Váš život nikdo posuzovat nebude, vyhodnotíte si jej sami

V Klubu Hovory s Tamarinou probírá Jiří Lexa s jemnohmotnou bytostí Tamarinou různé otázky, které jí klade on či členové klubu. Jak odpověděla na tento dotaz?

"Kdo rozhoduje o tom, co je zvládnuté a nezvládnuté, nebo zvládnutá a nezvládnutá životní zkušenost, kterou tu pak v inkarnacích do zblbnutí opakujeme třeba 1000 let? Kdo má to právo mě soudit a na základě čeho?"

Tamarina: Z této otázky vyplývá, že v tomto okamžiku, kdo se ptal na tyto věci, tak vlastně nechápe princip toho vesmírného života a toho tvoření, nechápe zákony, protože v tuto chvíli je inspirován pouze vlastním egem, které vám neustále opakuje, že vás někdo bude soudit, že vás někdo bude hodnotit, ale ve skutečnosti vás nikdo nehodnotí.

Nikdo vám neřekne, že jste něco zvládli nebo nezvládli, protože po odchodu z hmotné reality vy si sami vyhodnotíte, jestli jste ten život vykonali tak, jak jste si představovali. 

A to, co je zvládnuté nebo nezvládnuté, to je ve skutečnosti hodnoceno jinak pouze z vaší strany, když jste právě pod nadvládou třeba nezvládnutého vašeho ega. Na druhou stranu, když jste v jemnohmotném světě, tak tam jste v rovnováze a jste v pozici bezpodmínečné lásky a hledíte na to zcela jinak.

Proto vás nikdo nebude soudit, nikdo nebude o vás rozhodovat, ale vy si sami nastavíte, co potřebujete ještě k svému dalšímu posunu si vytvořit, dosáhnout, co potřebujete pochopit. 

Takže už jednou provždy pochopte, že nikdo vás nesoudí. Nejdete do žádného očistce, jak si často namlouváte, ale jdete do této reality, do tohoto jemnohmotného světa a tam se pouze věnujete sami sobě nejprve, protože vy si vyhodnocujete sami, co pro vás bylo v pořádku zvládnuté, co jste nezvládli. Soudit vás nemá právo nikdo, ale soudíte se většinou vy v hmotné realitě pod nadvládou opět vašeho ega. 

Ačkoliv to stále opakuji, tak je to pro vás důležité pochopit, že to, že máte potřebu se k něčemu vyjadřovat, něco posuzovat, něco hodnotit, něco soudit, to je vaše práce teď na zemi a uvidíte, až se vrátíte zpátky do té jemnohmotné reality, že mnohdy se budete divit svému názoru na to, že se budete hodnotit láskyplně.

V tuto chvíli se mnohdy kritizujete zcela zbytečně a zcela zbytečně nad sebou lámete hůl, ale věřte tomu, že i to je potřebné k vašemu vývoji. Takže nerozhoduje o tom, co zvládnete a nezvládnete nikdo. A nikdo nemá právo vás soudit a nikdo vás soudit nebude. To si uvědomte.