Kde hledat řešení, když v nás někdo vyvolá pocity méněcennosti?

Každý z nás někdy zažil, že se k němu lidé v jeho okolí nechovali zrovna důstojně. Mnohdy si přišel ponížený, protože chování například jeho rodiny ho k tomu doslova dovleklo. Problém však nastává v okamžiku, když tyto stavy zažíváte moc často. Pokud si to člověk tzv. vyzkouší a více se to neopakuje, pak je to v pořádku, protože nasbírá zkušenost a dál se věnuje něčemu, co s ním souzní.
 
Jakmile se tyto nepříjemné situace objevují ve vašem životě příliš často, je to minimálně alarmující. Nemusí jít doslova o jakési zostuzení vaším okolím nebo o chování, vyvolávající ve vás komplex méněcennosti, ale třeba jen častá invektiva směrovaná k vaší osobě. V prvních okamžicích to člověk nepovažuje za neuctivé či nedůstojné chování, ale třeba i jako žert. Bohužel, to se však postupem času, pokud s tím člověk nic nedělá, snadno přemění ve vaše pochybnosti o sobě, pocity ponížení a začnete mít pocit, že chyba je ve vás. 
 
Chyba není ve vás, ale s největší pravděpodobností budete mít zakořeněno jedno nebo i více tzv. skrytých zranění, která byla aktivována ve vašem raném dětství a v tuto chvíli ve vás probouzí k aktivitě programy, o kterých nemáte ani tušení. Najednou se můžete cítit ponížení, méněcenní před druhými lidmi, ale též vás může trápit křivda, kterou budete pociťovat téměř na každém kroku. 
 
A člověk je poté zatrpklý, cítí se ukřivděný a mnohdy se radši doslova „klidí“ z dosahu společnosti, aby mu jeho pocity stále nejitřila. Nedělejte si však iluzi. Ty pocity vám nejitří druzí lidé, ale vaše skryté zranění, které je třeba řešit.
 
Nedávno jsem dostal e-mail, že je to jednoduché. Stačí si prý své zranění uvědomit, procítit, nezaháčkovat se do něj a následně ho pustit. Pokud by to bylo takto jednoduché, byl by náš svět plný šťastných lidí. Rozhlédněte se a co vidíte? Někdo může vidět apokalypsu, jiný nenažrané politiky, další válku v různých částech světa a najde se člověk, který vidí svět jako krásný, který není třeba měnit. Všichni mají v zásadě pravdu, protože každý má svůj vlastní pohled na svět, ale i přesto má jejich vnímání okolního života jednoho společného jmenovatele. Tím jmenovatelem je jejich skryté zranění, přes které vnější realitu sledují. 
 
A též je potřeba pochopit, že všechno, co vidíme na divadle světa, je výsledek skrytých zranění lidí, kteří se pasovali do rolí herců. Proto, chceme-li změnit naši společnost, náš život a všechno, co nám může pobyt na této planetě zpříjemnit, pak je nezbytné začít u svých vlastních skrytých zranění. 
 
Jsem toho názoru, že pokud by se o skrytých zraněních učily již děti na základních školách, pak by znatelně v budoucnu ubyla kriminalita a stoprocentně by se zlepšily mezilidské vztahy. Současná společnost však na tyto argumenty zatím neslyší a vše se točí především okolo materiálního vnímání světa, což je zcela jistě slepá ulička našeho vývoje, ale zřejmě je třeba i takových cest, které nás vrátí na tu skutečnou cestu duchovního poznání, jež náš vývoj naprosto změní.
 
Pokud slyšíte na problematiku skrytých zranění a máte zájem se s nimi seznámit, pak se můžete vyvarovat řady chyb, které ještě čekají současnou populaci na cestě k jejímu poznání. V okamžiku, když člověk pochopí, jakého rozměru jsou tato zranění, ihned mu bude jasné, proč zde máme války, proč se lidé k druhým chovají jako hyeny a docvakne jim, že ti, kteří řídí současný svět jsou pouze oběti svých skrytých zranění a bez jejich řešení budou pouze dokonávat dílo zkázy tohoto světa.