Lestera Levensona zvedly ze smrtelné postele dvě zásadní uvědomění

Lester Levenson (1909-1994) byl duchovně probuzený fyzik z New Jersey, který tvrdil, že objevil tajemství k dosažení a udržení dokonalého zdraví, bohatství, hluboce uspokojujících vztahů a také hlubokého smyslu pro mír, štěstí a svobodu nezávisle na vnějších okolnostech. Stručně řečeno, tvrdil, že objevil konečné tajemství úspěchu. Na základě svých zjištění vypracoval Technikou uvolnění. 

Na začátku jeho objevu byl rok 1952. Tehdy ho lékaři poslali domů zemřít. Medicína mu nedokázala pomoci a on začal řešit, jak si zachovat život i bez doktorů. Uvědomil si DVĚ PRAVDY, které mu doslova zachránily život. 

První pravdou bylo, že za příčinou všech jeho problémů byly jeho vlastní pocity. Dříve si myslel, že za vše může okolní svět nebo ostatní lidé. Také si uvědomil, že právě vlastní pocity byly tím, proti čemu tak těžce a dlouhodobě bojoval. Právě tento boj zničil jeho zdraví a způsobil, že trpěl ve všech směrech.

Druhá pravda, kterou objevil, byla, že má vrozenou schopnost vzdát se svých citů. Místo toho, aby s negativními emocemi bojoval jejich potlačováním, zvládáním a ventilováním, jak to dělal dříve, tak zjistil, že je může úplně uvolnit a tím je ze svého života odstranit. Tím jeho boj o život skončil... Těmito jednoduchými uvědoměními v podstatě našel recept na trvalé štěstí. Zjistil, že čím více uvolní své pocity, tím je šťastnější a zdravější. Během tří měsíců se zcela uzdravil a ve zdraví žil ještě dalších více než 40 let!

Z vlastní zkušenosti víte, že když se ve vás nahromadí příliš mnoho negativních pocitů, cítíte se úzkostně, nepříjemně a nešťastně. První věc, kterou se pokusíte udělat, je dostat se od nich pryč. Někdo je různými způsoby ventiluje. Jiný je v sobě naopak potlačuje a schovává je před sebou samým, ale přitom je schovává do sebe, což je zjevně to nejhorší, co může s nimi udělat. Třetí volbou je - vyrovnat se s nimi, smířit se s nimi, nepodlehnout jim.

"Byl jsem celý život aktivní a najednou mi lékaři řekli, že zbytek života budu mrzák nebo zemřu. Bylo to hrozné a šokující. Byla to strašná věc. Přemohl mě intenzivní strach ze smrti. Vleklo se to se mnou celé dny a prošel jsem si tehdy skutečně strašným obdobím. Cítil jsem bezmoc, že život už nebude stát za to," vzpomínal na tuto dobu Lester Levenson.

Přestože sám sebe považoval za bystrého, chytrého a vystudovaného muže, najednou mu byly všechny dosavadní znalosti k ničemu. Byl s rozumem v koncích. A tehdy otočil svou pozornost od strachu ze smrti k naději, že dokud žije, stále je možnost se vyléčit.

"Zahoďte všechny tyto znalosti, které jste tak pilně nasbírali z filozofie, psychologie, společenských věd a ekonomie! Je to k ničemu! Začněte od začátku. Začněte znovu hledat odpovědi sami u sebe," nabádá a sám svůj tehdejší zásadní monolog popisoval následovně:

„Co jsem? Co je to za svět? Jaký k němu mám vztah? Co od života chci?'

"Štěstí."

"No, ale co je štěstí?"

"Být milován."

„Ale jsem milován. Stojí o mne řada velmi žádaných dívek, které oplývají krásou, šarmem a intelektem. Mám přátele a velmi si jich vážím. Přesto je mi mizerně!“

Vnitřně cítil, že nejblíže ke štěstí je láska. Začal tedy vzpomínat na své minulé milostné aféry a dívat se na body, kde vlastně bylo to malé štěstí, které pociťoval. Začal doslova pitvat všechny své vrcholné okamžiky pocitu lásky.

Uvědomil si, že právě ve chvílích, kdy miloval, zažíval ten nejvyšší pocit.

"Vzpomněl jsem si na jeden krásný vlahý večer v horách, kde jsem kempoval s Virginií. Leželi jsme na trávě, dívali se na oblohu a já ji objímal. Zažíval  jsem doslova nirvánu, dokonalý vrchol štěstí. Cítil jsem k Virginii velikou lásku. Uvědomil jsem si, že příčina mého štěstí je uvnitř mě samotného. Že to je o mně, ne o kráse prostředí nebo o samotné Virginii. Bylo to skvělé, že mne milovala. Dokonce jsem si vzpomněl i na okamžik, kdy oznámila světu, že mne miluje. Cítil jsem při tom příjemný pocit.

Při svých úvahách jsem ale objevil, že ten pocit nebyl trvalý. Tehdy byl velmi silný, ale nevydržel. Abych si ten pocit uchoval, musela by mi to říkat dál a dál. I tak by ten pocit slábl na své intenzitě. Byl to vlastně jen momentální souhlas ega. Nemohl se vyrovnat pocitu, že já miluji ji!" vzpomínal Lester na okamžiky uvědomění a dodal: "Dokud jsem ji miloval, cítil jsem se nesmírně šťastný. Když mou lásku opětovala, byly to jen okamžiky štěstí."

Lester věnoval celé dny přemýšlení, co za tím je: "Cítil jsem se šťastnější, když jsem ji miloval, než když jsem získal jen chvilkové uspokojení svého ega skrz její ujištění, že ona miluje mne. To, že mne miluje, bylo chvilkové potěšení, které vyžadovalo neustálé dokazování. Pokud by dokazování ustupovalo, pocit lásky by ustupoval i u mne. Zatímco má láska může být trvalá a může mi přinášet neustálé štěstí. Stačí milovat!"

Takto postupně Lester Levenson došel k poznatku, že jeho štěstí se rovná jeho milování. Jakmile zvýší svůj pocit lásky, zvýší tím i své štěstí. To bylo něco ohromného a jistě i každý čtenář těchto řádků vnímá sílu tohoto poznatku. Levenson to vnímal jako nalezení klíče ke štěstí: Milovat.

Není důležité být milován, ale milovat. Milovat = být šťastný. Čím více bude milovat, tím více bude šťastný. 

To jej tak nastartovalo, že věnoval dlouhé týdny přehodnocování svých dosavadních milostných vztahů. Vyhrabával z minulosti případ od případu, kdy se domníval, že miluje. Zjistil však, že zpravidla se snažil své dívky přimět, aby jej milovaly. To nebyla láska... To bylo sobecké. Byla to snaha uspokojit své ego.

Toto zná zřejmě většina z nás. Takto přesně je vnímání lásky v současné společnosti silně rozšířeno a zakořeněno. Jakmile zjistíme, že nejsme milováni, ochabne tím i naše "láska". U někoho se pocit lásky dokonce změní až na nenávist, což zapříčiňuje řadu partnerských rozbrojů. Levenson si upozornil, že to byla vlastně past našeho ega, neboť pravá láska není o tom, nakolik jsme my milováni...

"Byl to ohromný vhled. Uvědomil jsem si, že mé štěstí je určováno mou schopností milovat. Začalo mne to obrovsky kousek po kousku osvobozovat. Cítil jsem větší svobodu. Moje mysl se díky tomuto uvědomění rázem snáze soustředila a začal jsem více svou mysl pozorovat. Jaká je vlastně moje mysl? Co je to inteligence?" kladl si další otázky. 

Vybavil si obraz autodromu v zábavním parku, kde se jednotlivá auta obtížně řídí a neustále do sebe narážejí. Autíčka jsou napájena elektrickou energií z drátěného síta nad auty, která vede přes tyč ke každému autu. 

"Síla nahoře je symbolem celkové inteligence a energie vesmíru, která ke mně a všem ostatním sestupuje do takové míry, jak moc šlapu na plyn. Každý řidič auta si z toho drátu bere tolik energie a inteligence, kolik potřebuje. Ale přitom řídí své auto tím stylem, že naráží do jiných aut a naráží a naráží..."

Čím více podroboval vlastní myšlení zkoumání, tím zajímavější závěry objevoval. Brzy vyšlo najevo, že všechno, co se v jeho životě dělo, mělo za sebou předchozí myšlenku. Nikdy si to ale neuvědomil, protože mezi myšlenkou a událostí vždy proběhl nějaký čas, kdy stačilo hlavou proběhnout spoustu jiných myšlenek. Pokud se mu tedy děje to, co mu již dříve proběhlo hlavou, mohl by si vědomě určit to, co se mu děje... V tu chvíli zjistil, že je tím pádem zodpovědný za vše, co se mu kdy stalo. Přitom byl přesvědčen, že jej svět týrá, ale při pohledu zpátky mu bylo jasné, že si vše způsobil svým vlastním myšlením.

"Všechna ta ohromná snaha vydělat peníze a nakonec selhat, byly způsobeny pouze mým myšlením! Myslel jsem si, že jsem obětí tohoto světa a najednou jsem si uvědomil, že je naopak v mé moci uspořádat si svět tak, jak sám chci. Jaký ho chci mít. Stačí zařídit příčinu a důsledek se dostaví. Toto silné uvědomění pro mne znamenalo obrovský pocit svobody!"

Když začal tyto odpovědi hledat, byl jednou nohou v hrobě. Bylo mu zle. Když se dovtípil, že jeho myšlení je příčinou toho, co se mu děje, okamžitě viděl své tělo od hlavy až k prstům u nohou jako dokonalé. Hned věděl, že je dokonalé. Věděl, že jeho zdravotní problém je pryč, že vše v něm je v dokonalém stavu. A také, že bylo. Stačilo milovat své tělo a věnovat mu lásku.

"Zjištění, že moje štěstí se rovná mému milování, zjištění, že moje myšlení je příčinou věcí, které se mi v životě dějí, mi dávalo stále více svobody."

Osvobodil se od nevědomých nutkání, že musí pracovat, že musí vydělávat peníze, že musí sbalit holku holku... 

Najednou zažíval dosud nevídaný pocit, že si sám určuje svůj osud. Sám je schopen ovládat svůj svět. Sám si zařídí vše ve svém prostředí tak, aby mu to vyhovovalo. Zbaví se každého vnitřního břemene, které ho táhlo dolů. Najednou žil ve stále větší radosti a zažíval štěstí, o jakém ani nesnil, jaké ani nepovažoval za reálné, že by mohl kdo zažívat. Později přiznával, že skutečně neměl ani zdání, jak moc šťastný vlastně člověk může být. A každý den, nejen při nějakých šťastných chvílích.

Stala se z toho vášeň, které zasvětil svůj další život. Začal dále a dále měnit své postoje k lásce a k jejímu prožívání. Zkusil si představovat různé extrémy, aby otestoval sílu své lásky. Představoval si, že by si dívka, o kterou nejvíce stojí, vzala jednoho z jeho dobrých přátel. Nebo si vzala kluka, kterému by to přál nejméně a viděl pak jejich štěstí, jak si jeden druhého užívají. Chtěl si v sobě zpracovat pocit lásky tak, aby nebyla závislá na komkoliv druhém, ale pouze na něm. Dokázal tak něco, co je pro řadu z nás nepředstavitelné - Naučil se pociťovat radost z toho, že si jeden druhého užívají! 

Následovaly další "testy". Pracoval na tom, aby cítil lásku také k lidem, kteří mu neustále v něčem odporují, útočí na něj, nemají o něj zájem, když se jim snaží pomoci apod. Docílil takové radosti z toho, že je schopen ke všem lidem pociťovat lásku, že jim často bez jakéhokoli přemýšlení ještě hluboce poděkoval za to, že mu dali příležitost si promluvit. Jeho to totiž posílilo. Oni samozřejmě byli v rozpacích...

"Je úžasné vědět, co jsi. Je to ohromný zážitek, je to extáze, euforie. Neexistují žádná skutečná slova, která by to popsala. Nemáme to zažité, a proto těmto věcem nerozumíme, natož aby na to existovala slova, když o tom sami nemáme ponětí. Tyto pocity jsou mimo současné chápání. Nedá se to zkrátka popsat. Dosaďte si sami svá slova, která znáte nejlépe. Třeba Paramahansa Yogananda používá výraz ´stále nová radost tryskající každou sekundu´. I to je možnost, jak to popsat. Zpočátku je to radost, která se rozlévá každou vteřinou, jen se sype, sype – máte pocit, jako byste to nedokázali udržet. Později se rozvine ve velmi hluboký mír, ten nejklidnější mír, jaký si dokážete představit. Je to lahodný klid, který je mnohem pohodlnější než stále nová radost. Ale prosím, klidně získejte stále novou radost!“

Podle Lestera Levensona je konečným stavem mír, který přesahuje veškeré chápání. Je to hluboký, velmi hluboký mír. Pohybujete se ve světě, tělo se pohybuje, ale celou dobu pociťujete absolutní klid. Všude kolem vás mohou padat bomby a vy jste v dokonalém klid, bez ohledu na to, co se děje. To je podle něj cílová stanice naší životní cesty, tento klid zažívat...