Řeší to většina lidí, ale málokdo si uvědomuje, jak je snadné řešení

Mnoha lidem se stává, že musí mít neustále navrch. Musí mít neustále pravdu. Musí být těmi, kteří se pořád staví za tu svoji pravdu a mají druhého člověka "za méněcenného". Ve skutečnosti se tím mnozí tito lidé vnitřně trápí a nevědí si s tím rady. Jejich ego jim neustále říká: "Stůj si za svým, protože ty máš pravdu, tak je to správně!"

Zjistil jsem, že tímto lidé demonstrují svá skrytá emoční zranění.

Řešil jsem několik případů, kdy manželé byli zralí na rozvod kvůli nesmyslným hádkám ze žárlivosti a pak jsme přišli na to, že to šlo velice lehce spravit. Oba si uvědomili, že ve skutečnosti jde o něco jiného než o žárlivost nebo touhu druhého ovládat. Šlo o jejich skryté vnitřní zranění. 

Tyto vnitřní rány neřeší ani současná medicína. Když jsem dělal státnici z psychologie, tak jsem se s takovýmto učivem nikde nesetkal. To přišlo až mnohem později a v žádném případě ne na univerzitní půdě. Zjistil jsem to až praxí se svými klienty a z dalších knih (nikoliv však psychologických). 

Tato zranění má 100 procent populace. Problém je, že s nimi téměř nikdo nic nedělá, protože ona jsou tak skrytá a my si je tak neuvědomujeme, že nemáme vůbec mnohdy šanci na to přijít. Vtip je v tom, že my jsme se právě kvůli těmto zraněním přišli. Narodili jsme se právě proto, abychom si tyto rány vyčistili. 

Naše skryté zranění nám ve většině případů aktivoval jeden z rodičů. To je pro spoustu lidí opravdový oříšek, protože se domnívají, jak své rodiče mají rádi, že vůči třeba tátovi nebo mámě necítí něco tak negativního jako je třeba nenávist. Jenže přesně to můžeme na podvědomé úrovni cítit vinou naprosto nenápadné situace z dětství, která nás ranila. Často si toho nejsme vědomi my sami ani náš rodič, ale zranění zkrátka bylo aktivováno a promítá se dál do našeho života.

Znovu proto opakuji, že si svého zranění nejsme zpravidla vůbec vědomi. Proto se často divíme, že odpadneme a onemocníme, když jsme přesvědčeni, že třeba nemáme ani žádný problém, nejsme ve stresu, žijeme zdravě apod. Většina lidí si nechce připustit, že by měli nějaký problém. Ale ti, kteří se o to začali zajímat, najednou zjistili, že pouhé uvědomění si svého skrytého zranění je mimořádně vysvobozující. Najednou vnímají, co je tolik let trápilo, přestože se to maskovalo do pocitů, že nás vlastně zlobí někdo druhý. Bylo to právě naše skryté zranění, které se ozývalo a druzí lidé nám jen ochotně sehrávají situace, kdy si své bolístky můžeme povšimnout. Jenže my si nevšimneme a svou bolest obracíme směrem ven. Viníme pak třeba partnera z toho, že on je strůjcem našich negativních pocitů a nálad. 

Zaujalo Vás toto téma? Nechtěli byste vědět, jaké skryté zranění máte? Nestojí to za to, abyste se cítili zase o něco svobodnější?