeš chtít. Jen se uvolni a neber to jako nějaký ceremoniál nebo rituál. Hovoříme jako staří přátelé, což je pravda."

A jak by tedy mělo vypadat takové vzorové přijetí boha? 
"Proč by mělo být vzorové? Vždyť jste každý jiný. A přijmeme-li fakt, že si během vašeho pozemského života vyhraňujete právo na sólové vystupování, pak neexistuje žádný vzor. To opět vaše ego a touha po dokonalosti vymyslely systémy, které vás chtějí mít stejné a nejlépe snadno zařaditelné do tabulek. Ale to nikdy nefungovalo a fungovat nebude. Naopak, každý systém, který paušalizuje člověka, vás bude vždy zbavovat vašich schopností, protože uvěříte, že jste všichni stejní. To je taktika těch, kteří záměrně zmanipulovali vaši mysl. Proto se dnes tolik trápíte a věříte nesmyslům."

Jak se díváš na tento náš přístup jako náš tvůrce či otec, chceš-li?
"Toho otce si nech, protože to je opět jeden z vašich lidských výmyslů, kterými mne nazýváte. Od někoho to sedí, ale od tebe ne a moc dobře to víš. Ani z pusy ti to pořádně nejde."

Souhlas. A jak tě mám tedy oslovovat? 
"Zůstaňme na původní variantě, kdy uznáváš Vesmír jako tvůrce a oslovuješ mne „příteli“, což vnímám, že ti sedí asi nejlépe. I z mé strany cítím tvoje oslovení jako upřímné, bez zbytečné křeče. Ale přijde-li na to, nemusíš mne oslovovat vůbec, a přesto spolu budeme hovořit v přátelském duchu. "

Děkuji za upřesnění a prosím o zodpovězení otázky o našem přístupu. 
"Možná by to chtělo vzít zcela od počátku, kdy nebylo nic, a byl jsem sám v prostoru, který si momentálně nikdo z vás ve fyzickém světě nedovedete představit. Pouze jsem „byl“ a velice se nudil, mám-li mluvit tak, abyste mi rozuměli."

...