Policie rozkryla síť lidí, kteří zneužívali děti

Když si běžný smrtelník přečte v médiích informaci o různých pedofilech, úchylech a sexuálních loudilech, zpravidla se v něm začne "vařit krev", zvlášť pokud jde třeba o ještě citlivější případy, v nichž figurují v rolích obětí děti.

Jsme v podstatě společensky vychováváni k tomu, takové "ohavné lidi" odsoudit a ztrestat. Někdo by je zavřel na doživotí, jiný by je rovnou popravil, jiný poslal na léčení, další by je chtěl vidět veřejně linčované nebo zmrskané. Možná kdyby se jim něco uřízlo, tak by je to přešlo, že?

Na štěstí přibývá těch, kteří se zabývají tématy osobního či duchovního rozvoje a jsou schopni docela jiného úhlu pohledu. Ten vychází z předpokladu, že se sem rodíme proto, abychom "něco pochopili". Abychom uvedli do rovnováhy to, co jsme (třeba v minulých životech) z rovnováhy vychýlili.

Co vypadá na první pohled jako odsouzeníhodný zločin, je ve skutečnosti "vesmírná hra", která má jasná pravidla. My je ale nerespektujeme a vytváříme si pravidla vlastní. Jsme pak zmateni, proč se nám děje to, co se nám děje. Litujeme obětí a nenávidíme provinilce. 

Z našeho navyklého úhlu pohledu je zjevné, kdo je na které straně mince, kdo zastupuje to zlo a kdo je obětí.

Na úrovni našich duší jde však vždy o akt spolupráce a lásky. Kdo je v našem vnímání ten "zlý", je ve skutečnosti naopak tak láskyplná duše, že se doslova uvolí vzít na sebe tak těžké břímě, že se stane třeba násilníkem. Obě duše na tom v jemnohmotném světě spolupracují a doufají, že to pochopíme. Přes malé "náznaky" jsme nepochopili vůbec nic, tak je třeba přijít s něčím výraznějším. To by na nás mohlo konečně zabrat...

A co máme pochopit? Že nemáme s životem bojovat, ale žít v harmonii. Že i ten nejohavnější čin je činem lásky a dokud jej budeme odsuzovat a nepřijímat, bude se dít znovu a znovu kolem nás či přímo nám. 

Jakmile pochopíme, že máme život přijímat s láskou a nebojovat s čímkoliv, podobné situace jednoduše zmizí. Zůstane jen to dobré. Zůstane jen ta lehkost. Nebudou všechny ty námi vytvořené "problémy světa" krmeny naší pozorností, naší nenávistí, naším posuzováním. Nebudou se nám zrcadlit, protože to již nebude potřeba. 

Jakmile toto pochopíme, budeme si vzájemně zrcadlit jen radost ze života. Bude všudypřítomná. My jsme jí však nevěnovali dostatek pozornosti...

Každý z nás se narodil právě proto, aby v tomto životě pochopil něco, co se mu v minulých životech pochopit nepodařilo. Dokonce jsme si před naším příchodem z jemnohmotného světa dobrovolně vybrali kulisy našeho hmotného života, o nichž věříme, že nás nejlépe nasměrují právě k pochopení.

V dětství dojde třeba i nenápadnou formou k aktivaci nějakého citového zranění, které nám pomáhá přitahovat okolnosti, s nimiž máme přestat bojovat a máme je přijmout. 

Máme je pochopit. Máme jim dát lásku. Pokud v sobě moc lásky nemáte, musí Vás tyto řádky pěkně popichovat, že? Všímáte si, s čím vším jen při pouhém čtení tohoto příspěvku "bojujete"? Jaké máte programy, které nedovolí přijmout ani tyto řádky bez posuzování? Zvláště, pokud jste se "těšili" na čtení o nějaké hrůze, co se to zase v tom dnešním světě odehrálo... Ale možná, že takový čtenář přestal číst už po prvních větách a zde jsou jen ti, kteří neposuzují, ale naslouchají.

Dokud nepřestaneme negativně soudit, budou nás nadále obklopovat situace, které jako by si libovaly v tom, nás kdesi uvnitř neustále "popichovat". 

Každý máme na výběr. Buď můžeme zůstat ve starém módu odsuzování, láteření, kritizování, nenávisti, zloby apod., anebo pochopíme, že jsme v pasti, z níž vede cesta přes pochopení, lásku a odpuštění. Proto pozor, co si svou pozorností dnes a denně dobrovolně vybíráte...