Jak je to s vizualizací? Jak při ní neřešit současnost?

V Klubu Hovory s Tamarinou probírá Jiří Lexa s jemnohmotnou bytostí Tamarinou různé otázky, které jí klade on či členové klubu. Přinášíme textovou verzi nahrávky, která je k dispozici se spoustou dalších právě těm z vás, kteří tvorbu těchto nahrávek chcete podpořit a přidat se tak k naší klubové komunitě. Děkujeme.

Jiří: Posluchačka Klára se ptá: "Jak je to s vizualizací? Vím, že když si vizualizuješ, co bys chtěla mít, dáváš vesmíru najevo nespokojenost s tím, co máš a žiješ v budoucnosti a ne v přítomnosti. Člověk by měl být spokojený s tím, co má, a teprve pak ti vesmír dá, co potřebuješ a ne si představovat, co chceš."

Tamarina: Je to trochu jinak, protože v momentě, když vy si vizualizujete a přejete si něco, co se vám líbí, to ještě neznamená, že děláte něco špatného. Tím, že si vizualizujete pro vás příjemné věci, pro vás příjemné situace, příjemné lidi, tak tím ještě nevytváříte žádnou nerovnováhu a naopak tím, že si vlastně představujete, tím, že si vizualizujete, tak tím dáváte určitý impuls tvorbě. Základ vaší tvorby je představivost.

Ale problém je v tom, že většinou lidé vychází z toho, že si něco na jednu stranu přejí, ale na druhou stranu se trápí, že to nemají, nebo že nemají dost peněz, nebo že se jim nedaří v životě atd. A to je přesně ta vizualizace v tom přítomném okamžiku toho negativního. 

A vesmír vám pouze zrcadlí to, co vy si představujete. To, jak vy smýšlíte. Takže v okamžiku, když si budete vizualizovat všechno, co chcete a nikoliv to, co nechcete, takže nebudete věnovat pozornost věcem, které vám jsou nepříjemné, pak se vám ty budou realizovat, budou se vám dít. 

Ale vy mnoho věcí svými myšlenkovými a emocionálními pochody popíráte. Proto je třeba si uvědomit, že jakmile máte jedno nějaké přání, tak mu věnujte neustálou pozornost v tom pozitivním slova smyslu. Jakmile budete chtít například nové bydlení, ale budete si dávat do cesty, že nemáte dost peněz, že nevíte, odkud by se vám mohlo to nové bydlení dostat atd., tak se stane jedna věc, že vy to vlastně popíráte před tím vesmírem a vesmír se nevyzná ve vašem přání, jestli to tedy chcete, nebo to tedy nechcete, když to popíráte a nevíte, odkud by to přišlo...

Nechte to na tom vesmíru. Vesmír je mnohem kreativnější a mnohem moudřejší, než jste vy, tak mu dejte tu šanci, ať vám ukáže, jak krásně tyto možnosti tvorby fungují. A vy se naučte přijímat. Přijímání znamená, že budete pouze čekat a nebudete se upínat, kdy už to bude. A uvidíte, jak se vám to bude rychle realizovat. 

Jiří si přál mít svůj dům přímo v sousedství letiště. Chtěl vlastnit nějakou letištní plochu, aby mohl realizovat svůj koníček, který miluje a dlouho si to přál, dlouho přemýšlel nad tím, kde by chtěl žít, přemýšlel nad tím, jak by mělo to letiště vypadat, přemýšlel nad tím, jaké letadlo by tam chtěl mít a věnoval se kreativním tvůrčím myšlenkám a najednou mu přišla do cesty naprosto ojedinělá nabídka. 

Dostal nabídku, že může se velmi brzy nastěhovat na letiště a vlastně nemusí nic kupovat, nemusí nic zařizovat důležitého pro to, aby měl svůj pozemek nebo si postavil něco. Všechno je to pro něj připraveno a jenom tím, že uvolnil své myšlenky z toho, že nevěděl, odkud přijdou peníze, kdo to postaví, jak to postaví atd. 

A to je přesně to, co vy byste měli dělat. Nechte všechno krásně plynout ve vašem životě, vizualizujte si jenom to, co chcete, a když nevíte, odkud vám něco může přijít a myslíte si, že to nemůže přijít, tak pouze tomu nevěnujte svoji pozornost, vizualizujte si, že to již máte. A uvidíte, že se všechno dostaví do vašeho života přesně tak, jak to má ve vašem životě být.

Jiří: Tamarino, já děkuju. A myslím si, že tato stránka vizualizace, že to je poměrně důležité téma, protože lidé by se měli naučit vizualizovat neustále a měli by si neustále představovat ty své pozitivní sny, cíle, přání. A už slyším někoho, že mi bude oponovat, ale když my máme i ty negativní věci v tom životě, musím řešit každodenní starosti. A co bys třeba k tomu nám řekla? 

Tamarina: Ty víš, co bych vám řekla, protože se spolu o tom bavíme, i když ty máš někdy své negativní myšlenky a rozebíráme je spolu, tak víš, co já ti říkám. Že je pouze tvoje volba, jestli si budeš držet tyto negativní myšlenky u sebe. Jestli budeš tyto negativní věci řešit. Pokud někdo má nějaké problémy ve svém životě, tak je potřeba je vyřešit. A pokud nejdou řešit, tak se s nimi nemůže zaobírat, protože když se s nimi bude dlouho zaobírat, tak se sám zničí. 

Když je pustí, tak vesmír mu nabídne úžasná nová řešení. Takhle to je všechno jednoduché. Není potřeba se soustřeďovat na nějaké velké složité věci, ale je potřeba se soustředit na jednoduchost, kterou vám vesmír nabízí a vesmír vám nabízí opravdu jednoduchost, krásu a to, co vy si sami nadiktujete, ale musíte mu pomoct alespoň v tom, že mu umožníte ten přísun k vám. Takže si to uvědomujte a představujte si jenom ty jednoduché pozitivní věci a těmi těžkými, těmi neřešitelnými nebo těmi nepříjemnými se zkrátka nezatěžujte.

A jestliže někdo oponuje, že se s nimi musí zatěžovat, je to jeho rozhodnutí, ať se s nimi zatěžuje, ale ať nebrečí, že se mu v tom životě nedaří a že je třeba nešťastný, protože on se rozhodl se zaobírat těmito negativními věcmi. 

Jiří: Tamarino, děkuju. Mnoho lidí mi třeba argumentuje tím, že se musí starat třeba o své rodiče. O své rodiče, kteří je vychovali, kteří jim věnovali svou lásku a péči a teď jim třeba znepříjemňují život, teď jim třeba dělají určité problémy v tom, že jsou třeba velice sobečtí na sklonku svého života. Jak se k tomuto má takový člověk postavit? Protože ono to není legrace jenom si říct, tak a já teď nebudu řešit tady rodiče, který mně leze na nervy a dám ho do ústavu, třeba. Každý na to nemá to srdce. Co bys poradila v tomto případě těm lidem?

Tamarina: Pokud je člověk od dětství s rodičem ve velmi dobrém a naprosto exkluzivním vztahu, tak patrně ten vztah se nezmění ani na sklonku jeho života, ale pokud ten rodič nějakým způsobem nebyl úplně férový k tomu svému potomkovi, anebo nebyl úplně tak příjemný i v tom běžném životě, tak každá bytost, a to si uvědomte, si musí hledat tu svoji cestu sama a je zodpovědná sama za sebe. 

Děti přece nejsou zodpovědné za to, že se jejich rodiče ve stáří chovají nějakým způsobem, protože uvědomte si jednu věc, že to, že odcházíte ve vašem věku, kterému říkáte stáří, je pouze váš program, vaše rozhodnutí, protože vy jste si to zakódovali do vaší DNA, že v tomto věku, ve starém věku, budete odcházet. Ale to není starý věk. Vy můžete ve skutečnosti žít ve svých tělech mnoho set let, ale vy jste se rozhodli a i ti rodiče se rozhodli, že teda odejdou. 

Ale pokud chce být dítě šťastné, pokud se dítě chce věnovat sobě, chce, aby rostly jeho vibrace a rodiče mu stahují tuto možnost a berou mu ji, tak dítě se může ve skutečnosti rozhodnout tak, jak chce. A pokud se od nich odloučí, odtáhne, tak je to jeho volba. 

Rodiče to nemůžou brát tak, že to dítě je zodpovědno za jejich problémy, když se od nich odtáhne, protože rodiče si musí uvědomit, že tu jsou sami za sebe a musí si toto řešit i ve stáří sami, protože vy jste tu skutečně na tom světě sami za sebe a pokud se jednou rozhodnete, že budete nějakým způsobem fungovat, tak tak prostě budete fungovat. 

A pokud se rozhodnete, že se budete starat o člověka, který vám nějakým způsobem znepříjemňuje život, byť je to váš rodič, tak jste se pro to ale rozhodli vy a tím pádem nemáte potom už právo si stěžovat a musíte to přijmout a dělat to s radostí. A pokud to nejde dělat s radostí, musíte se nějakým způsobem zařídit, abyste si tu radost v tom životě našli, abyste si ji nějakým způsobem v tom životě vytvořili. A to je opravdu vaše cesta. 

Jiří: No, v tomto budeme asi trošičku v rozporu, i když já samozřejmě to mám tak jakoby podvědomě nastavený, že je to tak, ale pořád vnímám, protože jsem člověk a vnímám to, že bych asi těžko, i když mě rodiče zemřeli velmi brzy, tak bych asi měl tendenci se o ně postarat. Znám sám sebe povahově...

Tamarina: Ano, ale ty by jsi se trápil, ty bys byl nešťastný, ale dělal bys všechno do roztrhání těla. Ty máš takovou povahu, máš svoje skryté zranění, že ty se budeš trápit, budeš dělat všechno pro to, abys jim pomoh, ale ve skutečnosti budeš pak sám vnitřně zničený, protože to je tvoje nastavení, a to se učíš zvládat toto.

Ale protože ty nemáš dneska rodiče, kteří už dávno odešli, tak ty si můžeš ten svůj život formovat trochu jinak a jsi ušetřen této zkoušky, protože zřejmě s největší pravděpodobností ji v tuto chvíli nepotřebuješ, ale někdo ji potřebuje a musí se naučit rozhodovat, jestli dá přednost sám sobě a svému životu, anebo jestli svůj život zasvětí někomu dalšímu.

Ale je to to samé, jako když lidé zasvěcovali nebo i třeba zasvěcují nějakému církevnímu řádu svůj život, protože oni obětují vlastně svůj život a svoji svobodnou volbu pro někoho nebo pro něco, co je ve skutečnosti pro ně samotné nedůležité, pro jejich rozvoj, ale oni to třeba v tuto chvíli tak cítí a potřebují namísto toho, aby se nějakým způsobem vyhranili jinak. 

Jiří: No, tak já ti teda pěkně děkuju, ale každopádně toto je otázka, kterou ještě někdy otevřeme. 

Tamarina: Já se tomu nebráním, abychom ji otevřeli, ale je třeba ji konstruktivně řešit, nejenom se dohadovat a ty se umíš dohadovat.

Jiří: Já vím, že se umím dohadovat...

Tamarina: Ale ty se umíš dohadovat a hádáš se, i když víš, že mám pravdu.

Jiří:  Já vím, že máš pravdu, ale moje ego prostě má na to trošku jiný názor, nicméně s tebou souhlasím a...

Tamarina: Ano, souhlasíš, abys měl klid, ale ve skutečnosti to nemáš v sobě toto ještě vyřešeno. 

Jiří: Ano, máš pravdu, nemám to ještě v sobě vyřešeno, ale teď se budeme věnovat dalším odpovědím na další otázky. Děkuju za tuto odpověď.