Proč vám ego pomáhá a zároveň škodí?

V tomto článku se věnujeme tématu, které Vás velmi často zajímá. Je to ego... Článek je přepisem níže uvedeného videa, a proto je na Vás, zda zvolíte tuto textovou verzi anebo si pustíte povídání Jiřího Lexy. Pojďme se tedy pobavit o egu:

Naše ego je vlastně mentální součást našeho života, bez které bychom nemohli vůbec žít. Tzn. my bez něj nemůžeme fungovat, ale s ním je to mnohdy velice těžké.

Víte, že ego může být buďto pěkně protivné, anebo může být naopak velmi milé a nemusíme ho poznat? Protože naše ego je tzv. záporný princip, ono je neustále v nějakém protikladu s námi. Takže vy třeba můžete pociťovat, že v tuto chvíli byste se rádi začali třeba učit nějaký jazyk. Najednou ego vám řekne: "No, tak si nakup knížky, nakup si k tomu všechny potřebný pomůcky a začni se učit. Co ti v tom brání?" 

Vy jdete, nakoupíte si ty věci a chcete se jít učit a najednou ego vám říká: "Nemáš nic jiného na práci? Musíš se jí teď učit? Teď v takový krásný den? Co kdyby jsi radši šel dělat na zahradu? Co kdyby jsi radši šel vařit? Co kdyby jsi radši šel dělat tohle, támhleto?"

A najednou zjistíte, že vy se k tomu učení toho cizího jazyka vůbec nedostanete, protože vaše ego vás zaměstná úplně na jiné frontě. Takhle to například funguje.

Nebo jedete v autě a chcete předjet nějakou kolonu nebo třeba nějaké auto před vámi, ale vaše ego vám řekne, ale když předjedeš, tak se můžeš zabít. Ego se totiž bojí svého skonu, to je další důležitá věc. Vaše ego vás bude vlastně držet, abyste teda to auto nepředjeli, i když vy třeba spěcháte někam. Ale naopak, když si řeknete, tak dobře, tak přijedu pozdě, tak se holt nic nestane, tak se naopak může se stát, že ego řekne: "A ty pak budeš řešit ty problémy? Nebude lepší, když to auto předjedeš?"

A vlastně vás donutí k tomu, že budete riskovat. Ale v okamžiku, když se vybouráte, tak vy po té nehodě budete mít třeba výčitky, že jste jeli, že jste se nějakým způsobem rozhodli. Nebudete řešit svoje ego. Jenže ego vám bude ještě přidělávat další výčitky, abyste se v tom teda dobře krásně rochňali. A takto s vámi bude komunikovat.

Ono je vlastně velice důmyslné. Můžu vám říct, že já se setkávám s lidmi velmi dlouho už v rámci konzultací, v rámci terapií, ale hlavně mým velkým učitelem je moje vlastní ego, protože každý máme to ego. Dokonce jsem zažil jednu paní psycholožku, kdy ke mně přišla na konzultaci, chtěla něco vysvětlit nebo s něčím pomoct, poradit a já jsem jí jenom tak lehce upozornil a říkám: "Asi by tam bylo trošičku potřeba si to ego nějak ve vašem případě poladit..."

Tak ona se normálně na mě rozkřičela, že ona žádné ego nemá. To znamená, že i lidé v tomto oboru vzdělaní můžou žít v představě, že to ego mít nemusí. Nebo jsem se doslechl, že nějaká duchovní škola někde v Čechách učí, že se vlastně lidé musí odpojit od svého ega, musí být odpojeni od ega. Prosím vás, co to je za blbost? Vy se svým egem budete neustále. 

Tam je pouze ta věc, že buďto budete s ním v nějakém větším či menším rozporu, nebo budete s ním v nějaké harmonii, ale odpojit se od ega, to ano, to jde, ale to už pak opouštíte i toto tělo a jdete do astrálu například. Takže je potřeba si uvědomit, že vy vaše ego budete mít stále.

Vaše ego vás nutí dělat věci, které byste normálně neudělali. Je to i otázka toho, že třeba máte své určité skryté zranění. To je téma, o které se velmi rád zajímám, protože vím, že každý člověk minimálně jedno z těch pěti zranění má a každý člověk s ním má co dočinění.

Někdo je tím poznamenán více, někdo méně, ale vy, když víte, jaké má kdo zranění nebo respektive, když ho dokážete na člověku identifikovat, což jde mimo jiné i jenom, že se podíváte na jeho tělo, ale většinou je to tak nějak rozpoznatelné z chování, tak zjistíte, jak vy se k tomu člověku můžete diplomaticky chovat, abyste ho třeba nenaštvali, nebo abyste s ním mohli fungovat, když s ním třeba musíte být třeba pod jednou střechou nebo v zaměstnání. 

Když toto pochopíte, tak vlastně zjistíte, že i to skryté zranění je v režii jeho ega nebo našeho ega, protože každý, jak jsem řekl, máme to své skryté zranění, které potřebujeme k nějakému našemu dalšímu vývoji. A mohu říct, že jestliže pochopíte, jakým způsobem ta zranění fungují, tak si i vlastně můžete snadno rozklíčovat, co vám našeptává třeba vaše ego. 

Mohu říct, že mnoho lidí jde vlastně tou cestou, že se nechá tím svým egem doslova vláčet a vůbec si to neuvědomí. Ego není špatná věc, není to ten špatný princip, on je jenom záporný. On bude vždycky jakoby v opozici, ale i ta drsná opozice může s vámi najít nějakou společnou řeč, může nějakým způsobem nastoupit na vaši společnou cestu. 

Takže vy můžete své ego jednoho dne přesvědčit, že s ním budete komunikovat, že s ním budete pracovat, ale že vy se rozhodnete, který krok uděláte. Že vy se rozhodnete, jakou činnost budete dělat. Nebudete to nechávat na tom egu a uvidíte, jak vaše ego najednou povyroste, protože vy mu dáte důvěru, ale zároveň mu řeknete, že vy máte poslední slovo, tzn. že vy všechno si necháte projít hlavou a potom se rozhodnete, ale že budete poslouchat i ty jeho rady, které můžou být někdy všelijaké.

Jestliže vám někdo bude říkat, jak máte silné ego, prosím vás, nechte ho při tom, odkývejte mu to, protože pravděpodobně, když někdo ukazuje na ego druhého, tak je to proto, aby jeho vnitřní ego nebo ten jeho záporný princip, aby mu dodal jakési falešné iluze, že on je vlastně lepší, že on už to má vlastně zmáknuté. 

Ale věřte tomu, že všichni, když se pohybujeme tady v té realitě, to znamená na té naší krásné zemi, tak že všichni máme co do činění se svým egem, které si musíme naučit nějakým způsobem uřídit, ale zároveň, které se musíme naučit i milovat, protože když milujete svoje ego, tak je to to nejlepší, co může být, protože vy do toho dáváte právě tu rovnováhu. Já nemyslím tím nechat se vláčet egem, to není, že ho milujete, to je, že jedete v sebedestrukčních programech, ale že se naučíte mít rádi i ten jeho názor.

Že když vám ego řekne: "Šlápni na to, předjeď tady toho pomalýho šneka, co jede před tebou..." A vy mu řeknete: "Klídek, já si to rozmyslím. Děkuju ti za radu. Je to jedna z variant. Já tě mám rád, proto to přijímám, ale já se rozhodnu, jestli sešlápnu ten plyn nebo ne až na základě toho, jestli třeba mi moje srdce řekne jeď, protože máš volnou cestu, anebo mi moje intuice, neboli srdce řekne stop, můžeš si ublížit, může ti to přinést nějaký neštěstí, můžeš se zabít třeba." 

To znamená, takto se naučte s vaším egem jednat, protože v okamžiku, když budete mít toto na té dobré cestě a bude s tím pracovat, tak jednak si můžete pořešit i svá skrytá zranění, ale zároveň můžete si tak vyladit své tělo, můžete si tak vyladit své mentální programy do určité roviny, protože to ego, to je takový, já bych řekl, mnohdy největší šotek, který nám tam tak jako úřaduje. 

Ale není to proto, že on by byl primárně zlý, ale je to proto, že my většinou ho máme nevychované. Asi tak, jako když máte nevychované dítě nebo psa, kteří si dělají, co chtějí, tak to ego to má podobně. Proto se snažte i třeba vést vnitřní dialogy s vaším egem.