Co si myslí Tamarina o eutanazii, sebevraždě a sebepoškozování?

V Klubu Hovory s Tamarinou probírá Jiří Lexa s jemnohmotnou bytostí Tamarinou různé otázky, které jí klade on či členové klubu. Přinášíme textovou verzi nahrávky, která je k dispozici se spoustou dalších právě těm z vás, kteří tvorbu těchto nahrávek chcete podpořit a přidat se tak k naší klubové komunitě. Děkujeme.

Jiří: Dnes tu máme dotaz od členky Klubu, která nechce být jmenována, takže to budeme respektovat. A ta nám píše: "Zajímá mě, co si myslí Tamarina o eutanázii, sebevraždě a sebepoškozování. Na Zemi těchto jevů přibývá a je za takové činy jedinec vesmírem trestán?" Tamarino, je to tvoje...

Tamarina: Pochopte, že vy jako duše, jako vědomí, které vstupujete do vašeho těla, máte za sebe plnou zodpovědnost. Vy jste totiž byli vašimi institucemi, především v tomto případě církvemi, donuceni k přijetí určitých pravidel, na která nemáte pořádné opodstatnění. Například jak je zde psáno o sebevraždě, eutanázii nebo sebepoškozování, jaký je rozdíl mezi eutanázií a sebevraždou? 

Vy tomu říkáte, že to je řízená sebevražda, nebo že to je určitá sebevražda se spoluprací, ale ve skutečnosti k tomu ten člověk stejně musí dát souhlas. To znamená, že jde o určitou formu odchodu z tohoto hmotného světa. 

Vy máte právo se pro to rozhodnout kdykoliv a nemusíte si s tím dělat v tomto případě hlavu z jednoho důvodu, protože vy za sebe zodpovídáte, vy zodpovídáte za své vlastní činy. Pokud se pro to rozhodnete dobrovolně a jste o tom přesvědčeni, pak na to máte nárok. 

Ano, důležité je, že vy si musíte uvědomit, že svým odchodem způsobíte nerovnováhu v kvantovém poli, protože jste tam měli například nějakou úlohu. Na druhou stranu, pokud máte odejít, tak prostě odejdete, ale pokud odejdete s vědomím, že jste něco pokazili, tak zde dochází k velké nerovnováze a vy to budete muset jednoho dne dorovnat. Takže tady je potřeba si v první řadě uvědomit, že tyto instituty jako eutanázie jste si vytvořili vy proto, abyste omluvili své jednání právě třeba před církvemi. 

Na druhou stranu, když si uvědomíte, že i ve volné přírodě se zvířata zničehonic rozhodnou, že opustí tento svět a například se vyhladoví a zemřou nebo si přivodí smrt i jiným způsobem. Ptáci umí třeba to, že vylétnou do výšky a jednoduše spadnou dolů. Tak problém je ten, že oni o tom nepřemýšlí jako lidé, oni to prostě udělají a dostanou se do toho inkarnačního řetězce znovu a zase se vrátí a stejně tak člověk, akorát, že u člověka je to provázeno těmi jeho pocity vyvolanými těmi různými institucemi, takže v tomto případě nejde o to, že by člověk byl vesmírem za svoji sebevraždu nebo eutanázii potrestán. 

Pokud jde o sebepoškozování, tak je to též jeho rozhodnutí, a pokud si chce ubližovat v rámci toho pozemského života, namísto toho, aby se radoval, aby si jej užíval, aby si snažil najít to nejlepší pro sebe, ale poškozuje se, tak je to jeho rozhodnutí a má na to právo. 

Ale je potřeba si uvědomit, že i když to třeba má tendenci svádět na někoho jiného, že za to může někdo jiný, nebo že se tím vykupuje, to vůbec není pravda, to jsou jenom takové určité alibistické řeči. Ve skutečnosti se ten člověk pro to rozhodl sám a je to jeho plné rozhodnutí a on si za to nese svoji zodpovědnost. 

Takže když si ublíží, udělá si třeba jizvy na těle, musí si uvědomit, že ty jizvy tam bude mít, pokud si je neumí samozřejmě mentálně dát pryč, což je též možné, ale vy to neumíte nebo ve většině případech vůbec nevíte, že to je možné, tak si prostě nějakým způsobem zoškliví své tělo. Ale uvědomte si, že i na to má ten člověk právo. 

Důležité je pochopit, že vy nikdy nejste vesmírem trestáni. Proč byste byli vesmírem trestáni? Vesmír hraje hru, vesmír je vaší součástí, vesmír je vaše podstata. Proč by vás trestal? Vesmír vám pouze dává možnost si vyzkoušet žít v hmotné realitě, protože v té nehmotné je to taková poměrně jiná zábava, nemohu říct nuda, ale je to jiná zábava než ta hmotná. 

Je potřeba si též uvědomit, že až skončíte se svými inkarnačními procesy jako lidé, tak se vrátíte do toho jemnohmotného světa. Vždy se dojdete jakoby obnovit, když to tak řeknu, ke zdroji, ale vždy se zase vrátíte do toho svého určitého duchovního vývoje. To znamená, že se vracíte do jemnohmotného světa a já, když se dnes rozhodnu, že se vrátím ke zdroji jakožto jemnohmotná bytost, tak mě také vesmír nepotrestá a nenakopne mě jenom proto, že jsem se rozhodla, že už prostě toho mám nějakým způsobem hodně a potřebuju se trošičku zregenerovat. A tak to máte i vy. 

Takže není se potřeba bát takovýchto věcí, ale na druhou stranu, když jste si mohli jít užívat tento krásný hmotný život, tak to vydržte a snažte se spíš hledat na těch různých situacích, které se vám nelíbí a kdy by se člověk nejradši vrátil k tomu zdroji, kde je mu skutečně nejlépe, tak se zkuste zamyslet nad tím, jak to vylepšit, jak se třeba i v tom hmotném těle napojit na ten svůj zdroj.

Jsou různé možnosti, viz třeba meditace. Ty meditace jsou velmi hluboké a Jiří s nimi má zkušenost takovou, že jim moc nevěřil a až v posledních pár letech vlastně, kdy vytvořil třeba jeho skvělé Kvantové orgánové meditace, kdy se člověk dokáže napojit přímo na svůj orgán, tak pochopil, že je to jeho návrat ke zdroji, když si potřebuje, jak on říká, cucnout té blahodárné energie toho světla. Ale nemusí kvůli tomu opouštět svoje tělo nadobro. Tak i takto nad tím zkuste přemýšlet, ale je důležité, aby si to každý člověk přebral na své vlastní úrovni a pochopil, že má zodpovědnost sám za sebe.