I rozbité koleno je prací rovnovážných sil

Ukázka z e-booku "Co na to Bůh?":


„Jsem potěšen z našeho rozhovoru. Už když jsi mne oslovil poprvé.“

Ale mám pocit, že jsi se mnou od mého narození, protože i když jsem byl vychováván čistě materiálně, měl jsem neustále pocit, že spolu komunikujeme. Tehdy jsem nevěděl, že jsi to ty, ale pořád mi někdo říkal, co mám dělat a co ne. Když jsem to udělal, většinou se mi všechno dařilo a v okamžiku, kdy jsem měl vlastní hlavu, to nevycházelo. Vedeš to také v patrnosti? 

„Ano, říkáš to přesně. Vnímal jsem tvé napojení od dětství. Vzpomínáš, když jsi spadl z té malé skalky v lese u vašeho domu?“

Ano, to mne vůbec nenapadlo, že mi připomeneš zrovna tuto zkazku. Bylo mi asi pět let a hráli jsme si s kamarády Fandou a Ondrou. Najednou jsem se skutálel z té skalky. Ona nebyla vysoká, ale mohl jsem si pěkně namlátit. Místo toho jsem se opravdu hladce skutálel a dole vstal. Máš pro to nějaké vysvětlení? 

„Mám, vždyť jsem to sledoval. Už tehdy jsi vytvořil nerovnováhu, a bylo třeba tě dostat rychle domů a toto byla cesta nejmenšího odporu. Neznali jste pojem času, ale ve vaší společnosti hraje a hrál tehdy čas velkou roli. Pro tvého kamaráda Fandu měli přijet rodiče. Proto bylo nutné vás vrátit zpět domů.“ 

Ondra už je dlouho po smrti, zabil se v autě. Byli jsme velcí kamarádi. 

„Vím to, byl jsem stále s vámi. On to měl jasně naplánované, proto musel odejít poměrně brzy. Nemusíš se o něj strachovat, je mu dobře a chystá se na další inkarnaci.“ 

Není tam nějak dlouho? 

„Jak se to vezme, vždyť čas je pouze váš výmysl. On je tam přesně tak dlouho, jak potřebuje a jeho čas návratu ještě nenastal. Je mu tady skutečně velmi dobře.“

Ale s tou skálou jsi mne dostal, protože dosud jsem si nedovedl tento pád vysvětlit. A proč jsem si tehdy rozbil koleno, když jsem se opřel o klacek? 

„Byl jsi sám doma s dědečkem, tedy u dědečka, a nechtěl jsi ho poslechnout, abys přišel domů. V tom okamžiku to bylo pro tvé dobro a zasáhly rovnovážné síly.“ 

Už tehdy? Dodnes mám na koleni jizvu. 

„Ano, ale bylo to tehdy třeba, jinak by sis to nezapamatoval. Od té doby jsi neměl problém s posloucháním dědečka. Takže ses poučil.“ 

To je pravda. Jen si uvědomuji, že jsem s tebou byl v kontaktu mnohem více, než by se mi mohlo zdát. 

„Přesně tak. V kontaktu je se mnou každý člověk, ale jen málokdo si to uvědomuje. Vzpomeň si na svoji oblíbenou dětskou činnost. Ležel jsi tehdy hodiny na zádech a sledoval mraky plynoucí po nebi. Jindy jsi pozoroval oblohu a též tě zajímala letadla. Je to tak?“

Přesně, jak říkáš. Proč mi to připomínáš? 

„Tam jsme spolu vedli velmi zajímavé rozhovory, vzpomínáš si?“ 

Přišlo mi to všechno tak reálné, ale nikdo mě nechápal. Rodiče byli k mým postojům a zjištěním odtažití a měli tendenci mne brát jako malé nerozumné dítě, které neví, co mluví. 

„Také jsi to tak vnímal. To je dobře, protože tenkrát jsi z toho byl dost smutný, ale nikomu ses nesvěřil… ani mně.“ 

Už si to moc nepamatuji, ale tento přístup měli moji rodiče dost často. 

„Chtěli tě chránit a odstavovali tě od reality. Ale to se děje většině lidí, takže jsi na tom nebyl o nic hůř než ostatní děti.“ 

A jak by dopadla moje cesta, kdyby se do ní nezačali vměšovat moji rodiče? 

„Stejně jako dnes, protože tuto vaši společnou hru jste si stanovili ještě před tvým zrozením.“

Takže všechno, co jsem zažil do jejich předčasné smrti, jsem si naplánoval? 

„Ano. Vzpomeň si, jak ses v dětské roli cítil. Byl jsi stále atakován nějakým strachem. Bál ses, aby se rodiče nerozvedli, aby se jim něco nestalo, či abys byl dost dobrý tak, jak to po tobě chtěli. Nakonec jsi byl nucen se o sebe postarat sám a oni odešli z jejich inkarnací poměrně brzy. I to jste si naplánovali a dnes už to chápeš, ale dlouho ti to dělalo problém.“ 

To máš pravdu. Byl jsem typická oběť. Ale to už je minulost...
 

Jiří Lexa

Autor je lektor kvantování a kvantový terapeut. Jeho kurzy prošlo již několik tisíc absolventů. Podobně jako ve světě např. Esther Hicks umí načítat informace z kvantového pole a předává tuto dovednost ostatním. Zde o něm najdete více informací.

E-book - Co na to Bůh?

Tato publikace je ukázkou toho, jak můžete i Vy komunikovat s Bohem, který je Vaší součástí. Na základě Vašich životních zkušeností to možná považujete za nemožné. Čím více se ale o podobná témata budete zajímat, tím častěji budete narážet na rozpory v tom, co nám bylo vštěpováno ve škole nebo v kostele a jaké jsou reálné zkušenosti řady lidí...

Pokud máte pochybnosti, zda je možné komunikovat s Bohem, zkuste si od této informace poodstoupit a rovnou ji nezavrhujte. Dejte jí šanci. Přijměte ji jako jednu z možných variant.

Skládejte si sami obrázek z informací, jež Vám jsou předkládány a věřte jen sami sobě. Nepřijímejte slepě cizí přesvědčení, pravdy, názory a tvrzení, nýbrž pozorujte a otevřete se novým pohledům a možnostem.

ANCHOR_TOP_TITLE

Tento web využívá cookies

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“ vyjadřujete souhlas k použití všech cookies. Zobrazit podrobnosti Zobrazit podrobnosti

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Zobrazit podrobnosti