Kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má?

Jak tomu rozumět? Proč taková nespravedlivost? Proč se neměří všem stejným metrem? Takže bohatým bude ještě přidáno a chudí přijdou i o to poslední, co mají? To je ta boží spravedlnost?

Čtenáři těchto řádků nepochybně vědí, že svou budoucnost si tvoříme ze svých nynějších myšlenek. Pokud se tedy soustředíme na hojnost, přitáhneme si do života více hojnosti. Pokud se zaměříme na nedostatek, přitáhneme si ještě větší nedostatek. 

Je tedy uvedený citát o zákonu přitažlivosti? To by ale nebylo možné si svými myšlenkami vytvořit ideální budoucnost, ale rovnou bychom byli odkázáni na takovou budoucnost, jakou žijeme současnost. Co tady nehraje…?

Jestli ono to náhodou nebude o vděčnosti… O té základní ingredienci našeho štěstí. Co kdybychom ji do citátu doplnili?

"Kdo má vděčnost, tomu bude dáno a bude mít ještě víc. Kdo nemá věčnost, tomu bude odňato i to, co má." 

Zdá se, že záhada je vyřešena a skládačka doplněna… Kdo je vděčný, doslova otevírá dveře veškeré hojnosti. Vděčnost ji přitahuje jako magnet a ona proudí. 

Možná namítnete, že sotva vyžijete a s tímto "materiálem" se těžko dá pociťovat nějaká vděčnost. V pohodě, pokud to nejde, nic se neděje. Nemusíte být vděční. Nikdo po vás nechce, abyste naplnili první část uvedeného citátu. Pokud vás láká naplnit spíše druhou část, je to vaše volba. Je to dokonce mnohem snazší cesta. Nemusíte dělat vůbec nic. Nemusíte nic měnit.