Zasvěcení - Elisabeth Haichová

Nejnovější vydání mysticko-biografické klasiky. V hloubi lidské duše se skrývá největší tajemství vesmíru… Nejslavnější mystické dílo nové doby. Autorka mistrovsky mísí vyprávění ze svého současného života, od dětství až do dospělosti, se vzpomínkami na život, který strávila jako faraonova dcera. Jako bychom v chrámových síních seděli s ní, nasloucháme učení velekněze Ptahhotepa, který ji na tuto cestu k nejvyšší moudrosti připravuje a vede k hluboké pravdě o smyslu života a důsledcích našich činů. Nejobsáhlejší reinkarnační zpráva, jaká kdy byla sepsána, nejsrozumitelnější svědectví o dávné moudrosti skutečného zasvěcení, jež odedávna dráždí lidskou fantazii… 

Není to jenom román. Není to ani pouhá biografie a dokonce ani "obyčejná" esoterická literatura. Je to všechno dohromady a ještě mnohem víc. Je to jedno z přelomových děl, ve kterém autorka mistrovsky mísí vyprávění ze svého současného života, od dětství na přelomu 19. a 20. století až do dospělosti, se vzpomínkami na životy, které tomu předcházely - zejména na ten, který strávila jako faraonova dcera v Egyptě.

Neopakovatelným způsobem vtáhne čtenáře do děje - ať jde o příběh malé dívenky, která má prapodivné sny a pocit cizince v cizím světě, nebo o strhující - a nebezpečnou - cestu egyptské kněžky k zasvěcení. Jako bychom v chrámových síních seděli s ní, nasloucháme bez dechu učení jejího mistra, velekněze Ptahhotepa, který ji na tuto cestu k nejvyšší moudrosti připravuje.

Zrání citlivého dítěte, rány osudu, které jsou jen milníky na naší cestě, pád na dno, jenž je současně branou k výšinám, lidé vynořující se z minulých životů, hrůzy druhé světové války... to vše se záhadným způsobem prolíná a vede k hluboké pravdě o smyslu života a důsledcích našich činů.

Je to nejobsáhlejší reinkarnační zpráva, jaká kdy byla sepsána, nejsrozumitelnější svědectví o dávné moudrosti skutečného zasvěcení, jež odedávna dráždí lidskou fantazii...

Kamenná stavba už je zcela blízko, černá skvrna je nyní veliká... ano... je to skutečně otvor - ó, nyní to poznávám. Jsme ve Městě mrtvých! To je hrobka! Už je tu, otroci vstupují dovnitř, mizí ve tmě... nyní otvor černý jako inkoust míjí mou hlavu... a po oslňující záři se svět kolem mne zatemňuje; vše zmizí... jsem v úplné temnotě! Zmocňuje se mne ledový děs a v nitru bezhlesně volám po odpovědi: "Jak dlouho - jak dlouho zde musím ležet uvězněna?" A zřetelně slyším důvěrně známý hlas, který mi sděluje neúprosnou, neodvolatelnou vůli: "Tři tisíce let..." Hrůza mne přemáhá. Ztrácím vědomí...