Jak je to s oplakáváním zesnulých?

V Klubu Hovory s Tamarinou probírá Jiří Lexa s jemnohmotnou bytostí Tamarinou různé otázky, které jí klade on či členové klubu. Staňte se součástí naší komunity a poslouchejte mnohá zajímavá témata. Tento článek je přepisem jedné z otázek, které jste Tamarině položili.

Jiří: Je pravda, že když dlouho oplakáváme zesnulé, tak jejich duše uvíznou v tomto světě?

Tamarina: Není to tak docela pravda. Je důležité, co ti, kteří odcházejí z tohoto světa, co cítí. Jestli tady chtějí zůstat se svými pozůstalými, jestli jsou tady nějakým způsobem vázáni, jestli jsou tu nějakým způsobem drženi. 

To znamená, oni mohou například chtít zůstat u svých dětí, když třeba rodič opustí své dítě a to dítě velmi ještě malé nebo mladé a rodič cítí povinnost, že dělá chybu, tak může si tady neustále předtím, než odejde z tohoto hmotného světa, tak si může říkat, že nemůže odejít, že tu nemůže nechat ty potomky, že nemůže odejít, ale ta duše zkrátka odejde, protože je tam buďto plán duše, nebo je tam něco, co prostě donutí tu duši odejít.

Tím pádem tělo přestane být tělem, tělo se stane jenom hmotou, která se začne rozkládat, a to vědomí, které odejde, ten fragment té duše, může tady uvíznout proto, že si na sebe vlastně uplete tzv. bič, protože si řekne, že nesmí tady odsud odejít. A už jsme hovořili i o tom, že vy přesně v to, v co věříte, tak to nastane po vašem odchodu. 

Pokud jste se rozhodli, že tady odsud neodejdete a budete tu skutečně bloudit, tak vy tu bloudit budete do té doby, než pochopíte, že tu bloudit nemusíte, protože i v tomto svém životě mnohdy bloudíte a vůbec si to neuvědomujete. Jste v zajetí různých programů, v zajetí svého ega, ale v momentě, když opustíte toto tělo, tak může stále přetrvávat to nastavení, že věříte v to, že tu můžete zůstat a pak tady můžete vidět ty různé zbloudilé nebo zažívat různé ty zbloudilé duše.

Ale tím, že vás budou ti příbuzní oplakávat, tím ještě vás tu nezadrží. Důležité je, co chcete vy, jako to vědomí. Proto otázka, jestli je pravdou, když lidé dlouho oplakávají své zesnulé, tak je můžou oplakávat, ale je důležité, jak na to ty duše zesnulých reagují.

Něco jiného je, jestli tím, že oplakáváte své zesnulé, tak jestli tím nesnižujete svoji vibraci. To je druhá otázka. A pokud oplakáváte své zesnulé, tak co vy si tím vytváříte? Protože většinou, kdo oplakává své zesnulé dlouho, tak nepochopil princip, jak vlastně vesmír funguje. Protože vesmír nefunguje tak, že člověk odejde ze svého těla a už zmizí navěky, ale odejde z lidského těla pouze jeho vědomí, které se připojí k tomu celku, v tom jemnohmotném astrálním světě.

A toto, když víte, tato informace vám stačí. Není nic špatného na tom, že jste smutní, když vám odejde blízký člověk, protože vám líto, že už ho tu mít nebudete, že už tu budete sami. Určitě se z toho neradujete. Na druhou stranu jsou i mezi vámi určité národy, které se radují z toho, když někdo opustí toto fyzické tělo, protože ve skutečnosti, pokud jste si zažili klinickou smrt, pokud jste si v regresi zažili své minulé životy, tak jste zjistili, že odchod nebo moment vaší smrti je tím nejpříjemnějším okamžikem z celého vašeho života.

Ale vy se ho tak obrovsky bojíte, protože vy to nemáte spojený s tím příjemným odchodem, kde najednou můžete zažít okolo sebe i spoustu známých lidí, kteří už na vás čekají, ale vy to máte spojeno s bolestí a s utrpením. A proto i třeba Jiří napsal tu elektronickou knihu "Jak se dožít smrti a mít hojnost ve všech ohledech", protože tam vám vysvětluje, že se není čeho bát.

To neznamená, že musíte houfně opouštět svá těla, jenom abyste si to vyzkoušeli. On přijde čas, ale je podstatné, abyste se toho nebáli a nemusíte dlouhodobě oplakávat své zesnulé, protože tito zesnulí se na vás mnohdy koukají s úsměvem a nechápou, proč vy se trápíte, když jim je najednou tak dobře. A to je třeba si uvědomit.