Nahlédnutí do jemnohmotného světa

Čtenáři našeho blogu jsou již zvyklí, že když jde o článek s Tamarinou, najdou jeho audio verzi v Klubu Hovory s Tamarinou. Pokud tedy nechcete trávit spoustu času čtením našich příspěvků, staňte se členy Klubu a můžete si je poslouchat tak, jak vznikly. Tento článek je textovým přepisem povídání Jiřího Lexy s jemnohmotnou bytostí Tamarinou, s níž se umí propojit a které pokládá své nebo Vaše otázky. Tentokrát bylo docela veselo...

Jirka: Dobrý den, drazí přátelé, mám další rozhovor s Tamarinou a dnes máme samé dobré rozhovory spolu, a proto si myslím, že bude i nadšená, když jí dám otázku, která už tu zřejmě zazněla, ale já už se v tom nějak ztrácím, takže já ji radši dám, aby mě pak posluchač nebo posluchačka nepranýřovali, že jsem jejich otázku nezodpověděl. Takže Tamarino, dobře poslouchej, je to jedna otázka: "V jaké žiješ realitě? Mohla by s nám ji popsat podrobněji? Co tam děláš? Jaké máš zájmy? Jaké máš přátele? Jaké máš problémy? Co je tvůj úkol? Jsi šťastná? Na co se těšíš?"

Tamarina: Jiří opět srší humorem.

Jirka: Ano, to byla exkluzivní a ukázková jedna otázka.

Tamarina: Nedivím se, že pokud máš takovéto sklony k informacím, tak že ti všechno trvá tak dlouho, protože ty z každé informace jsi pak schopný udělat román. Jestliže toto je jedna otázka, tak jsi skutečně genius.

Jirka: No, já vím, já jsem tě chtěl trošku potěšit a pobavit. Tak to vezmeme postupně. V jaké žiješ realitě? 

Tamarina: Již jsme o tom hovořili. Můj jemnohmotný svět je stejný jako váš jemnohmotný svět, ve kterém se nacházíte. Jen s tím rozdílem, že já v tuto chvíli nevyužívám své ego, které využíváte vy. Proto v mém podání jsou určité věci trošičku jiné. Můžu se vám zdát, že můj přístup k životu je takový strohý, ale ve skutečnosti to není zas tak pravda, protože já si skutečně v té mé realitě, kterou si zde tvořím naprosto stoprocentně, tak si v ní užívám a já se mohu ocitnout i ve vaší realitě. 

Já se můžu ocitnout v kterékoliv realitě, ale pouze jako jemnohmotná bytost. Já nemám v tuto chvíli tu možnost toho vašeho hmotného těla. Ale vy, až pochopíte, že budete žít v realitě, v které vy se rozhodnete, tak z toho budete nadšeni, protože vy si můžete tvořit a máte k tomu svá hmotná těla, tak to využívejte. 

Takže já žiji v realitě jako vy, ale nemám hmotné tělo a moje realita může být každou chvilku jiná, pro kterou se rozhodnu. To vy bohužel neumíte a musíte se k tomu pouze navrátit.

Jirka: Já děkuji, ale abych řekl pravdu, můžeš nám to ještě říci trošku polopaticky, aby to bylo jasné i lidem, kteří si nedokáží představit, co je to třeba ta tvorba reality. Tak v jaké jsi teď v tuto chvíli realitě?

Tamarina: V tuto chvíli jsem v realitě, kde jsou dvě okna, podkrovní prostor, jsou tady přikryté varhany nebo přikryté klávesové nástroje, je tady hrneček na stole, hodinky...

Jirka: Počkej, ty popisuješ moji pracovnu.

Tamarina: Ano. To je moje realita v tuto chvíli.

Jirka: Dobře. A můžeš nám říci teda, v jaké realitě budeš, až spolu dohovoříme? 

Tamarina: To ještě nevím. Já žiji v přítomném okamžiku a v tuto chvíli jsem v tvé realitě, takže to je i velmi těžké vám v tuto chvíli říci, kde já budu, ale v momentě, když se na mě napojíš, tak já okamžitě jdu a snažím se kopírovat tvoji realitu, abychom si byli co nejblíže, abych měla co nejpřesnější informace, abych dokázala určitým způsobem i vnímat přesně to, co ty mi chceš sdělit. Vy to máte i trošku jednostranné, proto vy nechápete spoustu věcí, které já vám chci sdělit, protože vy jste pouze v té své hmotné realitě a neumíte žít v tom přítomném okamžiku. 

Jirka: Děkuju, ale zase jsi se z toho dobře vykroutila.

Tamarina: Já se nevykrucuji, jenom je to velmi těžké vám to vysvětlit vaší mluvou.

Jirka: Tak se o to pokus.

Tamarina: Dobře, tak v tuto chvíli jsem v tvé pracovně, vidím všechno, co vnímám, všechno, co ty tady máš okolo sebe. Ty to vidíš, já to vnímám. Vnímám tebe, vnímám tvoji ženu, která je vedle v místnosti, vnímám tvůj byt a zkrátka moje realita je v tuto chvíli toto. Až se mě zeptáš na jinou realitu, až budu v nějaké jiné, já ti to sdělím, ale já můžu být v kterékoliv realitě. To je ten jemnohmotný svět, který vy velmi těžko chápete, protože jste fixovaní k hmotě. 

Jirka: No, perfektní, takže jsme se zase nic nedozvěděli...

Tamarina: Proč nedozvěděli? Snažte se uvolnit svoji mysl. Můžu být, kde chci. A v tuto chvíli jsem s tebou.

Jirka: Tak to mě moc těší. Tak já ti dám další otázku. No, tady byla otázka na podrobnější popsání té reality...

Tamarina: Ano, a tu jsem ti popsala. Je tu psací stůl, je tu počítač, jsou tu sluchátka.

Jirka: Ano, děkuji. Popsala jsi mojí pracovnu. A teď: "Co tam děláš a jaké máš zájmy?"

Tamarina: V jemnohmotném světě to není bráno tak, jaké mám zájmy, ale já se neustále věnuji nějakým novým poznatkům. Neustále vnímám určité procesy okolo sebe a tvořím svoji realitu trochu jiným způsobem než vy a vlastně můj vývoj se posouvá dopředu, stejně jako váš. Každá bytost, která roste, tak se neustále posouvá a jedno ze stadií je právě to vaše hrubohmotné pole. 

A to jemnohmotné pole navštívíte v momentě, když opustíte vaše tělo, ale dokud se vracíte ještě do hmotných těl, tak ještě jste vibračně trochu někde jinde. To znamená, vy ještě můžete mít svoje zájmy, můžete mít něco, co vám dělá radost v hmotné realitě, ale mně dělá radost samotné bytí. A to je to pro vás těžko vysvětlitelné. 

Zkuste si sednout na několik hodin, týdnů, měsíců nebo let na jedno místo a seďte tam a radujte se z toho. Patrně se z toho zblázníte, protože ještě nejste na to mnozí připraveni. A je vás velmi málo, kteří by toto zvládnuli. Ale dostanete se k tomu všichni. 

Mé zájmy jsou poznávat sama sebe, poznávat Universum, poznávat univerzální procesy. To je to, co mne posouvá a to jsou ty mé úkoly. A my jsme se s Jiřím domluvili, že pro vás uděláme jedno video, kde vám popíšu, jak já funguju, protože u mě není čas. Já nefunguju tak jako vy, že během dne pracuji a hraji si a dělám to, co mne baví a pak si jdu lehnout. 

Já jsem zde pořád, já nepotřebuji spánek, protože spánek je spojen s vašimi fyzickými těly, takže se to velmi těžko vysvětluje, ale jak k tomu budete trošičku zralejší z těchto našich videí, tak vám dám více informací, protože v tuto chvíli byste to patrně ani nechápali.

Jirka: Dobře. Takže já děkuju a teď se zeptám: Jaké máš přátele?

Tamarina: V tuto chvíli mám nějakého Jiřího Lexu, přítele, tebe, protože komunikuji s tebou. Opět není podstatné, jaké mám přátele. Je podstatné, jak se u toho cítím. I když my jako jemnohmotné bytosti, tedy i vy a pocítíte to, jak opustíte vaše těla, nemáte ty typické pocity pro vaše těla. Vy nemáte pak ty pocity těch různých euforií, depresí, ale vnímáte to trošku jinak a já tebe vnímám jako určitý společný komunikační kanál, který mi může pomoci pochopit některé věci retrospektivně, protože i já byla v určitém okamžiku ve vaší realitě a některé věci, které vyhodnocuji, tak já díky tomu, že spolu vedeme ty naše rozhovory, ty nezveřejněné rozhovory, tak já spoustu věcí chápu. A řekli jsme si, že určité věci z našich rozhovorů nebudeme zveřejňovat, protože i mnoho lidí by je nepochopilo a možná by byl Jiří i za blázna. 

Jirka: Děkuju, já myslím, že už jsem, ale půjdeme dál. "Jaké máš problémy?"

Tamarina: Problémy máte vy. Já hledám neustálá řešení a postupy vpřed, takže mne se problémy netýkají.

Jirka: Děkuju. "Co je tvůj úkol?"

Tamarina: Můj úkol je, zpracovat svůj vlastní vývoj a posunout se. Stejně jako váš úkol. Ale vy jste na své vlastní úrovni a já jsem na své vlastní úrovni.

Jirka: Děkuji. "Jsi šťastná?"

Tamarina: Ano. Já jsem šťastná neustále, protože mi to umožňuje mé bytí a u mne nejsou emoce jako u vás, já pociťuju neustále bezpodmínečnou lásku a pocit štěstí, který ale není stejný jako u vás. Já nepotřebuju se smát, já nepotřebuju mít různé projevy štěstí, mně stačí, když ho jenom energeticky vibračně vnímám.

Jirka: "Na co se těšíš?" Zajímavá otázka.

Tamarina: To je opět otázka spojená s budoucností a v je mnoho hmotném světě budoucnost není. Takže já se těším z toho, že jsem teď tady, že jsem teď s tebou, že teď s tebou komunikuji, že mohu tu být a uvědomovat si moje pocity, tvoje pocity, tvoje myšlenky, moje myšlenky. A můžu to určitým způsobem konfrontovat. A to je to, ne na co se těším, ale z čeho se v tuto chvíli těším.

Jirka: Tamarino, já děkuji. Za těchto hodně otázek dáme ještě jednu otázku.

Tamarina: Ano, to bys nebyl ty, aby jsi nedělal humor za každou cenu, že?

Jirka: Ano. Ono to vychází i z mého skrytého zranění, takže já jsem si toho vědom, že já občas dělám humor za každou cenu, ale jsem rád, že to tak bereš. A proto ti položím další otázku od posluchače či posluchačky: "Proč je pro nás těžké přijímání těch negativních věcí, vlastností a sebe samotných?"

Tamarina: Ono to není těžké, vy si to pouze těžké děláte. Neexistují žádné negativní věci, negativní vlastnosti a vůbec není těžké přijmout sebe sama. Vy jste pouze odkloněni vaším egem na zdánlivě jednodušší cestu, abyste se nemuseli zatěžovat bolestivými tématy, protože ta evoluce někdy je prostě bolestivá, i to poznání je někdy bolestivé, ale v momentě, kdy uděláte ten krok a zjistíte, že to vlastně není bolestivé, že tam je bolestivý ten pocit toho vstoupení do těch negativních témat například. A v momentě, když to projdete, tak zjistíte, že jste úplně v pohodě a že jste se diametrálně posunuli.

Takže ono to není těžké přijímat, ale ono je těžké přesvědčit vaše vlastní ego, aby vám dovolilo pracovat na sobě, pracovat se svými vlastnostmi, které považujete za negativní, ale ony nejsou negativní. Vy třeba můžete být nenávistní ke svému okolí, ale je to proto, že vy se snažíte odtrhnout od své nenávisti. 

A v momentě, když přijmete svoji nenávist a řeknete si ano, mám na ni právo, moje nenávist je mojí součástí, tak se najednou stane, že vy přestanete být nenávistní, protože vy si uvědomíte, že na to máte ve skutečnosti právo a ta nenávist se vám přestane zobrazovat v tom vašem životě a pokud chcete pracovat sami na sobě, tak si dovolte pracovat třeba pět deset minut každý den a postupně to navyšujte. 

Udělejte si nejdříve návyk z těch prvních pěti deseti minut a říkejte si třeba jenom afirmace na začátku, které programují váš mozek. Málokdo z vás to však vydrží, protože vaše afirmace vám úžasně můžou změnit život, ale protože to děláte většinou špatným způsobem a Jiří vám o tom může vyprávět hodiny a hodiny, co zažívá se svými klienty, tak vám to nejde ve většině případů jenom proto, že vy nevydržíte. Proto si nestavte do cesty něco negativního nebo neoznačujte své vlastnosti, že jsou negativní, ale snažte se vždy začínat od menších dávek a přidávejte si a uvidíte, že se vám to bude dařit.