Lidé se chovají jako umělá inteligence

Humbuk kolem umělé inteligence a jejích technických možností u mnohých způsobil nadšení, u mnohých zděšení. Přitom my lidé se dnes nechováme o moc jinak než naprogramované počítače. 

Kde jsou ty časy, kdy jsme poslouchali hlas své duše, svého srdce, své intuice... Kdo to dnes umí? Posloucháme rozum, ego, svůj program... Stávají se z nás bezcitní naprogramovaní stroje, doslova uvěznění v síti různých programů, které nás svazují a brání našemu osobnímu rozvoji. 

Stali jsme se ovečkami v konzumní společnosti a poslušně baštíme vše, co nám kdo nakuká. Převlékáme ochotně role podle toho, jak se to zrovna nejlépe hodí, jak se to "vyplatí". 

Nebo jste snad od rána do večera sami sebou a radujete se z života na nejkrásnější planetě ve vesmíru? Tento program bohužel nemá takový marketing, tak o něm spousta lidí ani neví, že existuje a že to je dokonce naše tovární nastavení.

Uvěřili jsme, že musíme chodit do školy, aby z nás "něco bylo", protože bez školy nejsme nic. 
Uvěřili jsme, že když těch škol absolvujeme více, budeme o to více vědět o světě.
Uvěřili jsme, že čím výše se ve společenském žebříčku umístíme, tím lépe se budeme mít. 
Uvěřili jsme, že jsme se narodili proto, abychom celý život pracovali, vydělávali a vydělané peníze utráceli. 
Uvěřili jsme, že je potřeba pravidelně volit politiky, kteří tentokrát už konečně budou jednat v zájmu celé společnosti.
Uvěřili jsme, že je normální chovat se k lidem různými způsoby podle jejich společenského postavení, barvy pleti, věku, pohlaví a jiných "rozdílností".
Uvěřili jsme, že sledováním večerních zpráv jsme "v obraze" a víme, "co se děje".
Uvěřili jsme, že naše vlastní nemoc se netýká nás, ale našeho doktora.
Uvěřili jsme, že problémy jsou od toho, abychom je řešili.
Uvěřili jsme, že musíme říkat to, co chtějí druzí slyšet, co se od nás očekává.
Uvěřili jsme, že je důležité, co si o nás kdo myslí. 
Uvěřili jsme, že děti jsou méněcenné bytosti a chováme se k nim nadřazeně.
Uvěřili jsme, že o lásku je třeba bojovat.
Uvěřili jsme, že lásku dvou lidí musí posvětit kněz nebo úředník, jinak jako by neexistovala.
Uvěřili jsme, že dítě je třeba porodit v porodnici a okamžitě změřit a zvážit.

Uvěřili jsme tisícům dalších programů, o nichž pak často ani nezapochybujeme a nepodrobíme je vlastnímu úsudku.

Naučili jsme se dokonale přehlížet tu všeobecnou manipulaci s naším vědomím, s naší vnitřní bytostí, že sami manipulujeme lidmi okolo nás ke spokojenosti systému. Na štěstí ten systém už dosahuje takových absurdit, že se jeho programy doslova hroutí před očima. Jako by se staré struktury rozpadaly a přibývá lidí, kteří nechtějí být onou umělou inteligencí, která funguje podle programů manipulátorů.

Spousta z nás zažívá reset či restart a vrací se ke svému původnímu továrnímu nastavení. Vrací se k přírodě, k intuici, k citům, k srdci, k lásce... Některým "strojům" to zní samozřejmě úsměvně a neskrývají tendenci nás v té své síti udržet co nejdéle. Síť se ale trhá. Hodně síly všem, kteří se rozhodli se z ní uvolnit. Nejste v tom sami. Užívejte si to!