Robert Fico je můj strejda!

„Robert Fico je brat mojej mamy a ak na neho budete hádzať špinu, tak vás zabijem!“ křičela na mne žena, který se zřejmě pod vlivem alkoholu vypotácela z autobusové zastávky, vedle které máme náš domek a kde jsem akorát zastavil autem.

Nejprve jsem vůbec nechápal, co na mne volá, ale po otevření dveří mi to bylo jasné. Navíc silný zápach alkoholu prozradil, kde je příčina. 
„Rozumiete? Robert Fico je môj strýko a vy Česi nám ho ohovárate!“ křičela na mne slovensky. Jen dodám, že tento zážitek se stal v jedné východoslovenské vesnici.

Nicméně mi došlo, jak snadno jsme manipulovatelní a jak se v našem podvědomí chovají prográmky, které jsou do něj postupně zasazovány. Díky tomu, že se právě této tématice věnuji ve své profesní činnosti, nechalo mne to chladným, ale zároveň jsem si uvědomil jednu podstatnou věc.

Ta paní viděla českou značku a bez ohledu, zda Robert Fico je skutečně její strejda či nikoliv, zaškatulkovala si Čechy podle svého prográmku v podvědomí: „To jsou Ti, kteří nemají rádi našeho premiéra.“

Ale ve skutečnosti je to tak, že podle názoru vlády jednoho státu nemůžeme přeci škatulkovat celý národ. Naopak, právě na východním Slovensku jsem se nesetkal s žádnou averzí vůči Čechům za celých osm let, takže možná právě proto se tato drobná epizodka stala námětem k tomuto článku.

Naopak minimálně dvě třetiny a možná i víc lidí zde na východě (tedy podle mého zjištění) má Čechy ráda a jejich vláda je jim, upřímně, ukradená. Podstatné pro ně je, že někde v ČR mají své příbuzné, kteří k nim jezdí a naopak. 

A teď si představte, že jeden takový výrok politika může znesvářit národy, které byly mnoho staletí v přátelském vztahu. Ale nejde ani tak o politiku, jako o naše názory, které jsou ukotveny a udržovány v podvědomých programech. Současný svět internetu a rychle se šířících informací, ale i dezinformací je pak dokáže aktivovat do té míry, že si nakonec jedna paní pod vlivem alkoholu může myslet, že jí chceme vzít strýčka. 

Ačkoliv nejsem aktivním příznivcem politiky, všímám si, jak právě politika dokáže lidi rozpálit do nepříčetnosti a dokonce jsou v dnešní době rozhádané i celé rodiny na základě výroků, které se mnohdy ani nezakládají na pravdě. Jakmile toto člověk pochopí, pak přestane mít strach nejen o svého strýčka, ale i o kohokoliv jiného včetně sebe samého a naopak se začne snažit využít svůj vnitřní potenciál k tomu, aby jeho život byl naplněn.

Bude výroky politiků ignorovat, ale naopak si bude snažit tvořit vlastní názor a nepapouškovat toho či onoho „moudrého“. Stane se z něj samostatně myslící, uvažující a hlavně vědomá bytost, která svůj život naplní pouze tím, pro co se sama rozhodne a nebude již žít v roli oběti, která věčně fňuká a na někoho se zlobí. Jakmile to člověk vyzkouší, už nechce jinak, protože najednou pocítí tu vlnu svobody. Jeho život je pak naplněný a všechno mu začíná dávat smysl.