Chování lidí ke psům

Členové KLUBU HOVORY S TAMARINOU mají možnost, pokládat Tamarině své vlastní otázky. Tento článek je přepisem videa, v němž Tamarina odpovídá na dva dotazy, které se shodně týkají psů. Pokud raději posloucháte záznam než čtete dlouhý text, staňte se členy tohoto Klubu a pusťte si záznam.

Jiří Lexa: Dobrý den, vítejte u Hovorů s Tamarinou. Námět na dnešní povídání nám poslala paní Erika.

"Pracujem v útulku pre psíkov už viac rokov a to, čo sa deje teraz v poslednej dobe, je najhoršie, čo som doteraz videla. Viem, že je transformácia a mení sa systém, ale v poslednej dobe sa neskutočne zle ľudia správajú ku zvieratám, veľmi im ubližujú, týkajú ich a hlavne v poslednom čase svojich dlhoročných miláčikov a členov domácnosti bez kúska citu vyhadzujú z domu a vzdávajú sa ich. Takto preplnené útulky neboli nikdy. Čo sa to s ľuďmi děje, prečo strácajú cit a hlavne zodpovednosť za tie nemé tváre? Napríklad dvaja ľudia sa idú rozvádzať a psíka, ktorého mali niekoľko rokov doma, dajú radšej utratiť a ani jeden z partnerov nie je ochotný sa oňho postarať. A takýchto prípadov je teraz veľmi veľa, adopcie v útulkoch úplne stoja, ľudia strácajú lásku a cit ku zvieratám. Mohla byste nám prosím verejne Tamarina niečo povedať na otázku človek verzus pes alebo zviera celkovo? Moc vám ďakujem za prečítanie a pochopenie a prajem pekný deň a všetko dobré. Erika."

Tak, Tamarino, otázku jsi slyšela, pusť se do toho.

Tamarina: Zdravím vás všechny, zdravím tebe, Jiří, i když my spolu komunikujeme neustále a tuto otázku už jsem si promýšlela, protože vím, že už jsi o ní mluvil. Už jsme ji i spolu rozebírali. Je velmi důležité si uvědomit, že vy jako lidstvo jste teď došli do určité etapy svého vývoje. O tom už jsme také hovořili. Hovořili jsme o tom, že velmi dlouho byly nízké vibrace. Podívejte se do historie, kterou znáte. Podívejte se v posledních dvou tisících let, co se událo za obrovské zlo, čeho se dopouštěl člověk na člověku, jak jste si navzájem ubližovali. Ale i předtím nemusíme se držet posledních 2000 let. 

A teď se podívejte, co se děje dnes. Vy se vracíte do té původní úvratě, řekněme tomu tak, že vlastně vy si zvedáte svoje vibrace. Tím ale, že se vaše vibrace budou zvedat, ony se nejdříve zvedají ty, které jsou v tom okolním vesmíru, ono to všechno jde nahoru, ať se vám to líbí nebo ne. To je ta rovnováha, o které tak často mluvíme. 

Ale vy potřebujete nějaké jakoby kulisy na cestě v tomto světě. A zvířata, která berete jako věci, která berete jako něco, co vám patří, tak vlastně se dobrovolně nabízí k tomu, abyste ukázali, jak vaše vibrace rostou. No a samozřejmě, pokud vy to neustojíte, pokud se k zvířatům nezačnete chovat slušně, nezačnete se k nim chovat vlastně jako rovní k rovným, tak to budete neustále opakovat, ale budete si sami vytvářet takové situace a budete pociťovat, že k vám se bude vaše okolí a potažmo vaši blízcí, které milujete, tak se k vám budou chovat stejně, jako vy se chováte k těm zvířatům. 

Možná to zní divně, možná to zní neskutečně, ale vy v tuto chvíli vlastně projektujete to, co je uvnitř vás. A ta zvířata, která jsou čista, oni nemají v sobě žádnou zášť. Oni nemají proti člověku vůbec nic. Oni mají pouze nějaký svůj program, nějaké své programové nastavení, to znamená, když narazíte třeba na zlého psa, který vás pokouše, on není zlý ve skutečnosti, on má nějaké programové nastavení, kterého se pouze drží. 

To znamená, člověk v něm třeba vyvolal strach, člověk mu třeba ublížil. Pes se sem narodí znovu a narodí se do takové rasy, která dokáže člověku vzdorovat a dokáže ho i třeba udolat. To znamená, že lidé, kteří ubližují v tuto chvíli zvířatům bez hlubšího uvědomění, bez toho duchovního poznání, tak vlastně dojde k tomu, že si budou muset toto neustále připomínat a budou dostávat ty rány, které dostávají. 

Proto se nezastavujte nad tím, že je zvířatům tolik ubližováno. Oni na to přistoupili dobrovolně, to znamená, vy je můžete litovat, ale vy v první řadě se poučte z toho, co vidíte okolo sebe a nastavte si v sobě, jak vy se k nim chcete chovat. A přijímejte je jako láskyplné bytosti. 

Pochopte, že lidé jsou jedna rodina. I když každý žije jinde, i když se navzájem ani neznáte, ale jste jedna rodina. A teď si představte, že do té rodiny přiberete i vlastně svého pejska, své zvíře, které milujete, kterému chcete něco věnovat, ale takto byste měli do své rodiny přijmout i ostatní zvířata nebo cizí pejsky, protože v momentě, když se k nim budete chovat slušně, tak je vidět, že vy zvyšujete svojí vibraci. Vy zvyšujete ten svůj duchovní potenciál. Vám ta duchovnost roste. 

V momentě, když si toto nebudete uvědomovat a budete se neustále zaobírat tím, že budete třeba zvířatům ubližovat a budete je brát jako podřadné, tak vy jste teprve na začátku své cesty. Vy k tomu dříve či později určitě dospějete. I ten poslední z posledních k tomu jednou dospěje. Ale je potřeba, abyste si uvědomili, že na vás záleží, kdy. 

Vy máte nekonečné množství času, protože se budete neustále vyvíjet. Ale vy si tvoříte svoji realitu a teď si dejte otázku, chcete být šťastní, nebo chcete být nešťastní a ve stálých problémech? A co kdybyste začali právě třeba vztahem ke zvířatům, když vám to nejde s lidmi? A najednou pocítíte, že zvířata se k vám chovají také jinak. 

A pocítíte to třeba tak, že jak začnete skutečně milovat zvířata, tak najednou se z vašeho života vytratí třeba zlí psi, když budete milovat ty hodné, tak ti zlí buďto se vám vyhnou, protože vy si je energeticky nepřitáhnete, anebo se k vám budou chovat slušně, protože z vás ucítí slušného člověka. Ucítí z vás tu vysokou vibraci. Takhle to také funguje. 

Jiří Lexa: No, tak to je skvělý, Tamarino. A můžeš mi teda říct ještě, protože tady v dotazu bylo, že lidé se třeba rozvádí a potom vlastně dají toho psa pryč, tak, řekni k tomu něco, protože to je taky docela zajímavý. To je taky docela sobecký... 

Tamarina: Není to sobecký, je to stav zoufalství, protože proč se lidé rozvádí? Protože si nevědí rady sami se sebou. Nevědí si rady sami se sebou a myslí si, že tím zdrojem toho zla v jejich životě, je ten druhý. Ale ve skutečnosti pouze oni mají nějakým způsobem možnost ovlivnit sami sebe. 

Jiří Lexa: Tzn., že člověk, když se teda rozvádí nebo rozchází ve vztahu a ten vztah mu jednoduše nevyhovuje, tak, že tam jakoby má radši zůstat? Jestli to dobře chápu. 

Ne, to jsi mě špatně pochopil. Je o tom, že pokud člověk zjistí, že ten vztah není ten správný, že to prostě nemůže fungovat, tak z toho ale může vystoupit a být tím člověkem, který si zachová to své lidství. To znamená, že pouze odstoupí z toho vztahu, to znamená, rozvede se, rozejde se, ale v případě, že ten druhý toho pejska třeba nechce, tak si ho jednoduše vezme, tak prostě na sebe vezme tu zodpovědnost. Řekne si, já jsem se rozhodl vystoupit z toho vztahu a přijímám všechny důsledky, protože to je ta zodpovědnost za svůj vlastní život. 

Jiří Lexa: To chápu, to znamená, že v tomto okamžiku se vlastně člověk musí nějakým způsobem postarat o to své okolí. 

No jistě, tak jak to udělá s dětmi, když se dva rozejdou, tak jak to udělají s dětmi? Dají je utratit? Asi ne, že jo.

No, to nedají, no...

To znamená, že ty se musíš podívat těmito očima, abys viděl, že lidé musí přijmout tu zodpovědnost za to své okolí, protože vy jste si toho pejska na sebe připoutali. On vás miluje, on nepočítá s tím, že byste mu mohli ublížit a pokud ten druhý člověk není třeba ještě na takové vibrační úrovni nebo ještě tak duchovně nepovyrostl, tzn. ten druhý, který třeba už toto vnímá, by měl toho pejska přijmout a říci zůstane se mnou. Ale určitě jsi zažil nebo jsi slyšel o příbězích, že když ho chtěl jeden, chtěl ho druhý právě naschvál a naopak, když ho jeden nechtěl, tak ho nechtěl druhý a naschvál ho dali utratit. Slyšel jsi o takovém případu? 

No já jsem slyšel o tom, že toho psa si přetahovali a vlastně se nemohli dohodnout, u koho bude a vlastně jako o dítě se o něj táhli. 

No, a to je ono. Oni místo, aby řešili sami sebe, aby řešili to, co bude u nich samotných dále, jak porostou, tak oni dávají jeden druhému najevo vlastně tu vinu. Dávají jeden druhému najevo, že on za to může, ale ve skutečnosti to tak není. Proto jsou plné útulky, a proto by i ti, kteří jsou již na tom trochu lépe, jak materiálně, tak ale i duchovně, tak by měli podporovat tyto instituce, protože skutečně pro ta zvířata je to jediná možnost, jak se zachránit a jak mít i třeba naději na nový domov, na nového člověka, který ho bude milovat, který bude vlastně pro něj tím jeho novým domovem a tím jeho novým ochráncem. To znamená, každý člověk, který má tu možnost, tak by měl podporovat tyto útulky, protože právě ti lidé, kteří se starají o tyto pejsky, mají velké srdce a chtějí i těm pejskům pomoci. Nestarají se o to, jestli ten pejsek půjde utratit, nebo jestli se bude někde potulovat, ale oni mu chtějí pomoci, oni mají jediný cíl, pomoci tomu pejskovi. 

Problém je, že ve vašem světě dneska stále vítězí ta honba za penězi a mnoho lidí radši pojede čtyřikrát na dovolenou, místo aby si řekli, že pojedou jenom jednou a třeba ten zbytek peněz dali na takovéto útulky nebo na něco jiného, co může pomoci vám a společnosti. Vždyť vy jste už zapomněli na to, že žijete ve společnosti, kterou musíte budovat a ti pejsci vám to zrcadlí. 

Pejsci i kočičky, zvířata vůbec, které máte, s kterými se máte něco naučit, tak vám zrcadlí, že vaše společnost musí držet pohromadě. A pokud se to nenaučíte, tak se rozpadnete. Rozpadají se rodiny, vidíte to okolo sebe. Rozpadají se vztahy, vidíte to okolo sebe. A dokud si nevyřešíte každý vztah sám se sebou, tak se to bude tímto způsobem bortit a zbourá se vám civilizace, jako se zbouraly civilizace již mnohokrát, protože si lidé nedokázali v první řadě vyřešit své vlastní vztahy. A toto vám ukazují ta vaše zvířátka.

Jiří Lexa: No, tak Tamarino, tak já teda moc děkuju. Já doufám, že jsme paní Erice odpověděli. A když už jsme u tohoto dotazu, tak mám tady ještě jeden dotaz. Tohoto tématu - vztahu člověka a psa - se týká právě otázka od paní Michaely Kolaciové, která se ptá: 

"Včera mi zemřel pejsek, byl to můj dlouholetý parťák, byl mi oporou ve chvílích nejtěžších. Nemůžu to pojmout, bolest je veliká a já nevím, zda jsem udělala dobře, když jsem ho nechala jít, trápil se nemohl chodit. Prosím, jak se postavit k těmto velkým bolestem? Kam odchází zvířátka a můžeme jim pomoci, aby třeba jejich další inkarnace byla lidská? A co dělat, když máte pocit, že vás stíhá jedna rána za druhou, i když se sebou pracujete a snažíte se mít pozitivní myšlenky. Kde dělám chybu? Moc děkuji za odpověď." Tak, Tamarino, co ty na to říkáš?

Tak nejprve k těm pejskům. Uvědomte si to, co jsme tu již řekli: oni vám pomáhají něco pochopit. Vy tím, že mu umožníte odejít, tak vlastně si budujete vztah sama k sobě. V tom, že ztrácíte závislost, protože závislost je jedna z nejsilnějších emocí, která vám může zapříčinit třeba manipulaci. Jak se stanete na něčem závislí, tak vám to může, bohužel, dopomoci, že jste manipulovatelní. A vy, pokud si řeknete, že tomu svému zvířátku dopřejete důstojný odchod, dopřejete mu, aby už nemělo bolesti, aby odešlo tam, kam má odejít, tak uděláte jedině dobře. 

Ale vy máte v tu chvíli tu obrovskou lítost a ten problém vlastně sami se sebou. A to si uvědomte, protože tam není problém vůči tomu pejskovi, tam je problém vůči sobě samotným. To je nutné si zpracovat. A právě i v případě zde paní Michaly se toto měla tímto odchodem naučit, anebo se v tom alespoň posunout, protože až bude mít dalšího svého pejska, tak to může dopadnout podobně nebo stejně. 

Ale bude se to opakovat do té doby, dokud ona nepřijme, že ten pejsek prostě byl její součástí, že spolu něco zažili a že v tuto chvíli to jednoduše končí. Víte, že i svým nejbližším lidem, kteří jsou okolo vás, ať už to jsou rodiče, děti nebo nějací velmi blízcí anebo i vzdálenější, tak nepřejete žádnou bolest. Přejete jim důstojný odchod z tohoto světa, to znamená, dopřejte to i těm zvířátkům. 

Oni odchází stejně jako vy do toho kvantového pole, ale jsou tam v té nehmotné podobě, jíž tam jsou v té energetické podobě, jako to jedno společné vědomí tak, jak tam budete vy, až opustíte vaše tělo. A zase se navracejí. To, jestli se vrátí zvíře, nebo konkrétně pejsek, jako člověk, to bude trvat zřejmě ještě nějakou dobu, protože i v tomto případě je určitý vývojový řetězec, který musí každé vědomí, každá duše, projít, protože to není o tom, že si rozhodnete tak, že přijde váš pejsek jako člověk. To je vaše ego, které to chce. Ale ten pejsek má svoji cestu. Tzn., on měl zažít třeba láskyplného majitele nebo láskyplného člověka, který mu dává lásku. A teď bude postupovat dál a bude tu lásku už mít v sobě ve svém DNA zapsanou napořád. Tam už to nikdo z toho nevymaže. Proto všechno, co zvířátkům dáváte, a nemusí to být jenom při jejich odchodu, ale kdykoliv, už jenom to, jak se k nim chováte, jestli je uhodíte, nebo jestli jste na ně zlí anebo naopak, jestli jim dáváte lásku. To se všechno zapisuje do jejich DNA, ale i do vaší. Tzn. vy si to nesete, a tak už se k nim budete chovat. 

A pokud je to v tom pozitivním, to znamená zvyšující vibrace, tak vám to bude přinášet obrovský prospěch a pokud ne, tak budete narážet na situace, že se naučíte ty vibrace zvyšovat. To znamená, že vy to stejně přestanete dělat, pokud jste na zvířátka zlí a pokud je třeba nemáte rádi. Ale uvědomte si, oni vás to učí. A když vás to učí, tak vlastně si musíte uvědomit, že si to musíte prostě jednoho dne přijmout. 

Takže v tuto chvíli, když vám odejde vaše milovaná bytost, ať je to pejsek nebo jiná domácí bytost, tak zkrátka ji pusťte. Pusťte a nechte ho odejít a udržte si tu krásnou vzpomínku, anebo to můžete nahradit tím, že si vezmete dalšího takového tvora a tento tvor vám to mnohonásobně vrátí. Hlavně ničeho nelitujte a nebraňte těmto zvířatům v odchodu.

Jiří Lexa: No, Tamarino, tak to je dobrý, já si myslím, že jsme zodpověděli asi všechno. Ještě se paní Michaela ptá na to, že ji stíhá jedna rána za druhou a jak mít pozitivní myšlenky, ale to bych asi nechal na jiné téma. Nebo chceš k tomu něco říct?

Určitě. Důležité je, aby si sama paní Michaela hledala to nejlepší ve svém životě, to znamená, psát si své sny, své tužby a soustředit se na to, co ve skutečnosti opravdu chce, tak jak ty to říkáš. Protože v momentě, když si nebude sama pracovat se svojí myslí a nechá to jenom tak být, tak si představte, když nepracujete se svojí myslí v tom pozitivním slova smyslu, to znamená, nenamáháte ji tím pozitivním směrem, tak co se stane? Začne ochabovat a začnou se na ni lepit ty negativní myšlenky a do těch se budete neustále víc a víc jakoby motat a budete se do toho víc zapojovat, budete jimi víc pronásledováni. Ale v momentě, když začnete s tou myslí cvičit, tak najednou vám vše bude chodit úplně v pohodě, samo. A začne se váš život jakoby rozzařovat. To je stejný, jako když se stane to, že přestanete používat nějakou část vašeho těla. Zkuste přestat používat třeba ruku, tak za určitou dobu v ní nezvednete ani hrneček kafe, protože tu ruku jednoduše budete mít odumřelou. A tak je to s vaší myslí, takže paní Michaelo, je třeba pracovat na své mysli.