Ruka noci podaná - Základy rodinné a krizové připravenosti

Když cítíme obavy a zaženeme je, tak se vrátí v méně nápadné podobě, ale silnější. Pokud se začneme na krizi připravovat, kupodivu pocítíme ulehčení. Tato kniha je o rodinné přípravě na krizi, která možná nikdy nenastane.

První část textu pojednává o to, jakou povahu mají ti lidé, kteří krize přežívají, a jak při tom jednají. Druhá část se týká těch úplně nejpraktičtějších návodů, jak dezinfikovat vodu, jaký filtr si koupit, jak skladovat potraviny či vytvořit v domě postiženém výpadkem sítě teplou místnost.

Rozeznáváme přitom čtyři typy rychlých krizí – neočekávanou událost, blackout, epidemii a sociální bouře – a jednu situaci pomalé krize, jakou je rozpad a chudnutí společnosti.

Při psaní této několik let připravované publikace, se sešel vědec, který se roky zabývá krizovými trendy, inženýr, který už v 80. letech v Rakousku navštěvoval kurzy přežití a setkání alternativních praktiků, policista s mnohaletou službou v ulicích, polárník schopný přejít pěšky napříč Grónskem a člen krizového štábu, který se nejenom účastnil povodní, ale hlavně plánoval a vedl tým Blackout. Podobná publikace zaměřená na obyčejného člověka a běžnou rodinu u nás nikdy nevyšla.

1. vydání, nakladatelství Dokořán, 2018, 406 stran, pevná vazba

Knize se ve své videorecenzi věnovala například Markéta Šichtařová:

O autorech (platné k datu vydání knihy, tedy v roce 2018):

Václav Cílek (nar. 1955) je geolog a esejista, který se dlouhodobě věnuje české krajině, klimatickým změnám a civilizačním trendům. Pracuje v Geologickém ústavu AV ČR. Je autorem či editorem knih "Tsunami je stále s námi", "Tři svíce za budoucnost", "Pod vodou" (o povodních, společně s J. Čížkem), "Voda a krajina" (zachytávání vody v krajině) a dále publikací popisující některá energetická a sociální rizika ("Nejistý plamen" společně s M. Kašíkem).

Ferdinand Šmikmátor (nar. 1954) absolvoval v roce 1982 Vysoké učení technické v Brně, Fakultu strojní. Po několika pokusech v zaměstnáních v podmínkách pozdního reálného socialismu odešel v roce 1988 do emigrace v Rakousku. Zde působil mimo jiné jako šéfkonstruktér firmy v oblasti vodních armatur. V roce 2006 se vrátil z rakouského exilu a žije trvale v Bystřici nad Pernštejnem. Své poznatky ze života v Rakousku zhodnotil v příspěvcích pro časopis "Regenerace" a knize "Esoterická Vídeň" (2011). Trampská, vodácká, speleologická a cestovatelská praxe mu poskytla potřebnou základní průpravu pro hledání nekonvenčních cest životního stylu. V současnosti se věnuje publikační a překladatelské činnosti a zabývá se teoreticky i prakticky různými aspekty alternativních možností řešení situací běžného života v nestandardních situacích.

Josef Juránek (nar. 1961) se jako záchranář a krizový manažer osobně účastnil povodní v roce 1997, 2002 a 2013. V oblasti krizového řízení od roku 1996 měl na starosti budování operačních středisek tísňového volání záchranných složek, poté v letech 2000-2013 pracoval jako náměstek ředitele a později u Správy služeb hlavního města Prahy, která má mimo jiné na starosti i výstavbu a údržbu protipovodňové ochrany HMP. V letech 2013-2015 působil jako ředitel odboru bezpečnosti a krizového řízení Magistrátu HMP. Po výměně primátora pracuje u soukromé firmy Inset, která se kromě jiného zabývá monitorováním sesuvných území, geofyzikálním průzkumem povodňových škod (georadar) či inženýrsko-geologickými otázkami spjatými s budováním hlubokého úložiště.

Lukáš Heinz je policista, který už dvacet let pracuje přímo na ulici. Testuje vybavení - baterky, nože, vysílačky i další hračky dospělých mužů a občas chodí přednášet dětem na základní školy o problematických stránkách života.

Petr Horký je polárník a dokumentarista. Zde vystupuje zejména jako člověk, který si jednou za čas sbalí batoh a jde se pěšky podívat, co se děje uprostřed Grónska.

O čem kniha Ruka noci podaná je?

Tato kniha může být návodem pro průměrnou, nijak zvlášť cvičenou rodinu v situacích, jako jsou blackout, epidemie, sociální nepokoje nebo jiná civilizační pohroma. Není naopak o přežívání v divoké přírodě či amazonské džungli a zápasech speciálních jednotek. Rodinná připravenost (neboli family preparedness) je něco, co lidstvo následuje odjakživa. Slovo "preper" označuje člověka, který bere možnost krize vážně a alespoň trochu se na ni připravuje. 

Zlom v Evropě nastal po roce 1960, kdy na dlouhá a zřejmě nejdelší desetiletí za posledních tisíc let začala růst životní úroveň a navzdory studené válce i bezpečnost. Několik generací tak nabylo dojmu, že svět je v zásadě bezpečné místo, ve kterém se každá generace má o něco lépe než generace jejich rodičů. Je to zkušenost našich těl i našich myslí, takže většina lidí si myslí, že to tak musí být i nadále. Snažíme se říct, že normální je naopak být do určité míry připraven, že se něco může stát.