Jak na plešatění a vypadávání vlasů? Tuto radu od lékaře nedostanete

Vypadávání vlasů a plešatění trápí řadu mužů a v případě vypadávání vlasů také mnohé ženy. Reakce jsou různé. Někdo je z toho špatný a nadává na geny, jiný to vyřeší strojkem, další hledá možnosti, jak si k bohaté kštici dopomoci. I zde je ve hře spousta možností, jak na to. Pro někoho je nejvhodnější cestou transplantace vlasů, jiný hledá zázračné šampony, mastičky či bylinná řešení.

Na webu o osobním a duchovním rozvoji jistě nebudete očekávat nějakou reklamu na zázračné pilulky nebo přípravky, které snadno aplikujete a vlasy Vám krásně porostou. Tušíte správně, že máme v záloze řešení, které je v duchu kvantování, zákona přitažlivosti a tvorby vlastní reality. Brzy vše pochopíte.

Spisovatel Pierre Franckh je možná i Vám znám svými knihami o osobním rozvoji. V jedné z nich popsal svou zkušenost s vypadáváním vlasů a plešatěním. A vězte, že je velmi zajímavá.  

"Když mi bylo 17 let, měl jsem blond vlasy k ramenům. Byly mou pýchou a výrazem mé mladické revolty. Byla to doba Beatles a Rolling Stones, doba Woodstocku, Jimiho Hendrixe a Doors. Existovali Byrds, Mamas and Papas, Beach Boys a já. Byl jsem jedním z mála v mém věku, kdo směl mít tak dlouhé vlasy. Ostatní mi záviděli a obdivovali mě. Hrál jsem na kytaru, měl hudební skupinu a žil jsem naplno svobodou květinových dětí. A potom přišla katastrofa..." popisuje Pierre.

Vlasy mu totiž začaly vypadávat! Začala se mu tvořit nepřehlédnutelná pleš, která nejenže z jeho pohledu vypadala příšerně, ale u něj jako "vůdce" hnutí hippies navíc působila dost směšně. Dovedete si představit, jak to obzvlášť tak mladého muže muselo trápit. Byl zklamaný, zničený a doslova k smrti nešťastný. 

Tajně navštěvoval různá kadeřnictví v Mnichově, ale nikde nepřišli na to, proč vlasy padají. V jednom z kadeřnictví mu navrhli, aby si nechal vlasy za drahé peníze naimplantovat. V Mnichově byla vlasová klinika, kde se nechal několikrát vyšetřit, ale pokaždé konstatovali, že se mu jednoznačně tvoří pleš, což je u mužů normální... V jeho věku sice brzy, ale tak to je...

Noci strávil v slzách a pochybách. Nemohl a nechtěl vzít na vědomí, že by jeho symbol hnutí svobody byl středem posměchu, ale řešení neviděl. Ale potom se to stalo...

"Abych si přivydělal a mohl navštěvovat psychologické kurzy, které by pro mě jinak byly nedosažitelné, pomáhal jsem některým organizátorům při kongresech. Tak jsem zažil na vlastní kůži psychologa barev Lüschera, stejně jako Konrada Lorenze, Ericha von Dänikena a mnoho dalších. Tímto způsobem jsem se také seznámil s jedním šamanem, který zpozoroval, že jsem najednou měl daleko méně nadšení a radosti. Žádný div, byl jsem v depresi. Ani moje matka, která mě stále utěšovala, mi nemohla s mými starostmi pomoci," vysvětluje Pierre.

Když se jej šaman zeptal, co jej tak trápí, ukázal mu kulaté místo uprostřed hlavy obklopené blond vlasy až k ramenům. Šaman se na něj díval udivenýma očima a nemohl pochopit, v čem je problém. Když mu to se slzami v očích vysvětlil, šaman se jen zasmál a řekl: "Proč se svými vlasy nepromluvíš?"

Tato otázka přišla mladému Pierrovi naprosto nesmyslná a neměl ani chuť v hovoru pokračovat, ale šaman se jej druhý den zeptal, jestli mluvil se svými vlasy. Pierre chtěl rozčileně reagoval, že nebude nikomu pro srandu, ale pochopil, že to šaman myslí vážně. Tehdy mu řekl: "Můžeš mluvit se spoustou lidí. A jak jsem tě pozoroval, umíš mluvit velmi dobře. Proč nemluvíš sám se sebou? Proč věříš doktorům a specialistům víc než sám sobě? Nikdo na nás nemá větší vliv než my sami. Já bych zodpovědnost za své tělo nikomu jinému nepřenechal. Chtěl bych ji mít vždycky ve svých rukou, ale to je přirozeně tvoje rozhodnutí."

Čtenáři našeho blogu jsou jistě na podobné příběhy již zvyklí a nejsou touto odpovědí tak zaskočeni, jako tehdy Pierre Franckh, ale stejně, napadlo by Vás právě takovéto řešení i přesto, že o podobných příbězích slýcháme stále častěji? A nejde jen o vlasy, ale o jakékoli zdravotní potíže. Jsme zvyklí hledat pomoc "venku" a zapomínáme komunikovat se svým vlastním tělem. Že to může být recept k nezaplacení, potvrzuje i tehdy "nevěřící Tomáš" Pierre.

"Ten večer jsem začal mluvit se svými vlasy, i když jsem to zpočátku považoval za směšné. Řekl jsem jim, kde mají růst, a představoval jsem si, že se ten bezvlasý kruh uzavírá. Alespoň jsem si tím dodával odvahu," vzpomíná. Brzy už mu nepřišlo vůbec směšné mluvit ke svému tělu, ke svým buňkám, ke svým vlasům. Naopak se z toho stalo něco samozřejmého. Stačil týden a už se na holém místě objevilo jemné chmýří. Za čtrnáct dní už měl na tom kulatém ochmýřeném místě malého "ježka". Asi měsíc vypadal celkem komicky, protože holé místo bylo zarostlé, ale nové vlasy byly ještě tak krátké, že trčely uprostřed hlavy do výšky jako strniště, zatímco okolní vlasy dosahovaly k ramenům. O půl roku později už si na celé to neštěstí ani nevzpomněl...

Když na to ve svých 55 letech vzpomínal, mohl se chlubit: "Pořád mám ještě husté a silné vlasy. Pro mě to není nic zvláštního. Udiven jsem spíše skutečností, že jsem na celou událost úplně zapomněl. Z dnešního pohledu a se současnými znalostmi se to všechno jeví v jiném světle. Tenkrát jsem si myslel, že mi šaman trochu pomohl magickým kouzlem. Dnes vím, že mě jen naučil věřit vlastní magické síle."