Co je naší navigací v rámci našich vztahů?

Naučil jsem se v průběhu celého dne pozorovat své pocity a neustále si všímat, jaký pocit ve mně daná situace nebo setkání s jiným člověkem vyvolává. Ačkoliv směsice pocitů bývá různorodá, svůj fokus zaměřuji právě na ty dobré pocity. Zeptám se sám sebe: „Jaký to ve mně vyvolává pocit?“ Když usoudím, že jde o negativní pocit, ptám se sám sebe, zda jej v tuto chvíli potřebuji zažívat. Většinou mi přijde záporná odpověď, takže moje další cesta je hledání toho, co by mi pocity zlepšilo.

I když to zprvu vypadá, že doslova utíkám od problémů, opak je pravdou. Nové pochopení svých pocitů mne naučilo využívat onen avizovaný navigační systém. Vždyť i kdejaký "vážnější" životní zádrhel lze vyřešit za pomoci pozitivních pocitů, což člověku dává obrovskou svobodu.

Naše negativní pocity týkající se vztahů vychází z našich skrytých zranění. O nich často nemáme ani ponětí a přesto výrazně ovlivňují naše reakce. Jakmile je někdo schopen v nás vyvolat negativní pocity, můžeme si být jisti, že problém není v jeho chování, ale v našem vnitřním nastavení - skrytém zranění. Jemu se jen podařilo šťouchnout či dokonce bodnout do našeho bolavého místa a to se ozývá. Podle typu rány je to méně či více bolestivé či dráždivé. 

Možná Vás překvapí, že se lze naučit, jak se druhými lidmi nenechat tak snadno ovlivnit. Je to velká výhra, když Vám chování druhého člověka absolutně nemůže zkazit náladu, i kdyby se do Vás pořádně navážel. Stačí vůči němu zůstat v dobrých pocitech a naslouchat svému pocitového navigačního systému.

V minulosti mne člověk dokázal rozčílit mnohdy i maličkostí. Neuměl jsem to pustit z hlavy a pořád to řešil, přemýšlel nad tím či jinak tomu věnoval svoji pozornost. Viníka těchto mých pocitů jsem viděl v dotyčném člověku a nepřipouštěl si, že by chyba mohla být na mé straně. Pocity přitom způsobilo mé skryté zranění a přestože byl viník jasný, stejně jsem se necítil dobře, neboť jsem zůstával v negativních pocitech z takovéhoto setkání.

Potom mi trvalo i několik dnů, než jsem celou záležitost opustil, ale nikoliv s dobrými pocity. A proto si říkám, zda není lepší vše hned na počátku konfrontovat se svými pocity a nechat se jimi doslova navigovat. Ušetříme si tak mnoho času, energie, ale i zdraví, protože díky dobrému pocitu se raději věnuji něčemu, co má na můj život i tělo pozitivní vliv. 

Díky pocitové navigaci se dá projít jakoukoliv životní křižovatkou, aniž by člověk utrpěl ztrátu v kterékoliv oblasti. Naše pocity se totiž nikdy nemýlí, ale v průběhu našeho života jsme se bohužel naučili většinu těch signálů překřičet rozumem nebo přímo naším egem.

Dostaneme-li se do situace, kdy nám někdo zaškodí, obvykle jdeme automaticky do střetu, protože jsme k tomu byli prostě vychováni. Náš rozum nezná jinou alternativu. Znáte přísloví „Oko za oko, zub za zub“? Pak přeci není možné, abychom mu odpustili jeho troufalost! Negativní pocity nás tlačí do odvety. To nás však stojí mnoho životní energie.

A což si svobodně vybrat? Budeme hrát hru jiného člověka, nebo se necháme i v takovéto situaci vést naším navigačním systémem? Náš agresor může být ve skutečnosti nešťastný, ustrašený a pravděpodobně vedený svým skrytým zraněním. Když mu nedáme svoji pozornost a poslechneme své dobré pocity, přestaneme jej zajímat. Ušetříme tak svůj čas a životní energii na něco pro nás mnohem důležitějšího. Můžeme mu i odpustit, pokud v sobě najdeme dostatek síly.

Když se někdy dostanu do podobné situace a začnu uvažovat o odpuštění, obvykle se ozve můj rozum, který mi striktně zavelí: „Ani náhodou! On je viník, takže není co odpouštět!“ Rozum zkrátka čerpá z minulých prožitků a zkušeností a vede nás tam, kde to zná a kde se cítí sebejistý. V okamžiku, když prohlédnu tuto hru a nepřistoupím na ni, ještě chvilku něco brblá podpořen egem, ale za chvilku nastane nádherný klid. Díky dobrým pocitům a jejich navigaci se můžeme cítit báječně i v situacích, kde bychom to v minulosti nepředpokládali.

Tímto způsobem můžeme doslova prosvištět našimi vztahy a ještě se u toho cítit dobře. Není nutné tlačit na pilu, ale je dobré mít stále na paměti, že rozum, který nám často našeptává všechna možná řešení v různých situacích, se nemůže nikdy rovnat dobrým pocitům. 
Rozum totiž bude vždy vycházet z naší zkušenosti či prožitků a získaných životních informací. Povede nás tedy cestou, kterou zná a na níž cítí sebejistotu. Proto se můžeme v našich vztazích přestat orientovat a následně se divit, že se nám rozpadají či pozbývají svoji původní funkčnost. Vždyť nám rozum předkládá stará, mnohdy nefunkční a již ohraná řešení.    

Dáme-li však šanci našim dobrým pocitům, kterými se necháme směrovat, určitě budeme nadšeni, jak se náš život krásně vyvíjí a kam se ubírá. Dobré pocity vycházejí totiž z naší intuice a ta má vždy v rukávu nekonečné množství úžasných možností a řešení. V tomto případě stačí pouze očekávat to nejlepší s pocitem radosti, mírné zvědavosti a důvěry ve schopnosti tohoto úžasného navigačního systému, protože naše dobré pocity nikdy nezklamou.