Jak motivovat dítě k učení?

Mnoho z vás bylo konfrontováno s tím, že dítě nebavila škola. Samozřejmě jsou výjimky, kdy dítě chodí do školy rádo. Já jsem také chodil rád do školy. Měl jsem rád přestávky… Svačina, ta byla moje oblíbená… Ale bavme se spíše o té náplni, kterou dítě ve škole získá. Jak to dělat, aby se dítěti v té škole líbilo? Jak mu vysvětlit, že tam musí chodit, protože je to uzákoněné. 

Je to náročné, protože mnoho dětí moc dobře ví (a obzvlášť v dnešní době), že to, co se učí, nebude nikdy potřebovat. Učitelé mají hodně problémů s tím, jak dětem vysvětlit, aby vůbec udržely pozornost při jejich předmětech. Všechno se tak rychle mění, že děti z toho nejsou moudré a vlastně ani učitelé.

Já učitele velmi chápu. Jsou velmi limitováni osnovami. Na druhé straně je dobré si uvědomit, že jsou určité možnosti, jak dětem předávat informace mimo ty osnovy. To ví každý učitel sám nejlépe. 

Vraťme se k rodičům. Jak těm dětem zpříjemnit to martirium, které musí absolvovat. Děti se mají učit hlavně proto, aby byly poslušné. Aby byly dobře naprogramované. Představte si, že jsou dokonce i výzkumy, sice ne oficiální, že by se dítě nemělo učit žádné básničky, písničky, žádné názory od dospělých, že by si to všechno mělo intuitivně vytvářet samo. Děti mají obrovskou intuici. Jsou to velcí telepati. Bohužel my je vlastně pošramotíme hned na začátku, protože je začneme učit "Šla Nanynka do zelí", "Skákal pes přes oves", "Pec nám spadla" apod. 

My kdybychom to dítě nechali, tak budeme mít pocit, že tu bude žít jak Mauglí, lézt po zemi, ale věřte tomu, že v okamžiku, když byste své dítě nechali volně, tak Vaše dítě začne růst jinak, začne se vyvíjet jinak, začne používat telepatii a stane se jedna zajímavá věc. Vy mu sice nebudete moc rozumět, bude z Vaší strany absolutně nezvladatelný, neboť si bude dělat, co chce. Ale bude si dělat co chce proto, že si intuitivně stáhne informace, jak se má chovat. Nebude zlé, nebude ubližovat, jenom bude jiné než jste třeba Vy nebo jiné děti, které jsou už dobře socializovány, jak tomu krásně říká psychologie.

To jsme trochu odskočili od tématu. Jestli Vám mohu doporučit, tak dítěti vysvětlete, že nemusí mít jedničky, že může mít i horší známky, že o známky ve vyučovacím procesu vůbec nejde. Samozřejmě, učitel Vám řekne něco jiného, protože řekne, když dostane dítě pětku, neprojde základní školou, neprojde střední školou atd. Nikam to nedotáhne, nic z něj nebude…

Na druhé straně, pokud si dítě půjde svojí vlastní cestou, bude chtít být třeba bylinkář, tak k tomu žádnou školu nepotřebuje… Ano, potřebuje se naučit, aby se dorozumělo, tak musí umět číst, psát a počítat, což se dá zvládnout poměrně rychle. Když už žije v tomto systému, tak je dobré využít to, co systém nabízí, tedy tu školní výuku. Ale brát to s rezervou. Brát to tak, že když je to nutné, tedy třeba to čtení, psaní, počítání, tak to ať bere vážně a z ostatních předmětů si nedělá hlavu a dělá především to, co ho baví. Ty věci, které ho nebaví tak ať udělá aspoň aby prošlo. 

Já vím, že pro mnoho z Vás to bude velmi těžké. Těžší, než pro Vaše dítě! Protože Vaše ego řekne: "No jo, ale já chci mít ze syna nebo z dcerky lékaře!" Ale ptali jste se, jestli oni skutečně chtějí být lékař? Vy třeba chcete mít z Vašeho dítěte lékaře, učitele, právníka nebo jinou profesi, protože to dobře vypadá, je to tradice ve Vaší rodině atd. Když se ale zeptáte Vašeho dítěte, tak možná Vaše dítě chce být jenom šťastné… Naučte ho, jak být šťastné… Naučte ho, jak si nedělat těžkou hlavu ze zbytečností. Ať se přestane srovnávat.

Vynechte takové ty metody, kdy mu budete říkat: "Pepíček od tebe ze školy, ten se učí. Takhle by ses měl učit. Anička má samé jedničky a ty hovado máš trojky!" Ne, ať se Anička učí, když to tak chce, ale Vaše dítě je unikátní, originál. Ty máš sice trojky, ale podívej se, jak krásně kreslíš, tak se věnuj malování. Až tě přestane bavit, tak si najdi zase něco, co ti bude dělat aspoň takovou radost jako to malování. Zkuste to a uvidíte, že najednou zjistíte, že Váš potomek nepotřebuje už to školní martirium v takovém rozsahu. Ano, musí to absolvovat, ale vždycky se dá s ním jednat třeba tak, že mu řekněte, chceš dělat lidem radost? Tak udělej radost panu učiteli nebo paní učitelce, že se jim to naučíš.

Já vím, že to může být ztráta času, ale Vy můžete Vašeho potomka naučit, aby lidem rád dělal radost. Zkuste to. 

Když bude mít v oblibě pana učitele, rád mu udělá radost. Když nebude mít v oblibě pana učitele, tak ho nechte, ať si na něj udělá svůj vlastní názor. Ať si samo Vaše dítě vybere, koho bude mít rádo a koho ne. Učitel je především člověk. To je také podstatná věc. To, že je učitel, že je studovaný, to bylo jeho rozhodnutí. Ale ještě to není důvod k tomu, aby si ho Vaše dítě vážilo. To, aby si Vaše dítě učitele vážilo, to si musí učitel u Vašeho dítěte zasloužit.

Pokud bude učitel, který bude učit například matematiku, ale děti k němu budou chodit rády do hodiny, protože nedopustí, aby děti byly ponižovaný, měly strach a bály se, že udělají chybu a dostanou špatnou známku a přesto je tu matiku naučí, tak to je borec. Pak může být učitel, který učí výtvarnou výchovu nebo pracovní vyučování, ale tak to těm dětem zhnusí jenom tím, že se k nim nechová tak, jak by bylo záhodno ze strany učitele a děti proto budou celý život nesnášet kreslení nebo manuální práce v dílně.

Z vlastní zkušenosti - Měli jsme pana učitele, který dnes někdo řekne, bylo to dobře, že nás mlátil, ale on nás skutečně mlátil násadou od koštěte, od hrábí, pilníkem nás přetáhl po hlavě a bylo mu to jedno. Řval na nás, my jsme se u něj báli na jeho hodinách. Chodili jsme tam se strachem. Celý život si ho budu pamatovat, ale nikoliv jako skvělého pedagoga, ale jako člověka, který na nás řval, kterého jsme se báli a ke kterému bych své dítě neposlal. Takto kdyby se choval k mému dítěti, tak by měl se mnou setsakra problém. Na jednu stranu vysvětlete Vašim ratolestem, ať dělají, co je baví. Na druhé straně je třeba, aby Vaše děti si udělaly obrázek samy. Některého učitele by měly více respektovat, některého méně, pro to se rozhodnou ony.

Na druhou stranu jim vysvětlete, že k učitelům a ke všem bytostem se mají chovat podle univerzálních zákonů, to znamená podle zákonů slušnosti. Když se k nim nechová ten pedagog dobře, tak ho můžu jednoduše ignorovat, ale neměly by to řešit tím, že na něj budou třeba vulgární, že na něj budou útočit. Ten boj přináší zase jen boj. To byste měli dětem vysvětlit, protože některé děti jsou naučené, že rodiče to za ně zařídí. Že když na učitele budou drzí, tak rodiče se jich zastanou. To není v pořádku. Dítě ačkoliv se zdá, že je svobodomyslné, tak ono pouze dodržuje to, co mu říkáte.

Zkuste to dostat do rovnováhy, vysvětlete Vašemu potomkovi, že by měl dělat to, co ho baví, že by se měl věnovat tomu, co mu dělá radost. Zároveň by měl dodržovat určité zákony slušného chování. 

Jiří Lexa

Autor je lektor kvantování a kvantový terapeut. Jeho kurzy prošlo již několik tisíc absolventů. Podobně jako ve světě např. Esther Hicks umí načítat informace z kvantového pole a předává tuto dovednost ostatním. Zde o něm najdete více informací.

ANCHOR_TOP_TITLE

Tento web využívá cookies

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“ vyjadřujete souhlas k použití všech cookies. Zobrazit podrobnosti Zobrazit podrobnosti

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Zobrazit podrobnosti