Proč někdo trpí Alzheimerovou chorobou?

V Klubu Hovory s Tamarinou probírá Jiří Lexa s jemnohmotnou bytostí Tamarinou různé otázky, které jí klade on či členové klubu. Přinášíme textovou verzi nahrávky, která je pod číslem 116 k dispozici se spoustou dalších právě těm z Vás, kteří tvorbu těchto nahrávek chcete podpořit a přidat se tak k naší klubové komunitě. Děkujeme.

Jiří: Dnešní dotaz na Tamarinu opět přišel od vás, posluchačů. "Vážení a milí, pane Jiří a Tamarino, velmi mne zaujala otázka zapomínání u starých lidí a tímto děkuji za otevření tohoto tématu. V návaznosti na tuto tématiku prosím o zodpovězení otázky, jak je to s Alzheimerovou chorobou. Jaký je důvod vzniku? Lze těmto lidem nějak pomoci? Mnohokrát děkuji. Děkuji za to, že jste, s láskou Klára Pilková." 

Tamarina: Krásná otázka. Důležité je si uvědomit, jak žijete každý svůj život. Někteří žijete hekticky, někteří jste v klidu, ale většina v této době jste tlačeni do stále větších a větších obrátek. Určitě mi dáte za pravdu. A teď se podívejte, proč mnoho lidí začíná trpět Alzheimerovou chorobou. Já vím, že to byla až jakoby v návaznosti otázka, ale já tím začnu. Mám k tomu důvod. 

Pochopte, že lidé, kteří jsou přetížení tím životem, tak neměli dostatek času na svůj jakýsi duchovní posun, spíš na jakýsi duchovní růst, na jakési přijímání duchovních informací. A tito lidé v okamžiku, kdy začnou trpět touto chorobou, tak jakoby začnou vypouštět to nedůležité ze svého života a začnou se věnovat sami sobě. Začnou být více sami se sebou. Ačkoliv se to nezdá, jsou více v přítomném okamžiku, protože oni neřeší, kde jsou, s kým jsou, kdo jsou, ale řeší jenom to, že jsou. A v okamžiku, kdy procitnou, tak se vrací do toho původního svého nastavení. 

Jejich okolí se pro to trápí, ale vždy je to pouze otázka úhlu pohledu, protože když budete mít rodiče, který má Alzheimerovu chorobu, je to určitě velmi nepříjemné, ale zkuste se na to podívat z druhé strany. Ten člověk je svým způsobem šťastný, je v klidu. Vlastně on nic neřeší. A to je přesně ono. 

A proč lidé zapomínají? No, protože oni též chtějí nějakým způsobem opustit ten svůj životní shon, ten život, který je pro ně tak zatěžující a chtějí něco uvolnit. A teď si představte, když máte najednou prázdnou hlavu a věnujete se jenom tomu, co je tady a teď, tak zjistíte, že vy vlastně nemusíte udržovat ve své paměti nic jiného. A tak to mají tito staří lidé. 

Já vím, že se to velmi špatně chápe, obzvlášť lidem, kteří jsou zaměstnaní, kteří se třeba o tyto lidi se ztrátou paměti musí starat nebo jsou v jejich blízkosti, někdy mohou být i ohroženi, protože takový zapomnětlivý člověk může skutečně napáchat hodně škody. Ale pochopte, že s pamětí můžete mít problém i vy, až se jednou rozhodnete, že už vás tento svět nebaví, ale ještě chcete něco tady zažít, ještě se chcete tady něco naučit, ještě chcete tady něco pochopit. 

A proto se vždycky zamyslete nad tím, jestli budete hodnotit nebo soudit lidi, kteří jsou třeba sklerotičtí, jak jim říkáte vy. Ono samozřejmě to je velmi široký pojem, ale zkrátka lidi, kteří zapomínají, tak ještě nemusí být špatní, nemusí být nějakou hrozbou pro vás, ale samozřejmě, že mnoho lidí to irituje, protože řekněte něco zapomnětlivému člověku a on vám za chvíli dá tu samou otázku... Ale vraťte se tam, kde jste byli jako děti. Sice jste si pamatovali, ale jako děti jste si ověřovaly, jako děti jste se ptaly na jednu věc třeba desetkrát, než jste ji pochopily, než jste si ji zafixovaly. 

A ti staří lidé to mají podobně. Staří lidé naopak mají v sobě hodně moudrosti. A všimněte si jedné věci, oni zapomínají většinou krátkodobě, ale když se jich zeptáte na něco z jejich mládí, z jejich života, na nějakou moudrost, tak vám dokáží odpovědět velmi zajímavé věci. Takže hledejte i u těchto lidí pozitivní věci v jejich zapomínání. 

A co se týče té Alzheimerovy choroby, tam samozřejmě si to ti lidé vybírají. To není v možnostech jejich okolí, aby tomu zabránili, není ani možné této chorobě předejít, pokud si to jejich duše vybere. Takže nebojujte s touto chorobou, ale zároveň mějte obrovský soucit pro tyto lidi a věnujte jim svoji pozornost a věřte tomu, že tím, že vás třeba nepoznávají, tím, že vám nedávají tu pozornost, tu svoji energii, tak že to není vůbec namířeno proti vám nebo že by to jim nějakým způsobem mělo škodit. Tak to vůbec není. Oni prostě si řeší svoji další životní etapu. 

Takže tímto způsobem se na to soustřeďte a uvidíte, že to bude pro vás mnohem jednodušší, přijímat právě tyto lidi s touto poruchou, ale i samozřejmě s dalšími poruchami. Já si myslím, že v tuto chvíli jsem vyčerpala tuto otázku a přeji vám, abyste měli s touto zkušeností co nejmenší setkání nebo respektive, aby vás to nepotkalo, ale zároveň, abyste věděli, že i toto patří do lidského života a je to přesně pro toho, kdo si to vybral.

Mohu říct příběh jednoho člověka, který byl velmi takový bezohledný, myslel jenom na sebe, snažil se být všude jako první, snažil se být všude jako ten nejlepší, potrpěl si na to, že se o něm všude mluvilo, že jeho všude vychvalovali, že jeho chválili a on byl ve svém oboru velmi dobrým odborníkem, nicméně když mu bylo nějakých 70 let, tak začal trpět touto Alzheimerovou chorobou a vlastně všechno, co za ním bylo do té doby, tak jakoby nebylo, protože on už to vlastně ani nevěděl. A víte, proč to bylo? Protože se věnoval něčemu tak naplno, že nedokázal přijmout do svého života i jiné aspekty života. Proto mu přišel do cesty tento problém. Takže od tohoto okamžiku se i na ty lidi dívejte právě tak, že oni si něco řeší, že jsou v další etapě jejich života.