Je perfekcionismus přednost, posedlost nebo dokonce nemoc?

Nejprve si vyjasněme, co je to perfekcionismus. Jde o lidskou vlastnost, kdy se jedinec snaží o co nejlepší výsledek. Usiluje o maximální dokonalost, nejlépe v každém detailu dané činnosti. 

To může znít jako skvělý charakteristický rys a chvályhodná vlastnost. Zvláště pokud takový perfekcionista dělá práci za Vás. Ne každý perfekcionista je však z této vlastnosti nadšen. Může jít totiž o velmi vyčerpávající záležitost, která se vnitřně může překlenout až do úzkostí, depresí nebo obsedantně kompulzivní poruchy. 

Vyústit může klidně i poruchy příjmu potravy, poruchy osobnosti, rozvrácenými mezilidskými vztahy a v krajním případě až v sebevražedné tendence. Ne vždy je totiž vůbec možné odvést stoprocentní práci nebo výsledek, zvlášť pokud se na daném "díle" třeba podílí více lidí. Takový perfekcionista může být někdy vítaným dříčem, jindy naopak odporným detailistou a prudičem kvůli každé blbosti...

Co se může v takovém perfekcionistovi odehrávat, nemusí být nic záviděníhodného. Klade na sebe neustále vysoké nároky, spojené s pocitem, že stejně nebude nikdy dostatečně dobrý, neboť pořád je možnost něco dělat ještě lépe. Nepleťte si perfekcionismus s cílevědomostí, protože ta naopak žádnou dokonalost nevyžaduje, i když může být i její součástí.

Máte ve svém okolí perfekcionistu nebo vy sami máte pocit, že zasluhujete takovéto označení? Nevíte si s tím rady? Toto jsou jen některé příznaky, jak se perfekcionismus může projevovat:

    - Ve všem, co děláte, máte pocit, že jste selhali, že jste měli činnost udělat ještě lépe, doladit ji.
    - Odpočinek vnímáte jako zabíjení efektivního času.
    - Nedokážete relaxovat a uvolnit se, máte pořád nutkání něco vylepšovat, něco dělat.
    - Odkládáte úkoly, neboť vnímáte, že než je muset dělat do posledního detailu, raději se do nich ani nepouštět.
    - Vaše sebehodnocení nezná pojem sebeláska a naopak se neustále kritizujete, respektive za vlídné slovo si sami před sebou stojíte až ve chvíli, kdy jste v něčem uspěli.

Perfekcionismus má přitom své kořeny v našem dětství. Jde o další z mnoha projevů našich skrytých zranění, s nimiž se dá pracovat a vyřešit je k vlastní spokojenosti. Jakmile tuto problematiku pochopíte, snáze si uvědomíte, proč se někdo chová třeba jako perfekcionista. 

Díky tomuto pochopení už nebudete perfekcionisty vnímat jako otravný hmyz, který by bylo nejlepší vyhubit. Budete je vnímat se soucitem, neboť v nich uvidíte malé "raněné dítě", které potřebuje pouze pochopit své skryté zranění a touha po perfekcionismu zmizí. Až takto jednoduché může být řešení.