Dostaňte se do pohody a šiřte ji kolem sebe

Po zhruba čtyřleté pauze se Jiří Lexa objevil v internetovém vysílání oblíbeného YouTube kanálu Příznaky transformace. Tímto příspěvkem bychom Vás rádi inspirovali ke zhlédnutí či poslechu jeho rozhovoru s moderátorkou Avou Brožovou a zároveň jsme některé zajímavé myšlenky zaznamenali do takové minisérie příspěvků pro náš blog. 

Pokud jste vynechali první díl, můžete se k němu vrátit zde: Rozhovor Avy Brožové s Jiřím Lexou na Příznacích transformace
Druhá část tohoto povídání pokračovala tímto článkem: Tam, kde jste dnes, tam Vás dovedly Vaše minulé myšlenky

Po úvodu došlo na hlavní téma rozhovoru, a sice na tipy pro osobní rozvoj. Předáváme tedy opět slovo Jiřímu Lexovi:

Položte si otázku: Co je to osobní rozvoj? To je vlastně rozvoj naší osobnosti, jak se osobnost rozvíjí mentálně a fyzicky. A teď samozřejmě je potřeba to dostat do nějaké rovnováhy. Takže já teď v posledních dnech, protože jsem se rozvíjel hodně mentálně, tak mi žena dala do ruky lopatu a poslední dny teď házím s lopatou, takže můžu říct, že jsem se i dneska těšil, že si odpočinu a že se tady trošičku uvolním u tohoto vysílání. 

Ale ten rozvoj osobnosti je skutečně důležité podporovat právě v té rovnováze, takže zkuste se nad tím zamyslet a zkuste si uvědomit, na co většinově celý den myslíte... Najednou uvidíte, že na to, na co myslíte, to se odehrává ve vašem životě. 

Nebudu jmenovat toho člověka, ale shodou okolností dneska mi jeden kamarád napsal, že se bojí války a jak se na to dívám já „jako duchovní člověk“. Já jsem mu napsal, že nejsem o nic víc duchovnější než on nebo kdokoliv jiný, protože my všichni jsme duchovní bytosti, ať se nám to líbí nebo ne. 

Ale já se na to dívám tak, že to, co vlastně si představuji, to, jak myslím, tak to si prostě tvořím v tom svém světě a vlastně vysvětlil jsem mu v obsáhlé esemesce, že je potřeba v první řadě myslet na to, co chceme, aby se nám odehrávalo v našem životě. 

Projel jsem si jeho facebookový profil a pak jsem mu řekl, že se nedivím, že se obává těchto věcí, když vidím jeho facebookový profil, co tam všechno hází, takže i to je důležité si uvědomit, čím se zaobíráme. 

Jestli se budeme dělit o informace, jak támhle probíhají protivládní demonstrace anebo se budeme dělit o informace, že támhle hnízdí čapí rodina. Například. To znamená, že je potřeba si fakt uvědomit, čemu tu naši pozornost věnujeme, anebo věnovat tomu, co v tom svým životě chci ještě zažít, dosáhnout, co chci v tom životě ještě poznat. Třeba.

Když třeba mě si někdo zeptá, co ještě mám za svoje cíle a plány, tak já vždycky říkám, hlavně mít klid. Pro mě je důležitý klid v tom životě a to, co přichází, tak to umět přijímat, umět přijmout to, co vlastně mi vleze do života a nehroutit se, protože někdy přijde nějaká třeba i drsnější zkouška, ale v okamžiku, když přijde něco drsnějšího, tak to vždy má nějaký smysl. A je velmi důležité, abyste se na svět dívali takovým pohledem, jaký vy chcete. Ne takovým, jaký ve vás někdo vyvolává. 

To je další součást vašeho osobního rozvoje, protože v momentě, když se nějakým způsobem vyhraňujete, jak se budete koukat na svět, například si pustíte zprávy a dozvíte se, že támhleten to, támhleten tohleto, támhleten tamto, tak najednou máte vztek a potřebu někoho chytnout pod krkem, ale to není váš úhel pohledu. Váš úhel pohledu by to byl, pokud by se vás to bezprostředně týkalo, ale vy jste se k tomu nechali jenom jakoby vtáhnout do této hry. 

Naopak si řekněte, co to má se mnou společného? Nic. Nemá to se mnou společného nic. A dokonce uvidíte, že když se oprostíte od těchto věcí, já běžně svým klientům na terapiích radím, když mají nějaký problém třeba právě s tím, že se něčeho bojí, nebo že mají strach z toho, co na ně padá z televize, tak hezky říkám, tak vezměte televizi, buďto ji dejte svému nepříteli nebo ji vyhoďte z okna. Protože ta televize je v podstatě k ničemu. Někdo mi kdysi řekl, že sleduje převážně ČT2. Já říkám, tolik lidí už mi řeklo, že sleduje ČT2, tak proč má ČT2 nejmenší sledovanost, když všichni sledují ČT2. 

To znamená, uvědomme si, čemu věnujeme tu pozornost a můžu vám říct, že já jsem taky v minulosti sledoval televizi. To není o tom, že by se člověk jakoby narodil někde na jiné planetě, v jiném světě, ale jednoho dne jsem si uvědomil, jaké má můj život priority, jaké já mám priority a co chci zažívat, v čem se chci pohybovat, co chci, aby bylo v mém životě obsaženo. 

No, a tam ty věci z té televize prostě nebyly. A to je důležité si říct. A když si toto uvědomíte, tak najednou zjistíte, že je vám dobře, že jste svobodný, že vůbec nevíte, co se okolo vás děje, že vůbec nevíte, když někdo nadává třeba na politiky nebo na něco, že vy ani nevíte, jak se jmenují ti politici a že vy proti nim nic nemáte. A to je důležité. 

A možná další rada k tomu osobnímu rozvoji, přátele. Já jsem pořád přemýšlel, když mně moji klienti v rámci třeba terapií nebo různých kurzů dávali otázky, jak by měla skončit ta válka, jak by se to mělo ukončit, tak já říkám, že my bychom měli v první řadě ukončit válku každý sám v sobě... 

Zamysleme se nad tím, nad čím celý den myslíme, nad čím se zastavujeme. A teď samozřejmě se nebavím o žádný válce, která někde zuří, ale bavím se o tom, že támhle mě někdo naštve v obchoďáku nebo na ulici nebo v metru nebo kdekoliv a co já udělám? Někdo do mě drcne a místo, abych se na něj usmál a řekl, to jste si naběhl na chlapa nebo prostě srandu, tak v člověku chytnou saze a pustí se do toho druhého, co si to dovolil, on do mě narazil. A to jsou právě ty věci, který mi si v sobě neumíme udržet a říci, že se vlastně nic nestalo, usmát se na toho člověka. 

Já jsem se rozhodl v určitém období, že se prostě budu na lidi smát a budu chodit po městě s úsměvem. A můžu vám říct, že to obrovsky pomáhá. Dnes jsme byli se ženou něco koupit v Lidlu a tam seděla paní pokladní a naštvaná, asi tam seděla celý den. Já vůbec jakoby proti tomu nic nemám nebo proti ní, protože chápu, sedí tam celý den a už jí to leze na nervy. Mně by to taky asi lezlo na nervy tam sedět a slyšet furt to pípání a ty lidi.

A já jsem šel a usmál jsem se na ni a viděl jsem, že té paní začal cukat koutek, ona ale jakoby nemohla to na sobě dát znát, tak jsem držel ten úsměv prostě, když jsme odcházeli, poděkoval jsem, popřál jsem jí hezký zbytek dne a můžu říct, že to opravdu funguje. Důležitý, aby vás to nepustilo, abyste se tím prostě zaobírali dlouhodobě...