Kdo omezuje naši svobodu?

V Klubu Hovory s Tamarinou probírá Jiří Lexa s jemnohmotnou bytostí Tamarinou různé otázky, které jí klade on či členové klubu. Přinášíme textovou verzi nahrávky, která je k dispozici se spoustou dalších právě těm z vás, kteří tvorbu těchto nahrávek chcete podpořit a přidat se tak k naší klubové komunitě. Děkujeme.

Jiří: Víte, kde začíná vaše svoboda? Věděli jste, že svoboda nepřichází zvenčí, ale že svobodu musíte mít v první řadě vevnitř, tedy ve svém nitru? A co na to říká Tamarina? O tom si budeme povídat v následujícím rozhovoru. Ahoj, Tamarino. Dnes jsi mi slíbila, že mi něco řekneš o svobodě. Já se tomuto tématu teď chci trošku věnovat víc, protože mnoho lidí si představuje svobodu jinak, než je ta univerzální.

Tamarina: A víš, jaká je ta univerzální? 

Jiří: No, tak já si myslím, že už minimálně po našich společných debatách o ní mám představu, ale právě proto bych chtěl, abys ji dneska trošičku popsala našim klientům a našim posluchačům. Co ty na to?

Tamarina: Já s tím počítám, já akorát v tomto okamžiku jsem se chtěla zeptat tebe, protože ty máš někdy takové zvláštní úvahy. 

Jiří: No, počkej, teďka do toho netahej moje úvahy, protože samozřejmě ty úvahy máme každý nějaké, takže si myslím, že to bych sem netahal, ale spíš mi teda řekni, jak ty se díváš na své pojetí svobody jakožto jemnohmotné bytosti a zároveň, jak vidíš to pojetí svobody u nás? Jako u lidí.

Tamarina: Vezměme to od začátku. Vy jste vychováváni v nějakém prostředí, které vás určitými způsoby limituje. V létě je vám horko, v zimě je vám zima... Když si zapomenete klíče, nedostanete se domů, když máte problém se zamknutím domu, tak máte pocit, že nemůžete odejít z domu, aby vám něco neztratilo...

Když nemáte peníze, nemůžete nakupovat, když nemůžete nakupovat, cítíte se nesvobodní a naopak, když hodně nakupujete, tak vám z toho i hrábne někdy a vlastně cítíte se nesvobodní taky, protože potom máte spoustu věcí, které musíte hlídat a v tom okamžiku vás ty věci svazují. Takže vy jste takoví věční experimentátoři se svobodou. 

Ale spíše bych se snažila vám vysvětlit, jak se zbavit toho pocitu, té věčné nesvobody. Není to tím, že jste v hmotě. Není to tím, že nemáte peníze, takže nemáte svobodu. Tak to vůbec není. Je to v tom, že vy si potřebujete rozmyslet, co v první řadě chcete každý sám za sebe. Co chcete dělat, abyste byli šťastní. Co chcete zažívat, abyste byli šťastní, ale v žádném případě neřešte to, jestli něco máte nebo nemáte. A nespojujte to se svobodou, protože svoboda, to je vlastně pocit, to je pocit, který si můžete a nemusíte udržovat. 

Jestliže vás někdo zavře do temné místnosti a zavře vás tam násilím, no tak si budete říkat, že nejste svobodní. A jestliže vás někdo pošle na dovolenou a zaplatí vám nádhernou destinaci, tak si budete říkat, jak jste krásně svobodní. Pak se vrátíte z té destinace domů a ten dotyčný, kdo vám zaplatil tu dovolenou, po vás bude chtít nějakou protislužbu, protože samozřejmě ve vašem světě se nedělá vůbec nic jen tak náhodou nebo respektive jen tak bez nějakého účelu. 

A teď si představte, že ten člověk bude po vás chtít něco, co je proti vašemu přesvědčení a v tu chvíli si budete připadat nesvobodní. A vy, kteří budete zavřený v nějaké té temnici, jak jsem již řekla předtím, tak se může stát, že se tam během toho svého pobytu, protože budete v temné místnosti, budete tam uvěznění, tak se tam naučíte meditovat, naučíte se tam uvědomovat si svoji skutečnou podstatu, svoji skutečnou hodnotu, svůj skutečný život a najednou zjistíte, že jste vlastně v té temnici svobodní, protože on vás tam sice někdo zavřel, ale vaše vědomí to může chodit, kam chce, může prostupovat, čím chce, tzn. nikdo vám nedal nějaké limity. A ty nemáte nikde, ale vy si je vytváříte. 

Takže pojďme to vzít tak, že se oprostíte od veškerých hmotných potřeb, které máte. To neznamená, abyste se z toho zřekli, abyste si řekli, že nebudete už nic vlastnit. Ne. Ale mentálně se od toho oprostěte. To znamená, že si buďte vědomi toho, co máte, ale zkuste si to třeba nastavit jako takovou pomůcku, což vám prozradím, že to není pomůcka, ale že to je skutečnost, že vy vlastně nic nevlastníte, že vy vlastně nic nemáte, že vy jste přišli do tohoto světa naprosto beze všeho a odejdete též beze všeho, ale žijete v nějaké iluzi, v nějakém domnění, že vlastníte všechno možné a děláte si starosti, kdo to po vás dostane, kdo to po vás zdědí. 

Co kdybyste si to nastavili jinak? To, co máte, tak si užívejte, dělejte si ten život krásnějším, dělejte si z něj ráj na zemi, ale neřešte, co bude, až odejdete, protože až odejdete z toho zemského pobytu, tak vy se budete radovat mnohem více. Vy budete najednou zjišťovat, že jste skutečně svobodní, protože v tom jemnohmotném světě, tady, kde jsem já, tady neexistuje něco, co bychom vlastnili. Tady prostě jsme. Tady máme jenom určitý svůj vlastní pocit, že jsme, že sounáležíme do určitého celku, kterým je vesmír nebo Jiří tomu říká kvantové pole, ale ve skutečnosti jsme jenom jakési vědomí a uvědomujeme si to, že jsme, a to nám stačí k celému štěstí. 

Já sama za sebe mohu říct, že jsem šťastná. Vy, pokud se vám to podaří na vašem zemském pobytu, tak uvidíte, že budete zažívat něco tak krásného a neznamená to, že byste se zřekli doslova těch svých věcí, které máte, ale znamená to, že se zřeknete těch věcí pocitově, tedy nebudete na nich stavět svůj další život, nebudete na nich stavět, že jestli je nebudete mít, že to nepřežijete. Ne, váš život nestojí na ničem hmotném a pokud vám někdo řekne, že něco musíte, tak vy nemusíte nic dělat. Vy nemusíte nikoho poslouchat. Vy můžete poslouchat jenom sami sebe. 

Ale v okamžiku, když začnete hrát různé společenské hry, kterým se říká třeba "chodit do práce", tak vy si dáváte za povinnost v rámci té hry, že budete poslouchat toho svého zaměstnavatele. Žijete v nějakém právním státě, to znamená, dali jste si za povinnost, že budete poslouchat ten stát, že budete poslouchat tu vládu, která vás nějakým způsobem se snaží řídit, ale ve skutečnosti vy nemáte nad sebou nikoho, protože vy jste řízený z Universa. 

Když si toto uvědomíte, tak na vás nikdo nemá dosah. Pochopte, že i kdyby vám teď v tuto chvíli někdo nadřízený řekl, že máte udělat jakoukoliv věc, na které stojí cokoliv - život vaší firmy třeba nebo třeba život vaší země, tak vy se rozhodujete sami, jestli to uděláte nebo neuděláte. A to je potřeba se rozhodnout. 

Jiří: Ty mi chceš, Tamarino, říct, že my v případě, že se pro něco rozhodneme, například třeba neuposlechnout nějaký veřejný nařízení, třeba, jak tady byly ty roušky, jak se musely nosit, spoustu lidí s tím nesouhlasilo, jiní to zase podporovali, to znamená, bylo to tak jakoby roztříštěný a jak to teda je s tím, když by se někdo prostě tomu vzepřel? A tak to i bylo. Tak z toho univerzálního hlediska - je ten člověk svobodný, nebo je nesvobodný? 

Tamarina: Ten člověk je svobodný stále, pokud si to stále dovolí. To znamená, že ten člověk, pokud by si nevzal, jak už jsi to načal, my už jsme se o tom mockrát tady bavili v době, kdy to bylo aktuální, ale kdyby si nevzal třeba tu roušku a musel z toho být vyvozen nějaký postih, který si vaše země zadala, že bude ty lidi nějakým způsobem stíhat za to, že nedodržují tato nařízení, tak by ho musel svobodně přijmout. To, jestli ho naplní, nebo jestli ho nenaplní, to už je další věc, ale ve skutečnosti je to jenom o tom, jak vy se rozhodnete. Takže tady není nad čím přemýšlet. Je důležité si vždy říct, co chcete vy sami. Jaký je váš osobní zájem. Jakým způsobem vy se k dané situaci postavíte. 

Jiří: Dobře. Teď mi dost lidí třeba říká a myslím si, že se to týká také té svobody, že se bojí třeba toho, že by se muselo mobilizovat, protože si někdo někde vzpomněl, že by chtěl válčit, i když my s tím nemáme nic společného, tak prostě naše zákonodárné orgány to dělají tak, aby prostě se to týkalo všech lidí. Co mi řekneš k tomuto? Protože jednou spadáš do toho státu a musíš se mu podřídit. Tak jak to vidíš ty jako jemnohmotná bytost.

Tamarina: To je samozřejmě opět otázkou každého z vás, jak vy se rozhodnete. V případě, že by někoho z vás takto někdo povolal, a to bylo i v minulosti, to není teď v tomto okamžiku, protože pochopte, že to vše, co se vám teď děje, tak vy to jenom opakujete, abyste konečně pochopili, že se těchto her nemusíte zúčastňovat. Takže když někdo byl i v minulosti povolán, tak měl právo si vybrat. Měl právo si vybrat, že buďto teda půjde a bude zabíjet jiné bytosti jenom proto, že si to přeje někdo, kdo v životě zabíjet nepůjde, ale jenom mu to někdo nařídil. Anebo že prostě se vzepře a nepůjde, ale nebude se vzpírat, jenom prostě řekne, není to moje záležitost. A mnoho lidí to udělalo. No, a co se stalo? Někdo měl za to nějaký postih, někdo...

Jiří: No, jako Tamarino, za to se normálně v té době popravovalo, že jo... 

Tamarina: Dobře, ale musíte zase pochopit, že to jsou pořád vaše hry, které vy, když si nepustíte do svého života, tak se vás ani nedotknou, protože v momentě, když takto člověk nesmýšlí, tak se prostě jednoduše nemá čeho bát. Ale když se toho bojí, když smýšlí tak, že se ho to týká, tak už je v té hře zapojený. Proto je důležité si uvědomit, že v momentě, když si řeknete, toto není moje hra, já ji hrát nepůjdu a jednoduše z toho vystoupíte a udělá to 100, 200, 300, 1000, 100 000 lidí, tak najednou zjistíte, že v té hře vás není mnohem víc, než ta hra je schopná pojmout na ty represe. Chápeš to? 

Jiří: No, já si myslím, že to chápu, že my jsme se i spolu samozřejmě o tom bavili, teď je otázka, jestli ti lidé vydrží ten tlak.

Tamarina: No, a to je přesně o tom. Vás to má něco naučit a bude to tady trvat do té doby a ten tlak bude vyvíjen do té doby, než si jednotlivé bytosti u vás neřeknou, já s tím nemám nic společného. V momentě, když ale se rozhodnete do toho nejít, tak sami víte, že otázka života a smrti není tak drastická, jak vy si myslíte. Je to jenom nějaká transformace. A v momentě, když tomu přestanete dávat tu váhu, tak ne, že vám to nebude vadit, ale vás se to nebude dotýkat, protože to prostě už nebudete potřebovat zažít k svému životu, protože to bude jednoduše pochopeno a vy budete mít možnost si udělat další čárku, že jste postoupili o další stupínek dál ve svém duchovním prozření a v duchovním vzestupu.

Jiří: Dobře, takže myslíš si, že ta svoboda je teda otázkou toho, jak se budeme stavět celkově k tomu nebo jak my si to budeme sami udržovat ve svém myšlení?

Tamarina: No, ano. O tom tady celou dobu povídám. Povídám o tom, že vy rozhodujete o tom, jestli jste svobodní nebo nejste. A v momentě, když se pro to rozhodnete, tak buďte a dělejte jenom to, co vás baví. Dělejte jenom to, co vám dělá radost. A to je součást vaší svobody. 

Podívejte se, kolik lidí dělá to, co je nebaví. Chodí do práce, která jim leze na nervy, která je otravuje, která je doslova ubíjí, přináší jim dokonce různé nemoci, protože oni jsou v práci, třeba v kolektivu, který není někdy dobrý a jsou tam jenom proto, aby se uživili, ale nevidí, že kdyby vystoupili z tohoto koloběhu, založili si něco jiného, nějaké své podnikání nebo šli do jiného zaměstnání, že ten jejich život bude o 100 procent kvalitnější, protože mají strach o to, aby se uživili, aby se nějakým způsobem v tom životě neztratili. A to je to důležitý, co se potřebujete naučit.

Jiří: No, tak Tamarino, já moc děkuju a ještě teda bych se k té svobodě zeptal, co bys doporučila aktuálně v tomto dění, co se teď děje okolo nás, co bys doporučila lidem, aby dělali a čemu se věnovali? Myslím teď ve svém duchovním rozvoji. 

Tamarina: V první řadě málokdo z vás pěstuje tzv. představivost neboli vizualizaci. Pokud si budete vizualizovat desetkrát za den svůj vlastní vysněný život, své vlastní cíle, své vlastní radosti, potom se nemusíte obávat něčeho, že vás bude stát do něčeho tlačit, že budete tlačeni do něčeho zaměstnavatelem, ale jednoduše si budete vytvářet svoji vlastní realitu.

Ale v okamžiku, když budete žít z té žité reality, která vás nějakým způsobem uzurpuje, kde pociťujete tlak vlády, kde pociťujete tlak od zaměstnavatele a budete si to brát k srdci a budete se v tom utápět, budete ty trosky, ty oběti, tak se z toho nemůžete nikdy vymanit. To znamená, začněte s jednoduchou věcí nebo s jednoduchou činností, a to je představivost. Začněte si představovat. A o představivosti bychom mohli udělat třeba nějaké další povídání...